Island – procházka městem Egilsstaðir, jeho historie a zajímavosti, pivovar Askur Taproom

Opouštíme sever ostrova a přesouváme k východnímu pobřeží, které je hodně členité. Proto se mu říká oblast Eastfjords.  V jeho blízkosti máme naplánovány hned dvě noci na jednom místě.

Město neleží přímo u moře, k fjordu je to ještě cca 30 km. Leží na hlavní silnici č. 1 na východním břehu jezera Lagarfljót, kde prý žije islandský Loch Ness, kterému zde říkají Lagarfljótsormurinn. Toho jsme zde však neviděli. Z východu město obtéká řeka Eyvindará, která se na sever od města vlévá do řeky Lagarfljót, která z jezera vytéká severním směrem.

Podle písemných zpráv zde již v 15. století bylo místo zákonodárného shromáždění. Na konci 19. století koupil tehdejší farmu Egilsstadir nový majitel Jón Bergsson (1855-1923) s tím, že zde vybuduje obchodní křižovatku. Hned na počátku 20. století začal stavět velké obytné budovy, které využíval ke zvýšení obchodu a služeb. R. 1909 zde založil kooperaci Kaupfélag Héraðsbúa (KHB) a zasloužil se o postavení mostů přes obě zdejší řeky. Až po jeho smrti r. 1947 tady - na křižovatce dvou hlavních silnic bylo založeno město. Díky své poloze se brzy stalo největším městem této oblasti. Najdete zde všechny služby, je zde letiště, nemocnice i administrativní centrum. Ačkoli se řada menších městeček na severu vylidňuje, tady počet obyvatel stoupá. Ve městě je velký park plný zeleně a dokonce i stromů.

My jsme dvě noci spali v perfektně vybaveném kempu na jižním okraji města v ulici Kaupvangur. Je tam velké informační centrum, kde je několik stolků se židličkami a kde je možno se krásně v teple najíst. To jsme v tom studeném, deštivém a větrném počasí ocenili. Jen vařič se nesmí uvnitř používat. Je však k dispozici velké množství zásuvek, několik rychlovarných konvic, je tam toustovač a mikrovlnka, to vše zdarma. Zdarma jsou i vytápěné sprchy s teplou vodou. Za poplatek je možno použít pračku i sušičku. S infocentrem sousedí kavárna Kaffi Egilsstadir. Je tam prý i půjčovna kol, dětské hřiště i wifi.

Ve městě jsme měli volné odpoledne, které jsme využili k procházce městem. Je sice ledový vítr, ale přece nebudeme celé odpoledne v kempu. V infocentru jsme získali mapu města, tak snad nezabloudíme. Z kempu jdeme na sever – za hlavní silnicí vidíme na kopci moderní kostel Egilsstaðakirkja. Dokonce se nám podařilo podívat se dovnitř, protože tam dělali přípravy patrně na nějaký koncert. Věž kostela připomíná rozhlednu, dokonce z venku vede schodiště, je tam však zamčený vstup. Je to škoda, protože už od kostela jsou pěkné výhledy.

U kostela jsou zajímavé obrovské ploché kameny. Jak se později dovídáme, zdejší území Gálgaklettur (Hangmanova skála), je historické místo, kde se v průběhu 15. - 18. století konalo zákonodárné shromáždění a kde bylo dokonce i popraviště. R. 1975 zde byla nalezena řada kostí, které jsou uloženy v muzeu v Reykjavíku. A pak že Island nemá historii.

Přecházíme hlavní silnici a stáčíme se okolo plaveckého bazénu zpátky k jihu. Jako cíl máme zdejší pivovar na opačném konci města. Nejdřív nás zajímá zdejší park Listigarðurinn. Je to krásně upravený prostor plný zeleně, laviček, kde bylo i odpaliště discgolfového hřiště. Po severní straně obcházíme sportovní stadion, nad kterým je pěkný kopec se skalami. Snažíme se držet směr pivovar. Po nenápadné cestičce stoupáme vzhůru na vysoké kameny - skály, odkud je skutečně hezká vyhlídka. Máme štěstí, svítí sluníčko a vítr téměř ustal a to jsme si říkali, zda nás to z těch skal nesfoukne.

Potřebujeme se na opačné straně dostat dolů, dokonce i tam jsme našli pěšinku. Na hlavní silnici Fagradalsbraut odbočujeme vlevo a za chvilku jsme v nové moderní budově, kde je pizzerie a pivovar Askur Taproom. Mají zde celkem 6 svých piv, ale i nějaká cizí. Na zdejší ceny si zvykáme. Ota ochutnává dvě Hvítserkur (pale ale) a Bagall (irisch red), mně stačí jedno Stetnketlii (ipa). Jsme spokojení. Piva nám zde chutnají.

Zpátky je to naštěstí docela kousek. Přecházíme hlavní silnici a vlastně ji kopírujeme po vedlejší až do kempu. Kdyby nám nevadil provoz na hlavní silnici, šli bychom téměř okolo nejstaršího soukromého domu Nielsenshus z r. 1944, kde je nyní kavárna Café Nielsen – je to kousek od parkoviště na druhé straně hlavní silnice, jihozápadně od sportovního stadionu. Nabízí zde islandskou kuchyni – od jehněčího masa až po mořské plody. Jenže o tomto domě jsme nevěděli.

Samozřejmě jsme bydleli v kempu, kde jsme si sami vařili z nakoupených zásob. Prodejna potravin je nedaleko při hlavní silnici. Na pivu jsme byli v pivovárku, ale tam jsme nejedli. Kávu, pivo i víno je možné si dát v kavárně vedle informačního centra. Tam mají místní pivo Brió. Kde ho vaří, to však nevíme.

Ve městě je hodně zeleně, dokonce tu jsou i stromy. Hezké je i okolí, město je obklopeno kopci. Je to prý oblast s nejteplejším a slunečným létem. No, my jsme si tam tepla moc neužili. V okolí mají žít divocí sobi, my jsme zde však nikde žádného neviděli.

V okolí je prý hodně vodopádů. My jsme se zastavili pouze u vodopádu Gufufoss, který je u silnice směrem ke fjordu, jen kousek od nejvýchodnější islandské obce Seyðisfjörður.

Island – procházka městem Egilsstaðir, jeho historie a zajímavosti, pivovar Askur Taproom na mapě