Finsko - Rovaniemi, město a muzeum

Naše dovolená se nám přehoupla do 2. poloviny. Opouštíme vesničku Santa Claus Village na severním polárním kruhu. Jen o 5 km níž je město Rovaniemi, kde je mimo jiné hodně zajímavé muzeum.

Rovaniemi se rozkládá na severu Finska, severně od Botnického zálivu - mezi vrchy Ounas a Korkalo na soutoku řek Kemijoki a Ounasjoki. Je to administrativní i obchodní centrum Laponska.

Podle archeologických nálezů se zde již kolem let 750-530 př.n.l. vypalovaly lesy a lámala skála, aby zde obyvatelstvo získalo pozemky pro zemědělství. První písemná zmínka o Rovaniemi je ze 7. září 1453. To zde bylo několik malých vesnic. Obyvatelé se živili chovem zvířat, zemědělstvím a rybolovem. Po r. 1800 se zde rozšířila těžba přírodních zdrojů a zlata, které sem přitáhlo velké množství přistěhovalců. S tím souvisel i rozvoj obchodu. Od r. 1881 se zde pravidelně konají větší trhy. Až do r. 1929 bylo Rovaniemi vesnicí, pak městysem, od r. 1960 je městem.

Ke konci 2. světové války bylo zničeno 90% všech budov v Rovaniemi. Historické památky se tedy ve městě nenajdou. Mezi největší zajímavosti města patří most Jätkänkynttilä nad řekou Kemijoki. Byl postaven r. 1989, je 327 metrů dlouhý. Má vzdávat hold dřevorubcům ve městě. Je zavěšen na dvou hlavní sloupech, kde je 36 fluorescenčních sodíkových výbojek, které stále svítí. Má to vypadat jako věčný plamen. Ve městě sídlí  Laponská univerzita a Univerzita aplikovaných věd.

Mezi nejvíce navštěvované objekty však patří Arktikum Science Museum, které stojí na břehu řeky Ounasjoki. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost na finský den nezávislosti dne 6. prosince 1992 - k 75. výročí nezávislosti Finska. Interiér je zařízen místním přírodním materiálem - podlahy jsou z Perttaus granitu a z borového dřeva. Židle jsou z břízy a sobí kůže. Muzeum umožňuje poznat přírodu severně od arktického kruhu, kulturu a historii této oblasti, ale také zde žijící lidi, jejich povahu a zvyky. Od muzea pod silnicí až k řece vede 172 m dlouhá skleněná chodba, která je v zimních měsících osvětlena modrými světly. Je to vlastně brána na sever - hosté procházejí z jihu do severních oblastí. Pod zemí jsou další výstavní prostory, je vidět jak zvířata pod sněhem přežívají. V areálu je arktická zahrada, kde se můžete příjemně posadit nebo jako na pláži lehnout do lehátek a nechat si promítat polární záři.

Arktikum je také vědeckým centrem a místem pro setkání a konference. Je zde i kavárna a u vstupu do muzea je volně přístupná výstava. Na chodbě je prodejna upomínkových a dárkových předmětů. Tam také běží krátký film o severním Finsku, kde jsou také úchvatné záběry polární záře.

Ve městě je určitě spousta možností, kde se najíst, přímo v muzeum je kavárna, kde je možno si dát i polední menu. Nám na nedalekém parkovišti naše kuchařka uvařila oběd, takže jsme neměli potřebu někam na jídlo chodit.

My jsme do muzea nešli, vadí nám, že si nemůžeme nic přečíst, resp. že ničemu nerozumíme. Kdo tam však šel, byl spokojen. My jsme se za tu dobu v klidu prošli v blízkém okolí a také zašli do nedaleké podnikové prodejny nožů vyhlášené značky Martini. Ani jsme nechtěli nic koupit, ale nože tam jsou skutečně nádherné, je tam nejrůznější množství různých velikostí. Samozřejmě jejich cena asi odpovídá kvalitě.

Na východ od centra za řekou je moderní lyžařské středisko Ounasvaara. V blízkém okolí je řada možností ubytování. Je tam 100 kilometrů sjezdovek, polovina jich je osvětlená. Již v říjnu se začíná lyžovat na první 9 km dlouhé sjezdovce, kde je použit přes léto uložený sníh. V areálu jsou sjezdovky i pro začátečníky, je zde i výcvikové centrum pro profesionály. Nejvyšší výškový rozdíl je 140 metrů.

V létě jsou v areálu značené sjezdové cyklostezky i klasické cyklotrasy.