Island - geotermální oblast a kemp Hveravellir

Naši třetí noc pobytu na Islandu budeme spát v západním vnitrozemí v geotermální oblasti. Nezasvěcený by si myslel, že by tu mohlo mohlo být o něco tepleji, ale snad opak je pravdou. Je čím dál větší zima.

Tato geotermální oblast se rozkládá mezi ledovcem Hofsjökull a severním okrajem ledovce Langjökull ve výšce cca 650 m n.m., na odbočce 735 ze silnice 35, která vede západním vnitrozemím z jihu na sever.

Kemp se nachází na okraji severní části této oblasti. Do vzdálenosti asi 20 km na jih se rozkládá sopečná oblast Kjalhraun, jejíž nejvyšším bodem je Kjalfell (1008 m). Celá tato oblast, kterou jsme sem od jihu přijeli, je naprosto nehostinná, pokrytá lávou, lávovými kameny a štěrkem. A hlavně hrozně jednotvárná. Běžným autem se sem asi nedostanete, chce to terénní úpravu s náhonem na všechna 4 kola. I když to na mapě vypadá jako silnice, je to jen zpevněná široká cesta, po které to pěkně drncá – téměř tři hodiny. O to víc nás překvapilo, že jsme cestou potkali i cyklisty.

V severní části je řada horkých pramenů. R. 1970 byla horká voda odvedena do města Husavik, r. 1990 byla použita i pro výrobu elektrické energie. Je zde dokonce i zelený horký pramen Grænihver – tomu však doporučují se vyhýbat. Oblast byla r. 1965 vyhlášena jako chráněné území. Od téhož roku je zde i meteorologická stanice.

Kemp má základní hygienické vybavení, teplo tam však nečekejte. I na toaletách je zima stejně jako venku, jen to tam nefouká. Údajně tam mají být i sprchy, ale ty jsme nehledali. Venku je i dřez na mytí nádobí. Je tam jedna menší budova, která slouží jako kavárna i prodejna potravin. Tam bylo teplíčko, ale narváno. U dveří se všichni zouvali, aby dovnitř nenanosili všudepřítomný sopečný prach a v tom mokrém období i sopečné bláto.

Součástí kempu je vytápěná ubytovna, ta dnešní byla postavena r. 1980. Již však od r. 1938 tady chata byla. Je těsně u tzv. přírodního bazénu, ve kterém se míchají prameny horké i studené vody tak, aby bylo možno tam posedět a relaxovat. Teplota má až 40 stupňů, ale nechá se prý zchladit i na 20. Bazén velký není, plavat tam nelze, je to však úžasné. Voda má údajně i léčivé vlastnosti. Problém je v tom, že kdo není v ubytovně ubytovaný, nemá v ní co dělat. Takže se svléká venku u bazénu, v našem případě v zimě a dešti, a dělá vše proto, aby mu oblečení a boty zůstaly suché. Vstup do vody je však zdarma.

K této oblasti se vztahuje pověst o příběhu psance Eyvinda a jeho manželky Hally. Spolu utekli do této divočiny, žili v nedaleké jeskyni Eyvindarhellir, která je volně přístupná, jídlo si vařili na zdejším horkém prameni Eyvindarhver. Tady samozřejmě i zemřeli. Po něm zůstalo pojmenování jeskyně a pramene.

Samozřejmě za poplatek se tu nechá přespat – ve stanu nebo v ubytovně – tam to však asi musí být předem objednané. Nechají se zde koupit i nějaké základní potraviny. My je nakupovali ve městech v levných obchodních centrech, takže tady jsme se o to nepokoušeli.

Koupání v horkém bazénu bylo úžasné i přes nepříjemné venkovní podmínky. Když jsme tam při venkovní teplotě asi 5 stupňů lezli, měli jsme pocit, že se musíme uvařit, ale pak to bylo bezvadné. Jen ten vstup je trochu krkolomný – klouže to.

Od ubytovny vede neznačená cesta dál do této geotermální oblasti. Jsou tu různobarvená jezírka, fumoraly, gejzíry a další vulkanické jevy. Začátek byl skutečně zajímavý. Kdybychom si ráno přivstali, mohli jsme si to i projít. Ale v té zimě a dešti to nikdo asi nedal. Já jsem se tam jen ráno zašla podívat, ale rychle jsem před větrem utekla do autobusu.