Hora Vidhošť a její medvídek

Kam a jak jedeme?

Vidhošť se nachází na okraji Svatoborské vrchoviny nedaleko městyse Kolince. Je to moc hezká hora, pokrytá kobercem lesů, mechových polštářů a v této oblasti i hora nejvyšší. Dosahuje výšky 759 m.n.m., ale z jejího vrcholu není nic vidět. Je protkána množstvím cest a turisté občas využívají modře značenou z Kolince do Ústalče. Výhledy se nabízí až pod pásem lesů a ne jen tak ledajaké. Ty nejkrásnější jsou k východu a jihu na Blatenskou pahorkatinu a Šumavské podhůří. I cyklisté tu mají cyklostezku č. 2091., která vede po jihovýchodním svahu hory a to mezi Ústalčem a Čermnou. A pokud sem zavítáte v houbařské sezóně, tak nikdo neodejde s prázdným košíkem. Ale má ještě něco navíc než jiné hory. Svého malého medvídka, kterého tak trochu ukrývá, ale když jej turista najde, ráda se s ním pochlubí. Je trochu na škodu, že k němu nevede skoro žádné značení. To stávající, člověk neznalý poměrů, snadno přehlédne. Mnohé napadne, kde se tu medvídek vzal. Podle mého mínění, tu je už více než 150 let. Tehdy hrabě Taaffe dal v okolí zhotovit ze zdejších kamenů několik zajímavých útvarů. Nedaleko Nalžovských Hor, na vrchu Prašivice, byla postavena umělá zřícenina, která byla vzpomínkou na rodový hrad v dalekém Irsku. Najde se tu i drak, želva a další objekty. V nedalekém Zavlekově nechal upravit tvrz v duchu romantismu a medvídkovi byl za domov určen právě les na Vidhošti a to i s malým jezírkem. Na to ale lidé již dávno zapomněli a tak se proměnilo v bažinu. Tak přijměte prosím pozvání na malý výlet do míst kam turisté moc nechodí.

Za čím jedeme?

Jedno krásné listopadové ráno nás zastihlo na návsi v Ústalči. Ves je rozložena na jihovýchodním svahu jmenované hory a sluší se něco o ní povědět. Leží v nadmořské výšce 539 metrů. První zmínku o ní najdeme v roce 1544. Je trochu rozházená a její domy jsou mladšího věku. Snad jen boží muka před vsí u silnice ze Zavlekova a kaplička v pseudogotickém slohu na návsi více upoutají. Kaple je z roku 1903 a hezký je i pomník obětem války. Překvapila nás nesklizená nadúroda švestek. Byly jak po zemi tak i ještě na stromech. Valach by ten pohled asi nepřežil. Bože to by bylo slivovice. No prostě jiný kraj, jiný mrav. Ale to jsme již na modré a opouštíme ves. Úvozová cesta vede do lesa a klid je občas přerušen střelbou z nedaleké střelnice. Je jasné, že všechno nemůže být růžové. Po půlhodince přicházíme k turistickému ukazateli. Jsou zde boží muka a tady značku musíme opustit. Je zde více cest a ta správná je kolmo na cestu, po které jsme přišli. Jdeme doleva a přibližně po 100 m jsme u chaty. Kousek za ní klesá pěšinka vpravo po svahu do bukového lesíka a to již máme medvídka jako na dlani. Hezká roztomilá soška je nalezena a jen tak přichází na mysl, proč dnešní doba tyto památky přehlíží. Ale to by bylo rozsáhlé téma a je asi lepší potěšit se s medvídkem a nechat se okouzlit pohádkovým okolím. Máme na cestu zpět téma k hovoru a tak cesta rychleji ubíhá a podívejme se, už jsme zase u kapličky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu je dobré mít sebou, v lese nějak více chutná anebo se najíst v Zavlekově či v Nalžovských Horách. Výlet je na půl dne a tak zájemcům o nocleh nabízíme města, Sušici nebo Klatovy.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Medvídek je okouzlující, včetně cesty k němu. Škoda, že kdysi jistě krásné jezírko odvál čas. Tenhle kraj žuly nutí k zamyšlení. Pahorky vykukující z mlhy, loučky a lesíky, prostě tvář KRAJINY zadumané. Ta když vás chytne drápkem tak už nepustí. Uloží se do srdce a člověk se sem rád vrací.

Ostatní informace

Tak nevím jak s posledním odstavcem. Vstup je volný, nic se neplatí a tak jen malou prosbu. Pokud se k medvídkovi někdy dostanete a budete tam svačit, tak on nemá rád, když se mu tam nechávají dárky v podobě papíru, plastových lahví a jiných předmětů. Prostě je odneste, zmínil se, že o ně skutečně vůbec nestojí.