Do Wieży

Kam a jak jedeme?

Jako konzervativní turisté ráno sedneme na vlak, přestup v Hanušovicích do Červeného Potoka a pak už po svých směr Horní Lipka pěkně do kopečka. Přitom máme dost času na prohlídku podhorské vísky.

Za čím jedeme?

Státní svátek se letos vyvedl mírou vrchovatou, meteorologové naslibovali slunečno a to se dostavilo. Podstatnou zásluhu na tom měl sice svěží východní vítr, ten nám naštěstí odvál podzimní nízkou oblačnost takže sluníčko pralo i dole pod horama. Trojmórski Wierch neboli Klepý (Klepáč) jsem sice navštívil relativně nedávno, to bylo ovšem tak na skok, s kolem, to zůstalo schované u rozcestí na Česko-Polské hranici. Vylezl jsem na rozhlednu a hned zpět. Po létech došlo na myšlenku podívat se poněkud dál po hřebenu, který odděluje oba státy. Naposledy jsme tu byli ještě za mlada, poněkud v utajení. Když v 80. letech minulého století v Polsku propukla Solidarita, dostaly výlety do pohraničí nádech malého dobrodružství. Tenkrát dokonce přemalovali červenou turistickou značku, která léta vedle po hranici pod svah, abychom náhodou nepodléhali podvratným vlivům. Ovšem to nás neodradilo, tajně jsme do Polska přešli, naštěstí jsme na žandáry nenarazili. S jedním polským turistou jsme vyměnili mapy, dorazili až k polské chatě ale tam už jsme si netroufli (nikdo neměl złoto), pak na Kraličák a dolů do Stříbrnic a Starého Města. Dnes už naštěstí tyto kratochvíle pominuly a celkem běžně přes Polsko chodíme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou moc hospod není, takže svačina je v batohu, až na závěr v Dolní Moravě nějaká hospoda.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Už nějaká doba uplynula od otevření rozhledny, ta, ač dřevěná zatím úspěšně odolává extrémnímu počasí na exponovaném vrchu nad Kladskou kotlinou. Cesta přes Horní Lipku nás dovede k rozcestí Pod Klepáčem, kde dá se říci začíná to pravé ořechové tedy vrcholový výstup. Je fakt, že drtivá většina návštěvníků rozhledny sem v poklidu dojede autem, tím si ušetří nějakých 250 výškových metrů a k tomu i několik kilometrů pochodu. Nicméně kdo se drží důsledně turistické značky, je nemilosrdně konfrontován s faktem, že hned od rozcestí ho čeká sice krátký ale značně prudký výstup, je to ale jen zkratka k prameni Lipkovského potoka, po té pokračuje ke státní hranici mírnou lesní cestou (kdo nechce šplhat, může obejít po žluté cykloznačce). Pravé stoupání začíná až u hranice. Naše červená značka vede přímo po hranici, dá se ale použít téměř souběžná polská zelená. Turista se může pocvičit v příbuzném jazyce a něco se i dozvědět, Poláci mají u značky naučnou stezku. Navíc jsme blíž k okraji lesa. Svahy Klepého (tedy Trojmorského Wierchu) jsou tu víc zasaženy exhalacemi, les je tedy prořídlý a dřív se otevřou výhledy. Jak v podrostu přibývají kameny, je to neklamná známka, že vrchol je blízko. Svahy hory jsou pokryty mohutnými kamennými proudy a zřejmě zvuky padajících kamenů daly hoře český název. (něm. Klepperstein). Jak se po válce Kladsko přiřadilo k polskému území, vrchol dostal další pojmenování. To vyjadřuje to, že právě na jeho jihozápadním svahu najdeme bod, v kterém se střetávají tři úmoří (Baltské, Severní, Černé moře).

Klepý je prvním velkým vrcholem hraničního hřebene Králického Sněžníku a i bez rozhledny z něj je zajímavý výhled, právě díky suťovým polím bez vegetace. Rozhledna to ale zjednodušila, není potřeba obcházet svahy a hledat volné průhledy. Vyhlídka je skutečně skvostná, samozřejmě centrem pozornosti je Králický Sněžník (teď již mírně zasněžený), blízké údolí Moravy s hřebeny Uhliska, Podbělky a Slamníku. Není možné přehlédnout sjezdovky na posledně zmíněném vrchu. Dál na východě vystupuje část hřebenovky Hrubého Jeseníku zhruba od Kamzičníku k Břidličné hoře a sedlu Skřítek. Nad údolím Moravy se zvedá Jeřábská hornatina s tisícovým Jeřábem (1003 m). Už proti světlu tušíme jeho podhůří s klášterem na Hedeči a městečkem Králíky. To už je počátek české části Kladské kotliny nad kterou se vypíná Bukovohorská hornatina s Bukovou horou a Suchým vrchem. Snížené sedlo pod Adamem naznačuje, že tam někde leží přehrada Pastviny. Dál na obzoru můžeme tušit vyvýšené hřebeny Hřebcova u Svitav a Třebovských stěn. Úchvatný je výhled do polské části Kladské kotliny s podhorskými vesničkami i městy. Nad kotlinou se zvedají Góry Bystrzyckie a dál jejich český protějšek, Orlické hory. Ty v podstatě splývají do rovného obzoru bez výrazných dominant, ovšem jak putujeme v pohledu k severozápadu, zcela jasně odhalíme Krkonoše s výraznou Sněžkou i poněkud nenápadnou Luční horou. Relativně členité jsou nižší, ale bližší hory v Broumovském výběžku, tj. Jestřebí hory a Broumovské stěny, ty navazují na další severní hory nad Kladskem, nejspíš Góry Sowie nebo Kladské hory a Bardzské hory, ty už ani neznám.

Na státní svátek je značně rušno, kupodivu i pár Poláků (ti svátek nemají). Severní patu rozhledny provází množství kamenných mohylek – mužiků, které s oblibou staví právě naši severní sousedé, ale mám pocit, že to staví už i Češi.

Nepatrným stoupáním pokračuje hřeben k vrchu Hleďsebe (Puchacz). Ten už oproti Klepáči příliš zajímavý není, nicméně vrchol by si možná označení zasloužil. Relativně prudčeji klesne trasa do sedla pod Puchaczem.

Původní úmysl byl ještě výstup na Malý Sněžník, nakonec z časových důvodů musel stačit výstup na skoro stejně vysoké Hraniční skály (Gowórek). K samotnému návratu posloužila žlutá cykloznačka od sedla Puchacza. Trasa je vedená po tzv. Terexové cestě po východním úbočí Hleďsebe a Klepáče, k výchozímu rozcestí Pod Klepáčem. Pak po modré přes Horní Moravu dolů k řece.

Ostatní informace

Nakonec tak, aby byl čas na jedno v hospodě Na Rozcestí. Hned vedle je autobusová zastávka.

Pohoří Králického Sněžníku je třetí nejvyšší pohoří u nás, tudíž potřebujeme dostatek síly, dobré boty. Rozhledna je zdarma. A kdo dumá nad záhadným názvem, najde vysvětlení ve fotgalerii. Opravdu nejde o remake jednoho muzikálového hitu.