Beroun - po památkách města až na rozhledny Děd a Městskou horu

Letos v červnu jsme se rozhodli, že si konečně projdeme celý Beroun a dojdeme až na rozhlednu Děd. Často tudy projíždíme, známe zdejší pivovar Berounský medvěd, byli jsme na rozhledně Lhotka u Berouna, ale samotné město nám nějak unikalo. A je to škoda, i centrum je zajímavé.

Beroun leží prakticky na dálnici z Plzně do Prahy. Rozkládá se na obou březí Berounky v místě, kde se do Berounky vlévá Litavka.

Podle archeologických průzkumů bylo místo na soutoku řek trvale osídleno již před 7000 lety, tj. v mladší době kamenné. V novodobější historii – v 11. století byla na levém břehu Radbuzy (tehdy Mže) v místě, kde se nechala řeka snadněji překonat (dnes Beroun – Závodí), založena osada s názvem Na Brodě. Byl zde brod, později i přívoz. Tudy vedla důležitá obchodní stezka z Prahy do Plzně a dál do Bavor. V okolních obcích se těžila železná ruda, stříbro i zlato, také výborná cihlářská a keramická hlína, kvalitní vápenec, stavební kámen i mramor. I tady bylo tedy s čím obchodovat.

Nynější město, dříve nazváno Brod, založili na druhém břehu řeky mezi Městskou horou a soutokem pravděpodobně němečtí osadníci za krále Václava I. zhruba v 1. polovině 13. století. První písemná zmínka je z r. 1265 v listině krále Přemysla Otakara II., který město vlastnil. Když r. 1278 padl při bitvě na Moravském poli, město zpustlo. Až po r. 1283 ho musel prakticky znova vybudovat Václav II.. Z té doby je historické jádro, jehož část se dochovala do dnešních dnů. V té době byl založen i klášter dominikánů. R. 1303 získalo město privilegium královského města. Proto bylo v 1. pol. 14. století město opevněno a do města se vstupovalo dvěma bránami.
Rozvíjelo se město i řada řemesel. Proslavili se zde soukeníci, sladovníci, vinaři, pivovarníci a hlavně hrnčíři s červeně zbarvenou keramikou, zdobenou bílými přírodními motivy. R. 1421 dobyl město Žižka, klášter zbořil a své nepřátele nechal upálit. Město se po všech pohromách, ať válečných nebo přírodních (povodně, epidemie) vždycky vzchopilo a obnovilo svoji slávu. Jenže po třicetileté válce jeho význam opět klesl. Až v pol. 18. století se začalo město znova rozvíjet. V 19. století byla postavena císařská silnice, která vedla za hradbami podél bývalých příkopů. Od r. 1862 zde vede železniční trať. Ve městě byl dřevěný most nahrazen kamenným. Zavedení průmyslové výroby, zejména železářství, cementářství a vápenictví, ukončilo slávu zdejších řemesel.

Během 40 let komunistické vlády byla zlikvidována řada památek, v těsném sousedství historického jádra byly postaveny nové paneláky. Přesto bylo historické jádro částečně zachráněno a r. 2009 město získalo titul Historické město 2009. Centrum města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou.

My jsme do města přijeli vlakem. Původně jsme se chtěli jít podívat k soutoku Litavky s Berounkou. Podešli jsme dálnici, přešli Litavku a hned se dali vpravo. Tím jsme došli na most pro pěší, viděli jsme soutok a byli jsme docela spokojení. Tedy já. Ota tvrdil, že tady se vlévá uměle vytvořené rameno Berounky do Litavky a soutok je až o kousek dál. Moc jsem mu to nevěřila, ale vracet se mi nechtělo. Takže u skutečného soutoku jsme nebyli, také proto, že jsme si nebyli jisti, zda se okolo tenisových kurtů k němu dostaneme. A večer, když jsme se vraceli, pršelo a byli jsme rádi, že máme výlet za sebou. Bylo to sice jen cca 15 km, ale s běháním po městě a výstupem na vrchol Děd (493 m n.m.) a Městskou horu (290 m n.m.) to docela stačilo.

Most pro pěší jsme přešli, dali se vlevo a hned po dalším mostě jsme se vraceli do města. Tím jsme se dostali ke zbytkům městských hradeb, které zde nechal postavit Václav II.. Byly 1170 metrů dlouhé, jejich výška se pohybovala od 9 do 6,5 metru. Dole byly široké 2 metry, nahoře metr.

Prošli jsme do vnitřního města a podle hradeb se vydali vpravo. Nechá se to dokonce projít po cestičce přímo u hradeb. Tak jsme došli k Pražské, také Dolní bráně, která vznikla s opevněním města. Jak už název napovídá, tudy se vstupovalo do města od Prahy. Současná podoba je po opravách r. 1893. Ve věži bydlíval branný, později zde byla šatlava, ve 20. století archiv města. Nyní je tam galerie J. Jeníčka.

Branou jsme prošli až k řece a přes uměle vytvořený náhon, který byl součástí opevnění, jsme se zašli podívat na ostrov. Protože na ostrově bylo již ve středověku několik mlýnů, byl tento náhon nazýván Mlýnská strouha. Již r. 1437 byl na ostrově Zajíčkův, také Dolní mlýn. V 17. století fungoval také jako pila. Po rekonstrukci r. 2016 byla ve mlýně otevřena restaurace Kozlovna. Protože vše je kamenné, nemohlo se nic bourat, takže půdorys i obvodové zdi byly zachovány. Interiér je originální - ze dřeva, kůže a kovu. Některé sezení je zcela atypické, vč. kruhového sezení v zadní části.

Z r. 1437 je Křížův, také Hořejší mlýn, ten jsme však bohužel nenašli. Třetí dvoupatrový Panský mlýn vyhořel na Silvestra r. 1963. Jeho zrekonstruovaný zbytek dnes slouží ke komerčním účelům. Mlýny několikrát poničily požáry i povodně. Nejničivější velká voda na město udeřila r. 1872,kdy zaplavila tři čtvrtiny města.

Branou jsme se vrátili do města na hlavní Husovo náměstí, kde je celá řada nádherných starých domů. Dominantou je radnice. Nejstarší budova shořela r. 1544. Také další renesanční i barokní budovy poničily požáry. Po r. 1867 se městský úřad dokonce odstěhoval. V domě byla chlapecká škola, později kasárna zemské obrany. R. 1903 byla provedena nákladná rekonstrukce - hlavní budova byla přestavěna v novobarokním slohu. Zadní trakt, kde býval pivovar, byl zbourán a byla postavena nová budova. R. 1998 byla provedena poslední úprava - přibylo prosklené křídlo.

Vedlejší budova vpravo čp. 69 je původně měšťanský dům ze 14. století, kde od 16. století býval hostinec. Na přelomu 18. a 19. století se v okolí pod dohledem státu pěstoval tabák a tady na půdě ho sušili. R. 1781 na vánoce zde ubytovaní vojáci po něm pátrali a z neopatrnosti dům zapálili. Dnes je v tomto domě infocentrum.

Ve stejném bloku vlevo čp. 64/34 stojí od r 1928 dvoupatrová budova městské spořitelny s mansardovým patrem. V původně měšťanském domě byla v letech 1765–1888 první veřejná lékárna U Zlatého orla. Na této straně náměstí je pomník Mistra Jana Husa z r. 1908.

Měšťanský dům čp. 77/5 na jižní dlouhé straně náměstí byl podle původního majitele nazýván Máchovna. Má však pestrou minulost. Když ve městě r. 1798 pobývali ruští vojáci, konaly se zde pravoslavné bohoslužby. V letech 1852 - 1939 tu bylo centrum berounské židovské obce (modlitebna, židovská škola a byt rabína), po 2. světové válce sídlo Lidové školy umění. R. 1994 byl dům vrácen Židovské obci v Praze, který v domě ponechal Základní uměleckou školu Václava Talicha.

V měšťanském domě čp. 79/7 byl už ve středověku hostinec U Černého orla. Tento název si zachoval do dnešních dnů. Ubytovávali se zde významné osobnosti. Ve 2. pol. 16. století byl dům přestavěn, r. 1935 upraven - v přízemí byla odstraněna původní klenba. V patře je možno vidět zbytky renesančních stropů.

Uprostřed náměstí je pomník padlým v první světové válce z r. 1924. Z války se domů nevrátilo 242 berounských mužů. Okolo pomníku jsme prošli na severní dlouhou stranu náměstí. Původně barokní měšťanský dům čp. 41/28 byl v 1. pol. 19. století přestavěn. Zachovali se však dva velké gotické sklepy. Okna mají s profilované šambrány a dva pilastry s volutovou hlavicí, které nesou podokapní římsu.

Za zmínku stojí i měšťanský barokní dům čp. 43/30, který byl v r. 1912 upraven pro potřeby Evangelické církve augsburské (dnes Českobratrské církve evangelické). Od r. 1938 má budova nový štít.

Okolo barokní kašny se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1729 se přesouváme opět na jižní stranu náměstí k domu čp. 86/14. Na spáleništi dvou domů postavil r. 1720 císařský rychtář a berounský poštmistr Samuel Vilém Presl ze Švertsberka kamenný dům s hostincem, který se od té doby jmenuje Český dvůr a kde u nyní je hotel a restaurace.

Jenštejnský dům na rohu náměstí čp. 87 s průchodem do Slapské patří mezi nejstarší a architektonicky nejcennější měšťanské domy ve městě. Na první pohled zaujme renesančním portálem z červeného vápence s latinským nápisem. Na domě jsou litinové tabulky, které označují výšku hladiny vody r. 1872, kdy povodeň způsobila zatopení tří čtvrtin města, a r. 2002, kdy také voda napáchala značné škody. Dnes je tam Muzeum českého krasu.

Sousední Salátovský dům čp. 88/16 je pojmenován po berounské měšťance Alžbětě Salátové, která ho koupila r. 1643. Po přestavbě po požáru města r. 1735 má dům nízký barokní štít nad vysokou atikou se dvěma obdélníkovými okny.

Frišmanovský dům čp. 89/17 nechal postavit na místě Švédy vypáleného domu r. 1654 Matouš Frišman z Ehrenkronu. Pozdně barokní fasáda je z 2. čtvrtiny 18. století. Patrové průčelí má volutový štít, okna v patře mají stříškové římsy.

Na rohu náměstí čp. 90/18 u Palackého ulice nechal v letech 1683–1684 přestavět zpustlý dům křivoklátský hejtman Jan Fridrich Clanner z Engelshofenu. Tento dům ve vlašském slohu byl v pozdějších letech upravován. Přesto se dochovala dvojice původních volutových štítů. V domě U Tří korun je nyní čínská restaurace.

Palackého ulicí jsme opustili Husovo náměstí a prošli k Plzeňské, také Horní bráně. Ta patřila k nejvýznamnějším článkům městského opevnění, do r. 1752 se zde vybíralo clo. Původně gotická dvoupatrová věžovitá brána má půdorys 10,3 x 9,6 metru a byla několikrát přestavována. Zastupovala i městskou hlásku. Dnes je v ní stálá expozice hradebního systému, je možno si prohlédnout i mechanismus věžních hodin. Z ochozu je pěkný výhled na město. Otevírací dobu najdete na stránkách http://muzeum-beroun.cz/05/2011/brana/.

Od brány jsme Kostelní ulicí prošli okolo morového sloupu z r. 1681 k trojlodnímu děkanskému kostelu sv. Jakuba Většího. Jeho základy jsou z doby založení města. R. 1543 byl postaven nový, větší a pak ještě několikrát přestavován. Přesto se z r. 1543 zachoval presbytář, sakristie a svorník klenby, kde je zobrazen městský znak a r. 1543. Poslední výrazná obnova exteriéru i interiéru byla provedena v letech 1903–1907. Většina vnitřního zařízení pochází až z doby po požáru chrámu r. 1735. Historicky nejhodnotnější je cínová křtitelnice z r. 1606.

Na Seydlově nám. 24 je patrová barokní budova děkanství z r. 1737, která má z původní budovy zachované gotické sklepy s valenou klenbou.

Jen o kousek dál jsme z Kostelní ulice odbočili do Zámečnické ulice, kde jsou hezké malé staré domky. Tady u městských hradeb si od 16. století stavěli své domky chudší lidé. Podle zápisu v berní rule r. 1654 jich většina byla již opuštěných. Dům nynějšího Muzeua berounské keramiky představuje tehdejší typ obydlí. Byl postaven okolo r. 1720 na ruinách staršího domu. Dnešní vzhled je po adaptaci po r. 1810, interiér byl upraven ještě na přelomu 19. a 20. století. Jako muzeum funguje od r. 2015.

Za muzeem jsme se uličkou vydali vlevo do zahrad k Duslově vile. Patrový dům s mansardovou střechou si nechal r. 1890 postavit průmyslník a mecenáš Martin Dusl. Směrem do zahrady má zasklenou přízemní lodžii. Je to krásný a zároveň jediný pseudorenesanční dům ve městě. R. 1924 vilu koupilo město. Nyní je tam městská knihovna a muzejní sbírky.

Odtud jsme se už vydali po červené turistické značce ven z města. Tak jsme došli na Talichovu naučnou stezku. Profesor Václav Talich byl vynikající dirigent, který zde často pobýval. Tato NS byla otevřena v říjnu 2012 při příležitosti 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Je to téměř okružní zhruba 5 km dlouhá trasa, která vede údolím Bradatek. Je na ní 11 zastavení, která jsou věnována životu a dílu V. Talicha, ale také zdejší přírodě. Jedna ze zastávek je v údolí u secesní vily, kterou si r. 1936 V. Talich koupil. Proto bylo i údolí r. 1958 pojmenováno na jeho počest Talichovým údolím.
NS vede dál po silnici. My jsme pokračovali po červené turistické trase a s NS jsme se sešli na kopci Děd (492 m n. m.), kde je od r. 1893 zděná rozhledna 12 metrů vysoká. Byla to první rozhledna, kterou postavil KČT. Je volně přístupná. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 10 metrů vede celkem 56 schodů – 23 kamenných schodů je venku, 33 železných schodů je uvnitř věže. Původně byl výhled z holého kopce až na Říp nebo Milešovku. Později stromy věž přerostly. Nyní po vykácení části stromů se otevřel výhled severním a severovýchodním směrem na Křivoklátskou vrchovinu a jižním směrem na Králův Dvůr.

Od rozhledny jsme pokračovali po modré turistické stezce, která vede souběžně s NS. Došli jsme ke kapli Bolestné Panny Marie. Nejdříve zde byl objeven zázračný pramen, u kterého byla r. 1724 postavena kaple. V letech 1733–1786 tu žili poustevníci. Vše bylo zrušeno r. 1787 císařem Josefem II.. V letech 1894–1895 byla oostavená tato nová pseudogotická kaple.

U kaple jsme opustili modrou značku (NS zde končí) a vydali se vpravo šikmo dolů. Ulicí Pod Studánkou jsme došli k městskému hřbitovu. Tento v Berouně nový hřbitov byl založen r. 1904. Je zde pochována řada významných osobností, samozřejmě i V. Talich. Tady nás zastihl docela prudký déšť.

Pokračovali jsme dál z kopečka v přímém směru, až za zastávkou autobusu Beroun - U Zelených jsme odbočili vlevo do ulice Prof. Urbana a pak vpravo do Alšovy ulice a okolo výběhu s medvědy, kteří jsou známí z televizních večerníčků, jsme parkem došli na Městskou horu (291 m n. m.). Ve středověku tady bylo mohutné předsunuté opevnění. Od 80. let 19. století byla Městská hora postupně měněna na lesopark. V polovině 30. let 20. století na vrcholu začala místní firma Jelínek a synové budovat městský vodojem. Sami přišli s nápadem doplnit nadzemní část o betonovou vyhlídkovou věž. Nápad se zalíbil a tak tam od r. 1936 je. V 80. letech byla kvůli zchátralosti uzavřena, ale už r. 1998 se začalo s opravou a 10. září 1999 byla slavnostně otevřena. Je 13,6 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 10,8 metru vede 95 schodů – 29 jich vede k rozhledně, 66 je uvnitř rozhledny. Je vidět vrchol Děd a vrcholky v CHKO Křivoklátsko i kopce v oblasti Českého Krasu a vzdálenějších Brd. Rozhledna není volně přístupná, informace by mohli poskytnout v infocentru na tel. č. 311654321.

Od rozhledny jsme šli na druhou stranu a Sadovou ulicí za deště došli do Plzeňské ulice. Vpravo v čp. 83/48 jsme zahlédli kulturní dům Plzeňka. Je to klasicistní budova bývalého zájezdního hostince z 1. pol. 19. století. V patře je balkon na krakorcích, na který se vchází z hlavního sálu budovy, kde se koná většina významných kulturních a politických akcí. R. 1850 zde byly první obecní volby a r. 1862 tu koncertoval B. Smetana ve prospěch stavby Národního divadla.

Vpravo je kostel. V době velkého moru zde byl r. 1520 založen hřbitov. O 5 let později byl u hřbitova postaven jednolodní kostel Zvěstování Panny Marie a r. 1566 dřevěná zvonice.

Ještě jsme chtěli zajít v Plzeňské ulici k čp. 30/14, kde je Jungmannova základní škola, která byla postavena v letech 1883–1884. Již r. 1773 zde však byla piaristická rezidence se školou o dvou třídách, kam chodili významní čeští obrozenci. Jenže pro silný déšť jsme to už vzdali. Neviděli jsme proto ani o kousek dál v čp. 27/8 Starou poštu - patrový barokní dům s nádvorním křídlem ze 2. třetiny 18. století, kde v letech 1845–1935 sídlila berounská pošta.

Nejkratší cestou, tj. Havlíčkovou a Tyršovou ulicí jsme prošli pod dálnicí na kruhový objezd, odkud jsme se došli usušit do pivovaru Berounský medvěd. Na nádraží to pak bylo už jen kousek.

V centru města je možností řada, kde se nechá najíst. Na trase už pak možnosti nejsou. My jsme si vzali s sebou svačinu a pořádně jsme se najedli až večer v pivovaře.

Zjistili jsme, že Beroun je skutečně hezké město s řadou památek a s moc hezkou rozhlednou, dá se říct vlastně s hezkými dvěma rozhlednami. I když ta na Dědu je hezčí. Dětem se zase budou líbit medvědi na Městské hoře.

Město je téměř ze všech stran obklopeno kopci a lesy, kterými prochází řada turistických tras, např. na Karlštejn je to 13 km, ke sv. Janu pod Skalou 6 km, do Koněpruských jeskyní 10 km, do Nižboru 12 km.

Městem vedou i cyklostezky. Nejznámější cyklostezka Po stopách českých králů vede malebným kaňonem řeky. Berounky.

Ve městě se pravidelně každý podzim koná šestitýdenní Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun, kde se několikrát představila i Česká filharmonie. Na jaře a na podzim se zde konají i vyhlášené Hrnčířské trhy.

Beroun - po památkách města až na rozhledny Děd a Městskou horu na mapě