Hlavňovický zámek a něco z okolí.

Kam a jak jedeme?

První písemná zmínka o Hlavňovicích je z roku 1428. Tvrz, o které se nic neví, zde byla postavena až ve 2. polovině 16. století. Tehdy Hlavňovice vlastnil Zikmund Doupovec z Doupova. Po něm sem přicházejí Kocové z Dobrše a ti drží panství přes 300 let. V 17. století zde nechali postavit barokní zámek. Posledním majitelem byl od Roku 1919 Otomar Pelikán a to až do roku 1946, kdy byl zámek znárodněn. Zámek byl několikrát upravován a z původní barokní podoby se toho moc nezachovalo. A po znárodnění to šlo se zámkem z kopce. Dnes je to chátrající budova a jen díky slušnému zastřešení ještě stojí. Stavba má obdélníkový půdorys a je jednopatrová. V přízemí jsou ve všech místnostech klenby, valeně sklenuté s výsečemi. Zámek je ve špatném stavu a pokud se nestane zázrak, budeme o něm za pár let mluvit v minulém čase. Totéž platí o přilehlém menším parčíku. Neskutečně krásné stromy s podrostem náletových dřevin, kopřiv a dalších plevelů, by si zasloužily více pozornosti. Hlavňovice nejsou ale jen zámek. Dominantou je kostel sv. J. Nepomuckého v pozdně barokním slohu. Byl postaven v letech 1799 až 1808. Hezká je kaple sv. Vojtěcha z roku 1707. Z budov je zajímavá tak zvaná dřevěnice naproti kostelu a budova bývalé fary. Na zdejším hřbitově zaujme hrobka majitelů panství a v jeho zadní části kříž připomínající padlé v 1. světové válce. Najdeme zde mnoho starých stromů, hezká skupina je v nedalekých Radosticích. Jedná se většinou o javory a lípy. A nad tím vším se do výšky 859 m.n.m.vypíná tajuplný Borek.

Za čím jedeme?

Naši vycházku začínáme na parkovišti u kostela. Jdeme k Milínovu , obce jsou propojeny, kde která začíná, ukazují tabule u silnice. Kolem rybníčka jdeme do Radostic k zajímavému křížku mezi skupinou lip. Otevírá se několik hezkých pohledů k JZ na Milínov a vrchy nad ním. Cestou zpět se zastavujeme u kapličky a využíváme možnosti prohlídky kostela. Kolem bývalé fary, dnes již značně zničené, docházíme do parku. Slova hrůza a děs jsou na místě. Zámek je také otevřen. V některých místnostech již padají stropy, sem tam jsou zbytky rozbitého nábytku. Kupodivu ve dvou místnostech jsou poměrně zachovalé parkety. Okna pokud někde ještě jsou, tak bez skel. A světe div se, vstupní dveře ještě nikdo neukradl! V okolí zámku jsou již jen zdi bývalých hospodářských budov. A samozřejmě nemůže chybět skládka. Naproti zámku je zajímavý domek s věžičkou a na zámek v zadní části navazuje necitlivá přístavba. Na svahu pod zámkem je několik zemědělských objektů. Snahu vidět zadní část zámku platíme popálením nohou kopřivami. A tak ještě pohled na staleté obry v parku a po silnici do Suché stoupáme na nejvyšší bod nad obcí. Vše špatné zapomenuto. Otevírá se nám pohled do všech světových stran. Na severu máme Borek, východu dominuje Kaltský vrch se Svatoborem v pozadí a na jihu máme část Šumavy jako na dlani. Blíže k nám je Vosík a Kamenec dále k JV Sokol a Huťská hora a půlkruh uzavírá Sedlo s novou rozhlednou. A v dálce na SZ se ukazují vrcholky Chudenické vrchoviny. Co zbývá dodat, konec dobrý, všechno dobré.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když hospodu U jelena v Hlavňovicích mají, tak bohužel uzavírací den je právě neděle. Ale dá se najíst v nedalekých Petrovicích anebo v Sušici. Totéž platí i o ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na první místo dnes musíme dát nádherné výhledy a dobrou viditelnost.Především pohled na Šumavu je skvělý. Hezký je kostel i kaplička. Bohužel na kapli jsou neuvěřitelně špinavá okna. Je smutné, když se naše minulost ztrácí v nenávratnu. V okolí se dá napočítat více jak desítka zámků či zámečků ve špatném stavu. Stále se mluví, že nejsou peníze. Osobně jsem přesvědčen, že peněz je dost, ale v zemi kde lavička do parku je za šedesát tisíc, kde se každá větší stavba z původního rozpočtu šplhá do nekonečna, peníze nikdy nebudou.

Ostatní informace

Zámek je otevřený, žádný zákaz vstupu nikde není. Prošli jsme jak přízemí tak i první patro. Je důležité chodit blízko zdí a dívat se na stropy. Park je také volně přístupný. Kostel je otevřen pouze v neděli. Mše se zde slouží od 9,30 hod a kostel byl otevřený již kolem deváté. Silnice do Suché na místo popisovaného rozhledu odbočuje z hlavní nedaleko zámku. Parkoviště je u kostela nebo hospody. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.