Do nitra Ochozské jeskyně

Kam a jak jedeme?

Při našich průzkumných akcích do jeskyní Moravského krasu bychom rádi poznali i významné jeskyně, které jsou běžně veřejnosti nepřístupné, ale přesto je lze prozkoumat při příležitostných dnech otevřených dveří. Kromě pravidelných každoročních prohlídek jeskyně Býčí skála se nám nyní naskytla příležitost výjimečně navštívit Ochozskou jeskyni.

Balíme proto holínky, baterky, svačinu a termosky s čajem a vyjíždíme k Ochozu u Brna. Parkujeme na malém parkovišti u rybníka Pod Hádkem. Přesto, že je docela brzká hodina, první zde rozhodně nejsme. Z parkoviště odcházíme kolem rybníka a Hádeckých propadání na Říčce k Ochozské jeskyni. Kousek od vchodu už je živo a formují se zde skupinky na prohlídky. My zatím platíme vstupné a čekáme na odchod další skupinky. Asi po 10 minutách vstupujeme do jeskyně.

Vstupní chodba má právem název Hadice - je to klikatá, úzká a nízká chodbička (výškový profil místy odhaduji tak na maximálně 120 cm) vyhlazená vodou, jejíž délka je 173 metrů. Tato chodba bývá při povodňových stavech na Hostěnickém potoce, který protéká spodními patry jeskyně, zaplavována. My máme momentálně štěstí, je zde sucho. Z Hadice vcházíme do Hlavních dómů jeskyně, které jsou 6-12 m vysoké, až 28 m široké a 252 m dlouhé. Při vstupu do nich míjíme po obou stranách vrstvy naplavených usazenin, vysokých odhadem 7 m, které se vypínají podél momentálně prázdného řečiště Hostěnického potoka. Za aktivního toku Hostěnického potoka je část usazenin také postupně z jeskyně vyplavována Hadicí ven do Hádeckého údolí.

Prvním z dómů je Taneční dóm, který dostal název podle rovného udusaného dna, které dóm pokrývá. Začínáme zde obdivovat krápníkovou výzdobu – dlouhá brčka u stropu, záclonky, sintrové náteky různých tvarů (kupy, krápníkové vodopády) ale i velké stalagmity a stalaktity. V naplavených usazeninách pozorujeme také egutační jamky – voda kapající z vysokého jeskynního stropu tu začala tvořit nové krápníky. Z dómů odbočujeme vlevo po schodech vzhůru. Tam se vine celou boční chodbou Zkamenělá řeka se sintrovými hrázemi a malými jezírky.

V celé jeskyni probíhá dlouhodobý (od r. 1987) výzkum rychlosti růstu krápníků a skapových vod, proto co chvíli obcházíme láhve, které jsou nastraženy pod dráhou vody kapající ze stropu. Dál v chodbách vidíme i složitější zařízení na sběr vody. V jeskyni "potkáváme" také vrápence a netopýry, poklidně spící u stropu.

Při dalším postupu jeskyní po levé straně míjíme Medvědí trativod. Název odvozený podle pozůstatků medvěda jeskynního, které zde byly nalezeny. Podle výkladu speleologa, který nás doprovází, sem kosti ale nebyly naplaveny vodami Hostěnického potoka, nýbrž onen nešťastník do jeskyně propadl nějakým, dosud neznámým, komínem.

Naše cesta pokračuje z dómů po schodech vzhůru a přes kovové lávky, kolem dalších překrásných krápníků a sintrové výzdoby, např. největší krápník jeskyně - stalagmit Kužel - či "sousoší" Cyril a Metoděj. Prohlídka končí u začátku Německého sifonu vedoucího do spleti chodeb nazvaných Labyrint. Zde obdivujeme praménkový stalaktit Smuteční vrba s malým jezírkem a na protější straně Křtitelnici. Pomocí blesku na fotoaparátu a našich zhasnutých baterek zkoumáme fosforeskující vlastnost vápence. Dozvídáme se zde, kam jeskyně pokračuje a kam už bohužel nemůžeme - jedná se o Labyrint, kde se nacházejí tři propasti (7, 10 a 25 m hluboké) a část jeskyně nazvané Nová Ochozská s údajně překrásnou krápníkovou výzdobou. Stejnou cestou se pak vracíme zpět.

Celou cestu v jeskyni míjíme skupiny, které se po prohlídce jeskyně vracejí k východu, na zpáteční cestě zase ty, které teprve na prohlídku vyrážejí. Zájem o prohlídku jeskyně je opravdu obrovský. V Hlavních dómech blikotají ze všech stran viditelná světla baterek návštěvníků, před námi, za námi, vpravo u Zkamenělé řeky, připadáme si jako na sněmu permoníků. Zajímavé je vyhýbání se s protichodci v úzké a nízké Hadici; po chvíli však zdárně vycházíme na povrch, kde nás poráží závan teplého venkovního vzduchu.

Za čím jedeme?

Ochozská jeskyně je největší jeskyní jižní části Moravského krasu (délka 1750 m). Byla vytvořena Hostěnickým potokem. Objevena byla v roce 1830. Jméno objevitele není přesně známo, v některých zdrojích je uváděn chudý švec Matášek, který měl proniknout do prvních téměř 700 m Ochozské jeskyně - části nyní nazvané Stará Ochozská. Novou Ochozskou jeskyni objevil Dr. Jindřich Wankel roku 1857.

Prohlídka se týká části Staré Ochozské jeskyně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se u jeskyně z vlastních zásob.

V okolí je možné využít občerstvení u rybníka Pod Hádkem, příp. restaurace v Hostěnicích nebo Ochozu u Brna (např. U Votrubů).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jeskyně je nádherná, a to jak její velikost, tak i výzdoba. Velká škoda, že jeskyně není trvale zpřístupněna veřejnosti. V letech 1966-1972(7) pořádalo Moravské zemské muzeum v Brně pro veřejnost do jeskyně exkurze, ale vzhledem k častým záplavám jeskyně Hostěnickým potokem musely být prohlídky zrušeny.

Ostatní informace

Ochozskou jeskyni můžete navštívit většinou jen pár dní v roce, je nutné sledovat termíny na webových stránkách ZO ČSS Královopolská, která provádí v jeskyni výzkum a prohlídky organizuje.

Za vstup do jeskyně zaplatíte 60,- Kč dospělí a 30,- Kč děti, prohlídka trvá cca 1,5 hodiny.

Návštěvu jeskyně si nemusíte rezervovat předem, stačí přijít na místo, ale vzhledem k velikému zájmu turistů doporučuji přijít ráno, příp. dopoledne, abyste měli časovou rezervu v případě delšího čekání na vstup.

S sebou byste měli mít baterku či čelovku a na nohách pevnou obuv. Protože bývá vstupní chodba občas zaplavována Hostěnickým potokem, je lepší mít holínky, alespoň v batohu, pro případ, že by hladina potoka v jeskyni byla na únosné mezi a umožňovala prohlídku (dle informací speleologů stoupá hladina potoka v Hadici až na 140 cm).