Finsko - národní park Pyhätunturi - Pyhä-Luosto

Projíždíme finskými národními parky k severu a konečně se dostáváme až za polární kruh, do nejsevernějšího bodu naší dovolené.

Národní park Pyhätunturi je v severním Finsku - ve středním Laponsku. Byl pojmenován podle pohoří, na které navazuje ještě pohoří Luosto, dohromady tvoří 35 km dlouhý pás hor, který se zde na rovině náhle zvedá. Nejvyšší vrchol pohoří Pyhätunturi se jmenuje Noitatunturi (538 m). Je to nejstarší finský park, který byl založen r.1938. R. 2005 k němu byla připojena oblast Luosto a vznikl tak národní park Pyhä-Luosto, který zaujímá plochu 142 km2. Je zde lyžařské středisko, 10 sjezdovek, hotel, obchody, čerpací stanice a informační centrum.

V parku jsou staré lesy a mokřady, proto je tam spousta povalových chodníčků. Jsou tu i prudké kopce, ale i oblasti bez lesů. Tak jako v ostatních parcích i tady jsou četná tábořiště se sruby, kde se nechá přespat. U jezera Huttujärvi a Pyhänlatva-aapa a u řeky Pyhäjoki Kuukkeli je možno si pronajmout chatu na několik dní. Na Rykimäkero a Huttujärvi jsou studny, jejichž voda je pravidelně kontrolována.  Povrchová voda z jezer a vodních toků by se měla pít pouze po převaření.

V oblasti parku Pyhä-Luosto je také řada turistických středisek s možností ubytování i dalšími službami pro turisty a samozřejmě i řada možností na výlety, a to po celý rok. V létě je možno projít 75 km turistických stezek, v zimě je připraveno dokonce 120 km běžeckých a sjezdových tratí. Bližší informace a pitnou vodu získáte v návštěvnickém a kulturním středisku Visitor centre Naava v Pyhätunturi, jen kousek vlevo od jediné kruhové křižovatky.

My jsme z kruhové křižovatky odbočili vlevo po silnici Kultakeronkatu (Visitor centre jsme měli vlevo) a dostali jsme se tak na velké parkoviště v blízkosti hotelu Pyhätunturi. Tady začíná okružní stezka Noitatunturin Isokurun retkeilyreitti, měří 12 km, je poměrně náročná - vede okolo jezera Karhunjuomalampi (Medvědí jezero) a přes nejvyšší zdejší vrchol Noitatunturi. Tato cesta je v zimě uzavřená. Hrozí zde snadné sejití z cesty, ale také pády lavin. Za deště je povrch kluzký.

My jsme celou stezku neprošli, udělali jsme si vlastní 8 km dlouhý okruh - došli jsme jen k Medvědímu jezeru (Karhunjuomalampi). Zpátky se nechá jít přes vrchol Kultakero nebo ho obejít. Zhruba je to vždy 4 km.

Cesta k jezeru je červeně značená, je hezká a zajímavá. Přejde se přes sjezdovku na kopci Kultakero, pokračuje se po skoro parkové cestě lesem, sejde se po dlouhém schodišti do údolí. Protože jsme chtěli jít k jezeru, odbočili jsme vpravo po povalovém chodníčku. Šlo se okolo mnoha jezírek, přes mokřady, kamenné pole, kde jsou vidět zajímavé staré kameny tvarované vlnami. Na cestě je jezírko s vodopádem. Bylo sice málo vody, ale konečně jsme viděli první finský vodopád. Následoval výstup po hodně dlouhém schodišti, odkud se otevírali zase jiné pohledy do údolí. Pak se šlo ještě kus po náhorní plošině a pak už jen skutečně kousek se vlevo sešlo k menšímu, ale hezkému Medvědímu jezeru. Až na ta schodiště to byla pohodlná cesta. Schody však nejsou vysoké, cestou jsou odpočívadla i s lavičkou, tak se to nechá dobře zvládnout.

Zpátky se muselo kousek po stejné cestě, na rozcestí se pokračovalo ještě kousek rovně a až o kousek dál cesta uhýbala vpravo. Je nutno se stále držet vpravo. Dobrým orientačním bodem je vysílač na kopci Kultakero. Kdyby se uhnulo vlevo, také by se došlo na parkoviště, ale bylo by to dál.

Jen o kousek dál v kempu Lomakeskus Pyhän Asteli jsme přespali. Znamenalo to vrátit se na kruhovou křižovatku, odbočit po hlavní vlevo, za jezerem Pyhäjärvi vpravo a po chvíli vlevo byl už kemp. Jsou zde luxusní rekreační apartmány, sruby, je možno sem přijet s karavanem i si zde postavit stan. K dispozici jsou sprchy s teplou vodou, kuchyňka i sauna, v areálu je i restaurace. Z kempu prý vedou turistické trasy a v zimě i běžecké. Je možno si pronajmout i člun a projet se po jezeře Pyhäjärvi, ke kterému to není daleko. Koupání tam však nebylo nejlepší, u břehu bylo dost rákosí, ale třeba se nechá najít i lepší místo. Další informace jsou na http://www.pyhanasteli.fi/.

Nám vařila naše kuchařka, pivo nám prodali řidiči, takže jsme zde nikde nejedli. Na trase v parku ani nebylo kde. Určitě by se však dalo najíst v Pyhätunturi nebo v restauraci v kempu.

Naše trasa se mi moc líbila. Cesta k jezeru se mírně klikatila, téměř vždy za zatáčkou se objevilo další hezké jezírko se zajímavým okolím. Při zpáteční cestě se zase otevřely nádherné pohledy na Hory a další jezera. Bylo tam skutečně moc hezky.

Kdo by chtěl se v parku zdržet delší dobu, určitě by bylo dobré si sehnat mapku, aby věděl, kam jít a kde je možno přespat. Nám zajistila cestovka menší mapku, na které jsou vidět trasy i přístřešky.
Na menší mapku semůžete podívat na stránkách parku: http://www.nationalparks.fi/en/pyha-luostonp

Finsko - národní park Pyhätunturi - Pyhä-Luosto na mapě