Mariánský sloup v Dobrušce

Tento Mariánský sloup byl postaven z podnětu zdejšího děkana Msgre. Jana Jindřicha Junga (1722-1735), aby se ukázalo, že je město věrné římskokatolické víře, nejspíše proto, že celý tento kraj býval vždy označován za kališnicko-evangelické hnízdo, což bylo prokázáno mnoha případy zabavených kacířských knih a stíhání místních obyvatel za jejich držení a vyvrcholilo v září 1732, kdy došlo v meziříčské, jesenické a třebechovické k velké demonstraci lidu, hlásícího se k bratrské církvi a podporovaného evangelickými emigranty z Pruska. Výsledkem bylo 133 uvězněných, z nichž bylo v roce 1734 nálezem císaře Karla VI. 35 odsouzeno k pevnostním pracím, případně k nuceným pracím při pražské Invalidovně i jinde.

Sbírky, jimiž se měly získat potřebné finance na Mariánský sloup, probíhaly po městě v letech 1731-1732. Ještě roku 1732 začal rakouský sochař Ondřej Decker, který se usadil v Hradci Králové, pracovat na dolních sochách sloupu, z nichž jako první přišla na řadu socha sv. Františka Xaverského, jíž jedné noci někdo urazil nos a kámen, kterým čin spáchal, položil soše na hlavu. Protože však byl mistr Decker znám nejen jako výborný umělec, ale rovněž jako nespolehlivý alkoholik, s nímž byly různé problémy, bylo nakonec po několika nedorozuměních předáno dokončení díla Janu Mělnickému z Vamberka, jenž měl zhotovit sochy sv. Floriána, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, pokud není rovněž tvůrcem první sochy, která musela být kvůli svému poškození zhotovena znovu. Z některých dochovaných zápisů se dá uvažovat, že někteří považovali za onoho pachatele přímo tvůrce sochy, ale nikdy se nezjistilo, jak to bylo doopravdy. A jak to tak bývá i dnes, za vším hledejme zejména peníze.

Současná literatura tvrdí, že sochu Panny Marie věnovali jezuité z průčelí své koleje v Hradci Králové, ale bylo tomu trochu jinak, neboť plastika nebyla žádným darem. Byla totiž zakoupena P. Františkem Procházkou z Dobrušky, který ji zaplatil ze svých peněz. 13. května 1733 byl položen již zmíněným děkanem Jungem základní kámen a 9. září 1736 bylo sousoší s nápisem: „SANCTA MARIA ET OES SANC : INTERCEDANT PRO NOBIS SVPPLCAT S : POPVLVSRE DOBRVSC : 1733. AB OMNI MALO LIBERA NOS DOMINE. ITA SVSPIRAT: I:H:I:D:D:1733“ posvěceno děkanem Msgre. Antonínem Františkem Ceresolou (1735-1742). Celkový náklad se vyšplhal na 900 zlatých.

V tomto stavu však sousoší nevydrželo dlouho, protože bylo poškozeno při požáru města 9. května 1806 a muselo být obnoveno péčí děkana Msgre. Josefa Obsta (1799-1843), přičemž největší částkou tehdy přispěla nákladnická pokladna pod vedením Josefa Archleba. Tehdy také byla vedle sloupu sbita z prken prozatímní kaplička, v níž se konaly ve všedních dnech služby Boží, zatímco v neděli a ve svátek bývaly slouženy v kostele sv. Ducha.

Opět byl sloup opraven roku 1905 děkanem Msgre. Josefem Domašímským, který spolu s místním občanem Františkem Dojivou uspořádal po městě sbírku. Vybráno bylo 925 K a 480 K věnoval zdejší okrašlovací spolek, jenž o 20 let později přišel s návrhem opětovné opravy sloupu. Děkanskému úřadu se tehdy podařilo získat díky přímluvě státního památkového ústavu a poslance Františka Matouška z Dobrušky subvenci ministerstva školství a národní osvěty ve výši 4 000 Kč. Celkový náklad dosáhl 12 636,40 Kč, přičemž jeho zbytek byl získán sbírkami mezi místními věřícími, spolky i podnikateli. Zrenovované sousoší s balustrovým zábradlím bylo slavnostně posvěceno 13. května 1928 Msgre. Josefem Domašínským, a to na paměť 10 let trvání ČSR. Opravu provedl pražský sochař František Krouman a pozlacení sochy realizoval František Albrecht z Dobrušky.

Při této opravě došlo k omytí a odstranění fermežových barev, jimiž byl sloup dlouhou dobu udržován. Díky tomu se zjistilo, že sochy jsou zhotoveny z méně kvalitního červeného pískovce, snad někde od Nové Paky, a tudíž špatně odolávají povětrnostním vlivům. Jedinou záchranou bylo jejich přemístění do interiéru a nahrazení odolnějšími kopiemi z umělého kamene. Po restaurování sousoší v letech 1966- 1969 (Václav Hlavatý, Josef Smetánka, Josef Vitvar a Aloisie Viškovská Altmanová) byla nejprve vyměněna socha sv. Jana Nepomuckého (v letech 1974-1975), jež byla převezena na zámek do Opočna. Později došlo i na sochy sv. Václava (1990), sv. Jana Nepomuckého (1990) a sv. Floriána (2002), jež byly nejprve v letech 1987-1989 zrestaurovány akademickým sochařem Jiřím Novotným. Restaurování a zlacení Panny Marie, atributů světců, patky sloupu a akantové výzdoby hlavice naopak provedl Viktor Brůžek. Originály byly následně umístěny v nově vybudované kryté části městského lapidária, jež vzniklo při rekonstrukci budovy městského úřadu čp. 11 na náměstí F. L. Věka, v zastřešené spojovací chodbě a v otevřeném dvoře s parkovou úpravou a naposledy zrekonstruovaného roku 2013. Zmiňme ještě to, že od 20. března 1964 je Mariánský sloup, jenž byl naposled zrenovován Ondřejem Noskem v roce 2004, památkově chráněn. Více o něm zde: https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-a-sochami-v-ohrazeni-883899.