Island – vodopád Gullfoss

Projíždíme vnitrozemím v západní části Islandu - od jihu na sever. Je tu řada zajímavostí – národní park Þingvellir, gejzíry v údolí Haukadalur a samozřejmě i tento úžasný vodopád, který patří mezi nejznámější islandské vodopády.

To vše zmíněné se nachází jižně a jihozápadně od druhého největšího ledovce Langjökull. I když řada vodopádů, které jsme ze zatím viděli, měla poměrně málo vody, tak tenhle je skutečně mohutný. Je na řece Ölfusá, která vytéká z jezera Hvítárvant na východní straně tohoto ledovce.

Řeka zde teče v 2,5 km dlouhém kaňonu, 70 metrů hlubokém a až 20 metrů širokém. Ten byl vytvořen na konci doby ledové působením povodňových vln v někdejším lávovém poli a každý rok se prodloužuje zhruba o 25 cm. Nad vodopádem jsou nebezpečné peřeje. Voda tohoto vodopádu, kterému se říká Zlatý vodopád, řidčeji Velký vodopád, padá nejdříve z výšky 11 metrů, koryto řeky se trošku zatáčí a voda padá z dalších 22 metrů. Padající voda má objem okolo 100 m3 za sekundu, v době jarního tání však až 2000 m3. To z něj dělá nejmohutnější vodopád v Evropě.

U vodopádu jsou dvě parkoviště. Jedno menší je nedaleko kaňonu, ve kterém voda teče. Tady nás autobus vysadil. Odtud se nechá po cestičce projít okolo druhé kaskády až k té první, prakticky až na úroveň horní hladiny řeky. Jak se voda rozstřikuje a do toho fouká vítr, tak je všude mokro, někdo jde i v pláštěnce. Je to však krása a pěkný rachot. Svítí nám sluníčko, které s vodními kapičkami tvoří nad vodopádem duhu.

Od tohoto spodního parkoviště se nechá vystoupat po schodech nad skály. Jedna vyhlídka je jen kousek od tohoto schodiště, nechá se však ještě jít dál vpravo a podívat se na vodopád shora, kdy je vidět i široká řeka. Pak se už po rovině vracíme na druhé parkoviště, kam pro nás autobus dojel. Tady je i infocentrum a toalety zdarma.

Nahoře mineme památník, který je věnovaný Sigríđur Tómasdóttir. Ta se narodila r. 1874 v nedalekém Brattholtu a zde žila celý život. Se svou sestrou nechala vybudovat první cestu k tomuto vodopádu. Dělala tady průvodkyni návštěvníkům z různých koutů světa. Na přelomu 19. století však vodopádu hrozil zánik - zahraniční investoři tady chtěli vybudovat obrovskou hydroelektrárnu. Byla to právě Sigríđur, která žádala místní úřady o pomoc. Pokud nezakročí, skočí z vodopádu a zemře. Naštěstí s pomocí svého advokáta Sveinna Björnssona se jí podařilo vodopád zachránit. Islandská vláda vodopád odkoupila a prohlásila ho národním parkem. Gullfoss se s tak stal majetkem lidu Islandu. Sigríđur zemřela r. 1957 a je pohřbena na hřbitově v údolí Haukadalur.

V infocentru na horním parkovišti je kavárna, takže i možnost občerstvení. Na noc pokračujeme dál na sever do kempu v geotermální oblasti Hveravellir.

Tenhle vodopád je skutečně nádherný. A to jsem tvrdila, že tu nemůže být krásnější vodopád, než jsme viděli v Norsku.

Z plošiny, kde je horní parkoviště, vede neznačená pěšina ve směru toku řeky, přechází silnici 35 a dál vede na malé parkoviště, kde je Hótel Gullfoss (cca 3 km). Nechá se pokračovat dalších cca 5 km až k silnici 30. Tam však parkoviště není. Aspoň podle mapy.cz to tak vypadá. My jsme to neprocházeli.

Island – vodopád Gullfoss na mapě