Hory, skály, opery

Čertova stěna  •  Fotografie (1)

Krásy a rozmanitosti naší vlasti inspirovaly už mnoho umělců – malířů, spisovatelů, básníků i hudebních skladatelů. Především odlehlé horské partie a bizardní sklaní scenérie opředené dávnými pověstmi byly vděčným zdrojem romantických námětů. Příkladem je hora Ostrý (1293 m) vystupující na česko-německé hranici a spolu s bavorským Malým Ostrým tvořící z daleka nápadnou krajinnou dominantu, jednu z nejkrásnějších na Šumavě. K průrvě vlčí propast pod vrcholkem Ostrého se vztahuje legenda o „zázračném“ střelci, která byla inspirací k tématu jedné z nejznámějších oper C. M. Webera „Čarostřelec“. Hora Ostrý v Německu zvaná (Osser) je dostupná modře značenou cestou z osady Hamry poblíž Hojsovy stráže, výstup bývá spojován i s prohlídkou rokle Bílá strž s největším vodopádem na naší straně Šumavy. Skalnatý vrchol Ostrého s dřevěným křížem a německou chatou patří k místům dalekých výhledů. Názvy operám daly v minulém století také dva lidovými zkazkami opředené skalní útvary. Nepochybně nejznámější „skalní operou“ je Smetanova „Čertova stěna“, k níž libreto napsala Eliška Krásnohorská. Děj opery se částečně vztahuje k mohutnému skalisku Čertova stěna k nejjižnějšímu cípu Čech, nedaleko známé údolní nádrže Lipno. Národní přírodní rezervaci Čertova stěna na pravém svahu údolí Vltavy netvoří jen vlastní „stěna“ s útesem zvaným Čertova kazatelna, ale též mohutná suť balvanů, zasahující až do řečiště. Při pohledu od Čertových proudů Vltavy působí celý útvar skutečně impozantním dojmem a maně se tu vybaví Rarachova slova za třetího dějství opery : „Zde přes Vltavu vystavte mně zeď. Zeď budiž vysoká, mohutná, široká. Vltava se od ní odrazí. Dnes balvanitým korytem skutečně protéká jen málo vody, což však nelze připsat na vrub tajemným silám pekelným, ale lidskému umu. Hluboko pod skalním masívem totiž prochází podzemní tunel, odvádějící část vody z Lipenské přehrady do nádrže Lipno II nad Vyšším Brodem. Vlastní Čertova stěna je pak dílem přírodních sil, zejména mrazového zvětrávání rozpukané žuly. Žulový je i druhý skalní útvar, k němuž se vztahuje děj i název další opery, která však už zdaleka není tak známá. Jde o skaliska zvaná Jan Svatoš či Svatošské skály, vystupující v údolí Ohře poblíž Karlových Varů. Název dala těmto zajímavým útvarům pověst o mladíkovi Janu Svatošovi, jenž nesplnil slib, že se ožení s vílou, která jej naučila čarovat. V okamžiku své svatby s jinou dívkou se i se všemi svatebčany proměnil ve skupinu skal. A tak tu najdeme osamělou věž Jana Svatoše, nevěstu, pátera, svědky, odnesli to dokonce i muzikanti. Romantický příběh o nevěrném Janu Svatošovi inspiroval německého hudebního skladateleMarschnela a libretistu Devrienta k opeře Hans Heiling – Jan Svatoš, dnes už téměř zapomenuté. Národní přírodní památka Jan Svatoš je samozřejmě „jen“ dílem přírody, a to postupného rozpadu svisle rozpukané žuly na údolním svahu. Směřuje k ní značená cesta kolem Ohře z Karlových Varů k hradu Loket. Za zmínku stojí i poněkud kuriózní případ, a to zcela opačný, kdy přírodnina byla pojmenována podle názvu opery. Příkladem je zkamenělina z pradávného prvohorního moře Panenka vendita („prodaná panenka – nevěsta“). Významný paleontolog Joachim Barrande tak nazval v polovině minukého století fosilii mlže, hojně se vyskytujícího v pražském okolí, na počest tehdy nové a stále populární Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 3-4/1999