Dolní Kounice – historie, zřícenina kláštera, zámek, židovské památky

Při naší cestě po Moravě se stále pohybujeme jižně od Brna. Moc to tady neznáme a je tu spousta zajímavých věcí. Navštěvujeme převážně rozhledny, ale zjistili jsme, že v Dolních Kounicích je zřícenina kláštera. Hodně jsme jich viděli v Anglii, ale u nás to tak obvyklé není. Proto se tam musíme zajet podívat.

Dolní Kounice se rozkládají ve Znojemské vinařské oblasti na řece Jihlavě přibližně 25 km na jihozápad od Brna, v jihovýchodní části Bobrovské vrchoviny. Území města leží ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří tak k nejsušším místům u nás.

Podle nálezů pěstních klínů – prvních nástrojů pravěkých lidí zde lidé žili již v období před 400 000 lety. Na vrchu Antoníček v severní části města bylo objeveno množství nádob, zbytky obydlí, hrnčířské pece a nálezy přeslenů, které dokazují i rozvoj tkalcovství na rozhraní starší a střední doby bronzové.

První písemná zmínka je z r. 1183, kde je uvedeno, že ve vsi Kounice stál kostel. Toho roku zde byl dobudován i premonstrátský klášter Panny Marie, později nazývaný Rosa coeli neboli Růže nebeská. Založil ho moravský velmož Vilém, který se zúčastnil bojů mezi českým knížetem Soběslavem II. a rakouským vévodou Jindřichem II. Jasomirgotem. Přitom ničili i církevní stavby. Zato je papež dal do klatby. Aby se této klatby zbavil, dostal za úkol postavit klášter. Tehdy se jednalo o dřevěné provizorium s pravděpodobně zděným kostelem. Do kláštera se hned r. 1183 nastěhovali premonstrátky z konventu v Louňovicích. Rozvoji kláštera napomohl r. 1268, kdy se dostal pod patronát papeže Klimenta IV. R. 1284 se stal dokonce klášterem královským. Český král Václav II., udělil Kounicím právo týdenního trhu. Klášter byl na tak vysoké ekonomické úrovni, že si z vlastních prostředků vybudoval pro svoji ochranu na návrší nad klášterem gotický hrad. Po jeho dokončení, zhruba před r. 1330 byla zahájena stavba nového gotického klášterního areálu s rajským dvorem. Tím se klášter zadlužil a stavbu dokončil až na začátku 15. století.

Klášter byl vypálen, opuštěn, obnoven, jeho historie je skutečně pestrá. Po r 1808 zůstal opuštěn a mění se ve zříceninu, i když ještě r. 1895 na něm byly prováděny nejnaléhavější opravy. Od r. 1926 byly v klášteře prováděny udržovací a restaurátorské práce. Do současné doby se zachovala zřícenina kostela Panny Marie s ambitem a rajským dvorem ze 14. století, kde jsou však zachovány i některé původní románské prvky. Obytné prostory kláštera se nedochovaly. Roku 1902 byla křížová chodba nově zastřešena. Ve vstupním prostoru je malá věžička s jehlancovou střechou, kam se nechá po úzkém vřetenovém schodišti vystoupat. Je odtud krásný pohled na klášterní areál. Klášter s kostelem je obehnán středověkou zdí. Hlavní vstup od města je gotickou hrotitou bránou přes bývalý hospodářský dvůr. Objekt je přístupný veřejnosti, je i místem konání různých kulturních akcí a výstav. Patří mezi nejvýznamnější kulturní památky zdejšího regionu.

Nad klášterem jihozápadním směrem je zámek, který tehdejší majitel pán z Limberka postavil na základech starého hradu. Pevnostní prvky si však zachoval. Na přelomu 16. a 17. století pokračovala renesanční přestavba. V 2. polovině 19. století byl používán k hospodářským účelům. V restituci r. 1992 byl zámek vrácen původnímu majiteli, který ho však okamžitě prodal brněnské firmě L.V.P. Ta se pustila do rekonstrukce a zpřístupnila ho veřejnosti.

V Dolních Kounicích bylo i významné židovské osídlení. První Židé se sem stěhovali pravděpodobně r. 1454, kdy byli vypovězeni z moravských královských měst, převážně z Brna a Znojma. Je však možné, že zde již žili židovské rodiny, které sem přišli z Německa, kde byli v 2. polovině 14. století tvrdě pronásledováni. Nejdřív žili na východním okraji městečka. Živili se převážně obchodem, vlastnili vinohrady. Během třicetileté války byly jejich domy vypáleny. Se svolením vrchnosti se přestěhovali na západní okraj města. Po třicetileté válce sem přicházeli i Židé z Polska, Dolního Rakouska, Německa, a dokonce i z Norska. Tady také v letech 1652–1655 byla postavena raně barokní synagoga, která patří k nejstarším synagogám na Moravě. Nedaleko ve svahu pak byl r. 1680 založen i židovský hřbitov (nejstarší náhrobek je z r. 1688). V Dolních Kounicích smělo žít maximálně 111 rodin. V 17. a 18. století tvořila hlavní zdroj jejich obživy řemesla. Samostatná židovská obec zde byla založena r. 1849. V synagoze byla r. 1851 přistavěna ženská galerie s pavlačí. Po 2. světové válce sloužila převážně jako skladiště. V roce 1988 až 2004 byla komplexně zrestaurována a nyní slouží kulturním a společenským účelům. Je zde umožněna i komentovaná prohlídka. Válku přežila pouze jediná židovská žena, která se zpátky do Dolních Kounic nevrátila. Byla se tady však podívat a vzpomínce na ni je věnována i malá expozice v synagoze.

Cestou z kláštera do centra města jsou dva kostely. Pravoslavný chrám svaté Barbory je z r. 1688, ve kterém je zachováno původní gotické kněžiště z doby před r. 1588. O kousek dál na malém náměstíčku je novorenesanční trojlodní kostel sv. Petra a Pavla, který byl v letech 1877-79 postaven na místě staršího kostela, který musel být po povodni r. 1862 stržen. Z něho se uvnitř dochovala mramorová kazatelna z 16. či 17. stol.

Na kopci severně nad městem je zdaleka viditelná barokní kaple sv. Antonína z r. 1757. Stojí na místě jiné kapličky z r. 1654. Kaple je pro veřejnost nepřístupná. Otevřena je pouze v červnu během pouti.

Na náměstí je hotel, kam jsme chtěli zajít na jídlo. Bylo však hrozné horko, že jsme si nakonec koupili jen vynikající zmrzlinu, se kterou tam každý chodil, a na večeři jsme zašli až v Ivančicích.

Doslova nás fascinovala zřícenina kláštera, která nám připomněla naše zážitky z Anglie. Ještě jsme se u nás s ničím takovým nesetkali. Další překvapení bylo při prohlídce synagogy, jak je krásně uvnitř zrekonstruovaná. Navíc v pokladně prodávali vína ze zdejších vinných sklepů, které nesou označení kláštera Rosa coeli. Samozřejmě jsem neodolala. Bylo výborné a za velice přijatelnou cenu.

Zdarma se nechá zaparkovat na Mlýnském náměstí. Je to u řeky, ke zřícenině kláštera je to kousek.
Z města se nechá po cyklostezkách vyrazit snad všemi směry.
Přes město vede i červená turistická značka, která vás spolehlivě dovede ke kapli sv. Antoníčka, ke zřícenině kláštera, kam vede červená odbočka, k synagoze i židovskému hřbitovu. To vše lze poměrně snadno spojit v okružní cca 11 km výlet se třemi vyhlídkami a prohlídkou válcového mlýna. Je k tomu nutno využít cyklotrasu, která vede přes silniční most z Nové Bránice ke kapli sv. Anny a tak propojit červenou turistickou značku. Pokud to nezkrátíte,dojdete do Ivančic, rodného města V. Menšíka, ale ujdete už cca 25 km.
Aktuální informace o otevírací době a vstupném si přetěte na stránkách města http://www.dolnikounice.cz/historicke%2Dpamatky/ds-4466/p1=4758