Dne evropského dědictví ve Vysokém Mýtě

Kam a jak jedeme?

Z Litomyšle, kam jsme loni v září vyrazili u příležitosti Dnů evropského dědictví, jsme po bohatých zážitcích z tamních památek popojeli po poledni z opuštěného nádražíčka lokálkou do nedalekého Vysokého Mýta, kde jsme také hodlali využít přístupu do objektů, které turista běžně nenavštíví...

Za čím jedeme?

Nejprve jsme zamířili na výtvarné výstavy současných umělců, filmové výtvarnice Marie Axamitové a fotografa a malíře Martina Žalmana, do Galerie ve Zvonici na náměstí Otmara Vaňorného, které zanedlouho končily, a hned poté do sousedního chrámu sv. Vavřince. Předchůdce dnešního kostela stál na tomto místě již v době založení města samotného, tedy v 60. letech 13. století. Současná, vskutku monumentální gotická trojlodní stavba (výška hlavní lodi přesahuje 21 metrů a věže jsou vysoké dokonce 67 m, což z chrámu činí dominantu širokého okolí) byla budována od poloviny 14. století. Velký požár v roce 1774 zničil bohaté barokní vybavení interiéru. Proto byl v roce 1787 v dražbě zakoupen barokní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie (rozměry monumentálního obrazu dosahují 6,85 x 3 m) a dalším vybavením včetně oltářů, přemístěných později do hřbitovního kostelíku Nejsvětější Trojice a také do kostelů v okolních obcích. Zmíněný obraz hlavního oltáře náleží k vrcholným dílům mistra českého baroka, proslulého malíře Petra Brandla, a zhotoven byl v roce 1728 pro cisterciácký klášterní kostel v Sedlci u Kutné Hory. K dalším významným položkám chrámového vybavení náleží cínová křtitelnice z roku 1499, kterou vyhotovil Ondřej Ptáček z Kutné Hory, či polychromovaná dřevořezba Panny Marie Vysokomýtské z počátku 16. století, v současné době umístěná na novogotickém oltáři v kapli sv. Jana Křtitele. Mezi léty 1875 a 1904 se uskutečnila celková rekonstrukce chrámu, vedená architektem Františkem Schmoranzem a později, od roku 1892, dokonce samotným stavitelem pražského Svatovítského chrámu Josefem Mockerem. Závěrečná etapa rekonstrukce na počátku 20. století pak byla spojena s osobností pražského secesního malíře, profesora Karla Vítězslava Maška. Jeho žáci z Uměleckoprůmyslové školy na základě jeho návrhů vyzdobili interiér nástěnnými malbami. V presbytáři se tak objevily scény ze života sv. Vavřince a také výjev Nanebevstoupení Páně. V levé boční lodi je vyobrazen zakladatel města a chrámu, český král Přemysl Otakar II., v pravé pak můžeme spatřit významné osobnosti, jež se zasloužily o rekonstrukci chrámu. V tomto období došlo také k nákupu nového vybavení interiéru, k němuž náležely varhany z dílny J. Kobrleho z Lomnice nad Popelkou, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a zpovědnice.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kousek od železniční zastávky jsme narazili na novou, resp. nám dosud neznámou cukrárnu, kde jsme se hned zastavili na kafíčko, abychom osvěžili smysly pro vnímání dalších uměleckých pokladů. Jinak obvykle zavítáme do tradiční Hejhalovy cukrárny na náměstí

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ještě více než monumentální svatovavřinecký chrám mne osobně zaujal hřbitovní kostelík, kam už jsem se dávno chtěla podívat!

Ostatní informace

Jak už bývá u těchto akcí zvykem, neplatili jsme nic. Do chrámu sv. Vavřince jsme se pokoušeli na základě telefonu na průvodcovskou službu dostat už při jedné z našich minulých návštěv města, neměli jsme však tehdy štěstí, telefon nikdo nebral, takže to vyšlo až tentokrát