Dobruška - rodiště F. L. Heka (Věka), jeho historické centrum a pivovar Rampušák

Opustili jsme Nové Město nad Metují a pomalu směřuje na jih. Na cestě máme Dobrušku, jejíž centrum bylo r. 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou, kde je přístupná radniční věž a ještě je tam pivovar. To jsou rovnou tři důvody, proč se tam zastavit.

Město leží v podhůří Orlických hor. Středem protéká Brtevský potok, který se v západní části města vlévá do Zlatého potoka. Je to 2. největší město v okrese Rychnov nad Kněžnou.

Je to jedno z měst, které bylo založeno v době kolonizace Orlických hor a jejich podhůří. Kolonizace postupovala podle vodních toků, takže svoji důležitou roli zde sehrál právě Zlatý potok, který je severním ramenem řeky Dědina. Ta pak pokračuje dál do vnitrozemí a v Třebechovicích pod Orebem se vlévá do Orlice. V povodí Zlatého potoka bylo vybudováno několik středověkých hradů, v jejichž blízkosti vznikaly osady. Pravděpodobně nejbližší hrad byl v 5 km vzdáleném Opočně a Dobruška se stala ekonomickým, ale i duchovním střediskem tohoto panství.

Město ve středověku obklopovaly hradby. Do města se vstupovalo čtyřmi bránami. Jedna, zvaná Horská brána stávala až do r. 1820 na nynějším rohu Školní a Kostelní ulice. R. 1732 pak byla proražena branka, která umožňovala i  přístup ke kostelu. Z náměstí vpravo v Novoměstské ulici stávala ještě r. 1842 brána Vodní, také Novoměstská, ve které bývalo vězení pro dlužníky. Proti Kostelní ulici - v Opočenské byla Krajská brána, kterou zbořili r. 1806. Čtvrtá Solnická brána stála až do r. 1895 na rohu nynější Solnické ulice a Na Budíně. Jediným pozůstatkem městských hradeb je zeď, která uzavírá zadní trakt staré radnice.

V době od konce 15. do 17. století opočenské panství vlastnili Trčkové z Lípy - to bylo období, kdy došlo k největšímu rozkvětu města. Po požáru r. 1565 založili na spáleništi nové renesanční město. Další požár město zničil r. 1806. Tehdy proběhla obnova převážně v barokním slohu. Koncem 18. a během 19. století tady bylo jedno z center národního obrození.

My jsme do města přijeli od severu, takže zdejší pivovar Dobrušku v Křovické ulici jsme měli nejblíž. A protože to není daleko už ani do města, tak jsme tam auto nechali. Prohlídku města jsme samozřejmě začali právě v pivovaře. Co kdybychom se opozdili a oni nám mezitím zavřeli. Takže nějakou petku jsme si koupit museli.

Nynější pivovar pamatuje r. 1565, kdy je o něm zmínka v souvislosti s velkým požárem města. První zmínka o Dobrušce je z r. 1320, kdy je měšťanům potvrzeno právo vařit pivo a osvobozuje je od robotní povinnosti. Zda se v těchto místech vařilo pivo již zmiňovaného r. 1320, to se bohužel neví. Pivo se v těchto prostorách vařilo až do konce r. 1995, kdy byla ukončena činnost tehdejší státního podniku. Chátrající areál r. 2002 koupila společnost Staročeský pivovárek, s.r.o. a začala s postupnou opravou. R. 2003 byla zprovozněna sladovna, ale než se podařilo zprovoznit celý pivovar, areál 2 x během r. 2006 vyhořel. Firma se nevzdala, v lednu r. 2008 obnovila provoz sladovny a v srpnu r. 2008 uvařila první várku piva. V současné době vaří čtyři druhy: Dobrušskou 11°, Rampušáka 12°, Kačenčinu 14° a Dobrušskou jarní Pšenka 12°. Nabízí ho v petkách 1 a 1,5 litru nebo 1 litr ve skle s keramickým uzávěrem. Pokud si objednáte exkurzi do pivovaru, tak prý uvidíte sladovnu téměř v původní podobě.

Křovická ulice nás dovedla na hlavní ulici Fr. Kupky. Prakticky hned naproti (č.p. 323) je do oblouku postavený t.č. poměrně oprýskaný dům, na kterém je pamětní deska s nápisem: "Zde prožil své mládí malíř, mistr František Kupka v letech 1872 - 1889".

Jen kousek za rohem – v Domašínské ulici č.p. 360 je rodný domek bratrů Jana a Josefa Laichterových, nakladatele a spisovatele. Syn Prokop Laichter, akademický malíř, domek později věnoval městu.

My jsme pokračovali Kostelní ulicí na náměstí F. L. Věka. Vlevo hned na kraji nelze přehlédnout původní Hájkovu kovárnu s krásným podloubím. Ze kterého roku je, to bohužel nevím, ale r. 1998 ji malířka Jarmila Haldová umístila do středu svého vystřihovacího Dobrušského betléma.

To jsme už na druhé straně silnice viděli dokonce otevřený kostel se samostatně stojící zvonicí. Děkanský, původně dřevěný kostel sv. Václava byl založen zhruba ve 13. století, což dokazuje i nález kamenné románské křtitelnice, která je nyní uložena na radnici. Již někdy ve 14. nebo 15. století byl postaven kamenný kostel - to dokazuje gotický klenební svorník se znakem soukenického cechu. Významná byla barokní přestavba v letech 1709 až 1724. Poslední úpravy byly po požáru r. 1806. Úplně obnovené byly barokní prvky až v 90. letech minulého století. V té době byl barokní mobiliář nahrazen klasicistním.

Samostatně stojící zvonice byla postavena až r. 1693. Po požáru r. 1805 již nebyla obnovena pozlacená cibulovitá báň. Od té doby má jehlanovou střechu. V těsném sousedství je krásně opravená empírová budova děkanství, která r. 1807 nahradila původní, r. 1805 shořelou dřevěnou. Nad vstupním portálem je kamenný znak Colloredo-Mansfeldů.

Pokračujeme Kostelní ulicí. V č.p. 8 se narodil 27. 3. 1849 dramatik František Adolf Šubert, první ředitel Národního divadla. Dům vlastnil také radní Mikuláš Doubrava, tajný evangelík, který byl hlavní postavou románu Temno A. Jiráska.

Na náměstí F. L. Věka jsme prošli místy, kde stávala Horská brána, tedy od severu. Hned vlevo na náměstí - v č.p. 40 je rodný dům Marie Anny Ježkové, manželky F. L. Heka. Za svobodna k sobě neměli daleko. Ten bydlel jen o pár domů dál.

Dominantou náměstí je renesanční radnice z r. 1565. Byla postavena po požáru staré radnice. Její součástí je 45 metrů vysoká věž, která slouží i pro výhledy do okolí. V reprezentativních prostorách radnice je uložena nejstarší památka města - románská křtitelnice, která pochází z kostela sv. Václava. Jenže je polední pauza. Věž je zavřená. Máme tedy ještě zhruba 15 minut času. Ve stejnou dobu otevírá i infocentrum v č. 32. Jdeme si tedy obejít náměstí a blízké okolí. Sochařskou dominantou náměstí je vedle radnice stojící Mariánský (morový) sloup z r. 1733.

Na jižním rohu náměstí - v č.p. 26 – dříve U Zlaté růže se 14. 11. 1843 narodil Karel Lier, významný český herec a pozdější ředitel Švandova divadla Na Smíchově. Dnes na rohu stojí budova České spořitelny, kde je i úřad práce a sídlo MÚ.

Na severozápadní straně náměstí nelze přehlédnout vysoký a krásně opravený dům č.p. 17 s nápisem F. L. Věk. Tady se prolínají obě jeho jména - skutečné a románové. Zde v letech 1773 - 1823 žil národní buditel a spisovatel F. L. Hek. Pamětní desku na domě odhalil r. 1921 sám A. Jirásek. Po požáru v letech 1903 - 1904 bylo přistaveno 2. patro a tehdejší hotel Rýdl získal secesní výzdobu průčelí. Ještě téhož roku tady byl 14 dní ubytovaný tehdy univerzitní prof. T. G. Masaryk, pozdější prezident ČSR.

To už se chystáme projít Novoměstskou uličkou. Na rohu - č.p. 14 - je renesanční dům s podloubím. Podloubí je ukázkou toho, jak až do 19. století vypadalo celé náměstí a Kostelní ulice. Dům - stará radnice je ze 16. století. Dodnes je uvnitř původní renesanční dispozice. Rozsáhlé klenuté sklepení se ještě v 18. století používalo jako vězení, ve dvoře byla mučírna. Právě zde - v zadním traktu domu je poslední zbytek středověkých hradeb.

Za domem byla Vodní brána. Jen kousek za ní tekl Brtevský potok, který je nyní v těchto místech sveden pod komunikaci.

Pomyslnou bránou procházíme k hezky opravené roubence se šindelovou střechou a s ozdobným štítem - k rodnému domku F. L. Heka, který se zde narodil r. 1769 a žil přibližně 4 roky, než se rodina přestěhovali na náměstí. Od roku 1972 je zde stálá expozice: obytná světnička z počátku 19. století, kupecký krám, bývalá černé kuchyně a předměty, připomínající život a dílo F. L. Heka.

Dům hned za ním - č.p. 187 byl postaven r. 1919 podle projektu významného čs. architekta Jana Kotěry. Nyní tam má být Klub důchodců.

Bohužel jsme netušili, že jen kousek vlevo - v Pulické č.p. 114 je pečlivě udržovaný roubený domek z 18. století, který je ukázkou dřívější předměstské zástavby.

Vrátili jsme se stejnou cestou na náměstí a konečně mohli vystoupat na radniční věž. Dokonce je nám k dispozici i průvodce, která nás seznámil s historií města. Z ochozu ve výšce 30 metrů, kam vystoupáte po 124 schodech, jsou vidět Orlické hory a Podorlicko, za příznivého počasí i Krkonoše. Věž plní i funkci muzea - její prostory jsou věnované dějinám města a hrdelnímu právu.  Jsou zde vystaveny prvotiny světového malíře Františka Kupky, který zde nějaký čas žil.

Ještě jsme si zašli do infocentra pro prospekty, třeba se dozvíme další zajímavosti. Tedy až se dostaneme k tomu si to všechno pročíst. Teď se už chystáme na cestu pryč z města.
K autu jsme se vydali přes Šubertovo náměstí – náměstí, které bylo pojmenováno po vlastenci a prvním řediteli Národního divadla, zdejšího rodáka Františka Adolfa Šuberta. Tady bývalo Židovské město. První židovští obyvatelé do města přišli již ve 2. polovině 16. století. Nejdřív žili různě ve městě, na toto náměstí se stěhovali r. 1721 na základě císařského nařízení. Od ostatní zástavby je odděloval prkenný plot, který zanikl pravděpodobně ještě v 18. století. První synagoga zde byla postavena v 18. století. Při požáru r. 1866 židovská čtvrť zanikla. Synagoga byla hned následujícího roku 1867 přestavěna do dnešní novogotické podoby. Židé zde žili až do osudného 18. prosince 1942, kdy byli na základě tzv. norimberských rasových zákonů odvlečeni. Do Dobrušky se po válce vrátil jeden. Od 50. let 20. století budovu využívá jako svou modlitebnu Českobratrská církev evangelická

Sousední dům č.p. 45 byl původně rabínský dům, později pošta. Od r. 1984  je zde muzeum se stálou expozicí Židé v dějinách Dobrušky. Součástí prohlídky je i dochovaná očistná lázeň - mikve. Ze zadní strany těchto domů má být mezi domy vidět ulička, překlenutá nádherným prampouchem. Dříve v této středověké uličce byly oba domy spolu vchody propojeny.

Tím jsme naši prohlídku města ukončili.

Ve městě je ještě jedna židovská památka. Na severu města, blízko hlavní silnice, na křižovatce dnešních ulic Křovické a Javorové se dochoval židovský hřbitov, který byl založen r 1675. Nejstarší náhrobky jsou goticko-renesanční z roku 1688. Písmo plasticky vystupuje, jedná se o tzv. písmo čtvercové. V 18. století byly barokní náhrobky, ozdobené mušlemi, spirálami a rostlinnými ornamenty. Náhrobky z 19. století mají sloupky a stříšky. Hroby z 20. století jsou v podstatě srovnatelné s křesťanskými hroby. Na pozdějších náhrobcích je hebrejské písmo ryté do hloubky. R. 1881, když se hřbitov rozšiřoval, byla do hřbitovní zdi zasazena pamětní deska.

Za zmínku určitě ještě stojí původně renesanční jednolodní hřbitovní kostelík sv. Ducha na severu města - na kopci nad Dobruškou. Dříve dřevěný kostel byl v 16. století nahrazen kamenným. Součástí ohradní zdi hřbitova je hranolová raně barokní zvonice z roku 1687, ve které je zvon z r. 1588. Pod zvonicí byla v letech 1767-1782 poustevna. Kostel byl v letech 1760 - 1761 upraven barokně, pozdější úpravy byly v letech 1896 a 1957 - tehdy mu byla vrácena renesanční podoba. V kostele je náhrobek rytíře Andreáše Nejmana z Ryglic a Lövensteinu, donátora kostela, který sem byl pohřben r. 1632. V letech 1872 - 1874 byl u kostela zřízen nový městský hřbitov, kde je mimo jiné u hrobka literární rodiny Laichterů, kteří vlastnili dům v Domašínské ulici, který jejich syn později věnoval městu. Kostel se zvonicí na pozadí s Orlickými horami vytváří krásnou dominantu.

Bohužel jsme se nebyli podívat v Nádražní č.p. 481, kde je nádherná nově obnovená secesní Jechova vila, postavená r. 1910 pro továrníka továrníka Slavíka. Je součástí továrního areálu, kde se vyráběly zemědělské stroje. Na obrázku vypadá moc hezky.

Ve městě jsme se zdrželi přibližně 1,5 hodiny, ale neměli jsme potřebu se zde zastavit na jídlo. Restauraci jsme viděli přímo na náměstí, další byla, když jsme procházeli na Šubertovo náměstí. Určitě je tady možnosti víc. Pivovar zde svoji restauraci nemá, jen je možnost tam koupit pivo v lahvi.

Na náměstí a v přilehlých uličkách je pár skutečně hezkých domů. Bohužel byly na náměstí trhy, které trochu rušily ve výhledu i při focení.

Z města vedou cyklostezky na čtyři strany, např. do Nového Města nad Metují (18 km), Opočna (5 km) a dál až do Třebechovic pod Orebem (dalších 14 km).
Město je východiskem i zelené a modré turistické trasy. Stačí se jin vybrat, kam se vydat.
Jedna historická událost na konec - v úterý 13. července 1926 navštívil město prezident republiky T. G. Masaryk a zapsal se do pamětní knihy města.

Dobruška - rodiště F. L. Heka (Věka), jeho historické centrum a pivovar Rampušák na mapě