Hora Svaté Kateřiny.

Kam a jak jedeme?

Krušné Hory jsme si vybrali pro pobyt na jeden zářijový týden. Jsou to Hory, kam se často nejezdí a tak jsme byli plni očekávání. Media jsou k tomuto pohoří macešská a jeho pověsti to nepřináší nic dobrého. Již za Chomutovem jsme ale byli hodně překvapeni. Před námi se zvedalo pásmo hor v nádherné zeleni. V Jirkově jsme opustili třináctku a začalo stoupání k obci Boleboř. Po obou stranách silnice se střídaly lesy s loukami. Sem tam se objevilo stádo krav nebo oveček a po zničených lesích nebylo ani památky. Stoupání se střídalo s rovnými úseky silnice, sem tam se objevil malý rybníček. Při okrajích lesů stála auta. Bylo jasné, že houby tu rostou ve větším množství. Naším cílem bylo ale městečko Hora Svaté Kateřiny, ze kterého jsme jako první uviděli rozhlednu na Růžovém vrchu. Trochu zmatku nám udělala místní cedule, která nás svedla do údolí Kateřínského potoka, k hranicím s Německem. Po opravě jsme po několika minutách zastavili na poměrně velkém náměstí, kde jsme zaparkovali.

Město leží na hřebeni mezi Kateřinským potokem na jihu a řekou Svidnicí na severu. Řeka je zároveň státní hranicí. Samotné město je rozložené na návrší, které se od náměstí zvedá směrem k východu. Při letmém pohledu do minulosti se dozvíme, že první písemná zmínka je z roku 1480 a městečkem se Hora stala v roce 1528. V minulosti se tady těžilo stříbro a později měď. Když se těžbě přestalo dařit, obživu obyvatel zajistilo zemědělství, lesy a výroba plátna. Ve městě bylo i sídlo soudu a bylo jakýmsi střediskem této oblasti. To všechno ale odvál čas. Dnes městečko působí ospale a zanedbaně, jako by se tu zastavil čas.

 

Za čím jedeme?

Naše vycházka městem začíná na náměstí, na kterém je budova školy, bývalá soudní budova, později radnice a na ní napojená patrová budova. Před ní na lavičce sedí několik seniorů, které v této budově bydlí. Náměstí je zatravněné a nepřehlédnutelný je barokní sloup se sochou Immaculaty z roku 1714. Z náměstí procházíme Dlouhou ulicí k východnímu okraji městečka. Budovy jsou většinou v horším stavu a to stejné platí i o povrchu ulice. Zajímavostí je několik nádrží na vodu, které kdysi sloužily jako zásobárna vody. Za posledním domem města se nabízí hezký pohled do údolí Svidnice a na německou stranu. Po pravé straně máme Růžový vrch s rozhlednou. U kapličky ze 2. poloviny 18. století odbočujeme ze silnice vpravo a stoupáme k rozhledně. V jejím okolí jsou louky a několik listnatých stromů.

Rozhledna je kupodivu otevřená a z jejího nitra se valí tabákový kouř. Pán u pokladny nám prodává vstupenky a k nim přidává verzi o bratřích Mašínech, kteří tu měli přejít na německou stranu. V přízemí rozhledny jsou fotografie s popisy několika míst v okolí. Je vzpomenuta i důlní činnost a něco málo o poválečných událostech. Po zdolání několika desítek schodů se před námi otevírá hezký kruhový výhled. Na severu je údolí řeky a několik obcí v Německu. Nad nimi v nekonečné zeleni vládne Weisserstein ( 691 m.n.m.). Západním směrem je hezký pohled na město a Kamenný vrch ( 842 m.n.m.). Na východě je vidět Nová Ves s několika větrníky a Strážný vrch ( 767 m.n.m.). Lesenská pláň na jižní straně( 921 m.n.m.) je v této oblasti nejvyšší. Průsek lesem není sjezdovkou, ale prochází tudy plynovod.

Loučíme se z rozhlednou proti které k naší lítosti stojí uzavřená hospoda. Jdeme kolem sportovního areálu, na němž se to hemží dětmi. K městu se vracíme po hřebeni. Domky v této části jsou z větší části opravené. Z rozbitého okna Kolny náš pohyb kontroluje zvědavá kočka. Přicházíme ke kostelu sv. Kateřiny. Ten byl postaven v pozdně barokním slohu a v roce 1785 začal sloužit věřícím. Je to jednolodní obdélníková stavba s trojbokým presbytářem. V západním průčelí stojí mohutná hranolová věž. Na jižní straně je předsíň, k severní přiléhá sakristie. Proti kostelu je budova fary z roku 1860. Nedaleko kostela je hezká barokní socha Piety z roku 1729. Scházíme k náměstí a naše procházka městečkem končí.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Náš pokus najíst se v restauraci na náměstí nebyl úspěšný. Ale vše se napravilo v horském hotelu Svahová ve stejnojmenné osadě. Vaří se tu dobře a byli jsme tady i ubytováni.

 

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hora Svaté Kateřiny je zajímavé místo Krušných hor. Městečko by ale mohlo být v lepším kabátku. Vše napravila rozhledna, ze které je velmi hezký rozhled. Když to všechno shrneme, tak jsme odjížděli spokojeni.

 

Ostatní informace

Rozhledna byla jediným místem, kde jsme platili vstupné, které bylo skutečně lidové, 20,- Kč. Celá vycházka se vejde do 2 kilometrů s malým převýšením. Parkovat se dá jak na náměstí tak i u rozhledny.