Dalešický pivovar – pivovar filmových Postřižin

Kam a jak jedeme?

Obec Dalešice, tedy tu správnou najdeme nedaleko Dalešické přehrady v okresu Třebíč v kraji Vysočina. Je to krásný kraj kde se snoubí krása přírody a velká energetická díla v kontrastu který si asi před desetiletími těžko kdo uměl představit. Nechci zde polemizovat zda se to zdařilo, nebo ne, rozhodně dnes je to místo kde lze najít velice rozličné turistické cíle a níže uvádím odkazy na zajímavé cyklo výlety po okolí a Dalešický pivovar by se dal využít jako výchozí bod, je zde hotel s kvalitním ubytováním, ale ten jsme nevyužili.

Za čím jedeme?

Návštěva pivovaru a restaurace není pouze pro pivaře, ale velice chutný oběd tu může absolvovat celá rodina. Je z čeho vybírat a místní dobrá piva jsou třešničkou na dortu. Za prohlídku rozhodně stojí i malé muzeum, které připomíná patrně nejslavnější období své historie a to natáčení slavného filmu Jiřího Menzela Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích.

Pivovar Dalešice byl založen pravděpodobně již koncem 16. století. Moravské zemské desky kladou nepochybnou existenci pivovaru od roku 1609. Nejstarší část zachovaného areálu je raně barokní, pravděpodobně ze 17. století.

V roce 1882 koupil celé dalešické panství spolu s myslibořickým významný rakousko-uherský podnikatel baron Anton Dreher jako svoji první akvizici v českých zemích. Toho času byl již majitelem největšího pivovaru v císařství - Schwechat u Vídně, dále pivovaru v Pešti a v italském Terstu. Dalešický pivovar ihned po zakoupení významně rozšířil a zmodernizoval, přistavěl sladovnickou věž, novou varnu a lednici. Zavedl tak průmyslový způsob vaření piva a sladování, transmisní rozvody na parostrojní pohon a další technické vymoženosti, které z větší části fungovaly průběžně až do 70. let 20. Století

Po roce 1925 fungoval podnik jako Družstevní pivovar a sodovkárna. Za socialismu byl pivovar zestátněn. Pivovar tehdy dosahoval svého maximálního výstavu 25 - 30 tis. hl za rok a vařil světlé výčepní 10°, světlý ležák 12° a černý granát 15°. Nemožnost dalšího zvyšování výroby zejména z důvodu nedostatku vody a dožití a poškození technologie varny vedlo k rozhodnutí o uzavření tohoto neefektivního provozu a tak byla dne 19. srpna 1977 uvařena poslední várka. Po roce 1980 kdy se zde natáčeli Postřižiny už jen postupně chátral a různí vlastníci a různé záměry co s objektem mu nepomohli. Až v roce 1999 kupují rujny současní majitelé a povedl se jim malý zázrak.

V okolí pivovaru je spousta atraktivních turistických míst, které spojují zajímavé cyklostezky. Všechny informace lze najít v přiložených odkazech.

http://www.ivancice.cz/cyklo/pivovarska_1.jpg http://www.ivancice.cz/cyklo/pivovarska_2.jpg

http://www.ivancice.cz/cyklo/energeticka_1.jpg http://www.ivancice.cz/cyklo/energeticka_2.jpg

http://www.ivancice.cz/cyklo/templarska_1.jpg http://www.ivancice.cz/cyklo/templarska_2.jpg

http://www.ivancice.cz/cyklo/hornicka_1.jpg

http://www.ivancice.cz/cyklo/hornicka_2.jpg

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Podyjí jsme strávili krásných 14 letních dní ve Štítarech v útulném apartmánu Royal Garden www.royalgardenap.cz kde je velice romantické ubytování v okrasné zahradě s možností koupání ve venkovním bazénu, příjemného posezení u vína a grilu a velice kvalitním zázemí pro cyklisty s velice příjemnými a ochotnými majiteli.

Občerstvit se lze přímo v pivovaru a je z čeho vybírat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je zde úžasná nostalgická atmosféra starých časů, umocněná dnes už kultovním filmem Postřižiny. S úsměvem jsme vzpomínali na spoustu hlášek z filmu a na scény s Pepinem.

Ostatní informace

Otevřeno denně pondělí až čtvrtek 10,00 – 23,00 hod, pátek až sobota 10,00 – 24,00 hod, neděle 10,00 – 23,00 hod.

Muzeum je v pondělí zavřené. Je zde ke koupi turistická známka číslo 842.

Prohlídka pivovaru je rozdělena do tří okruhů a vstupné je od 30,- do 300,- Kč za osobu, dle typu prohlídky. Podrobné informace na stránkách www.pivovar-dalesice.cz