Janoušovským okruhem s bonusovým výstupem na Kamenec

Kam a jak jedeme?

Janoušovský okruh je atrakcí téměř neznámou, což je jistě škoda, protože se jedná o turistickou trasu velice příjemnou a přitom i dostatečně atraktivní. Nachází se v Hanušovické vrchovině, v místech, které mají blízko k Jeseníkům i česko – moravské hranici. Jako tip na rodinný výlet je tento okruh takřka ideální záležitostí. Navíc je možno si trasu různě prodloužit nebo jinak upravit dle vlastních chutí a potřeb. My se zde pohybovali v rámci našich pravidelných „protikoronavirových“ výletů v polovině dubna a jedním z úkolů dne bylo dobýt vrcholu Kamenec, který se tyčí do výšky 914 nadmořských metrů a na značeném okruhu byste ho hledali marně.

Autem jsme dojeli do podhorské obce Janoušov, kde jsme zaparkovali mezi budovou obecního úřadu a půvabnou dřevěnou kapličkou z roku 2016. Naproti památník válečným obětem a kousek nad námi kaple další, tentokrát zděná a zasvěcená sv. Anně. A právě za ní začíná Janoušovský okruh, kterým provází modrá TZ. Už v této chvíli se nacházíme v nadmořské výšce 560 m.

Za čím jedeme?

Následuje rovinatá procházka obcí ke zdejší nejvýznamnější památce, kterou je socha sv. Jana Nepomuckého z I. poloviny 19. století. A poté už jen dlouho stoupáme, nejprve k památným lípám „Na Domečku“. Začínají první panoramatické výhledy i dřevěné posedy. Hlavně to druhé nás bude v počtu nevídaném provázet celou cestu. Před příchodem k rozcestníku „Na Wilsonu“ (740 m) se již pokocháme i výhledem na Kamenec, což je jeden z nejvyšších vrcholů Hanušovické vrchoviny (914 m).

Od rozcestníku Paramuť (i když ten předtím je zajímavější, zejména nabízenou možností navštívit „zapach Jana Půda“), který už je umístěn do 820 nadmořských metrů, se budeme chvíli věnovat zelené TZ. Následuje první serpentina doleva, potom druhá doprava (tady nás opustí modrá TZ a tedy i Janoušovský okruh). Poté další „zelená“ serpentina doleva a v té čtvrté opustíme i tu zelenou TZ a pokračujeme po neznačené lesní cestě. Ta nás dovede až na křižovatku, u které byl v roce 2018 vztyčen Valentův jubilejní kámen. Tento kamenný pomník je skvělou recesistickou atrakcí, jejíž podoba má připomínat jubilejní kameny knížete Johanna II. z Lichtenštějnu.

Tady odbočíme doleva a pokračujeme stále mírně vzhůru. V podstatě kopírujeme Janoušovský okruh, jenom jsme o nějakých 50 nadmořských metrů výše. Občas se musíme vyhýbat lesní technice, protože polomy postihly i tuto oblast. A zanedlouho jsme na vrcholu Kamenec. Kdo má všechny vrcholy spojeny s restaurací a barem s pokrytím wi-fi, lanovým centrem a nekonečným panoramatickým výhledem (nebo alespoň s vrcholovou knihou a razítkem), bude na Kamenci zřejmě zklamán, protože tady je úplný … není tady prostě nic a nijak to nevadí (koneckonců se v polovině dubna jednalo o náš zatím nejvýše dosažený bod roku 2020). Za pomoci mobilu jsme si co nejpřesněji našli předpokládaný vrcholový bod a pokračovali dále. Od této chvíle už jenom dolů.

Na místy takřka holé pláně je občas docela smutný pohled, takže bez nějakých větších zastávek brzy dorazíme do „vidlí“ nad rozcestníkem „Hrubý les“ (831 m), kde naše neznačená lesní cesta tvoří středový hrot. Tím levým je červená TZ spojující městečka Štíty a Hanušovice, tím pravým modrý Janoušovský okruh. Souběh obou značek nás pak dovede až k rozcestníku „Čečel – silnice“. Ve zdejších 782 m si dáme krátkou pauzu se svačinou.

Poté opustíme červenou TZ a pokračujeme opět jen po modré Janoušovského okruhu. Klesání je v některých úsecích docela prudké, ale kompenzují nám to množící se výhledy i zajímavá „křížová“ kaplička u chat pod lesem. Závěrečný úsek nabídne zurčící potůček a pár výhledů na Kamenec nebo zdejší sjezdovku. A zanedlouho dorazíme zpět ke kapli sv. Anny, bývalé škole, dřevěné kapličce i zaparkovanému autu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tento článek je dalším tipem na koronavirový výlet, kdy jsme odkázáni na vlastní zásoby. Nečeká nás cestou ani tzv. hladové okno a – řekněme si na rovinu – i v době relativně normální se v tomto případě musíme spolehnout spíše na sebe a později na oblast „dole v údolí“.  

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Celý výlet byl velice příjemnou záležitostí. V dnešní době má takové bezrouškové toulání přírodou i jisté další kouzlo a význam. Počasí vyšlo na jedničku, během cesty se nikomu nic nestalo, v lesích nad Janoušovem bylo turisticky takřka liduprázdno a ještě jsme si domů dovezli trošku medvědího česneku.

Nelíbilo: Množství techniky stahující i odvážející kmeny popadaných stromů na lesních cestách i na silnicích. Což není výčitka pracujícímu lidu, ale spíše smutné povzdechnutí nad tristním stavem našich lesů.

Ostatní informace

Celý tento výlet (myšlena je jen jeho pěší část) měří něco přes 10 km a mezi nejnižším a nejvyšším dosaženým bodem je rozdíl více než 350 metrů. Nikam jsme nespěchali, hodně jsme se kochali (a já fotografoval), takže mezi prvním a posledním stisknutím spouště mé staré zrcadlovky uplynulo něco přes 4 hodiny čistého času. K tomu je nutno připočíst čas na dopravu a případně ještě nějakou tu další zastávku během ní. A nabízí se i různá prodloužení ...