Jarní kouzlo řeky Vydry.

Kam a jak jedeme?

Autobus ze Sušice pozvolna projíždí údolím řeky Otavy, aby se od ní u Čeňkovy pily vyšplhal do obce Srní a opět se vrátil do údolí. Tady ale již projíždí kolem jedné z nejkrásnějších řek naší země – Vydry. Zastávka u Králováckého dvorce na Antýglu je pro nás konečnou. Odtud se vydáme podél nejhezčího úseku řeky. Než se tak stane, je dobrým zvykem řeku představit. Ta zde má za sebou přes dvě třetiny své cesty. Její pramen je na svahu Luzného v nadmořské výšce 1215 metrů. Tam je ještě potokem a teprve od soutoku Modravského a Roklanského potoka na Modravě je divokou Vydrou. Nedaleko odtud se ještě posílí z pravé strany přítokem Filipohuťského potoka a zamíří k severu. Její sílu trochu ubere v údolí pod Modravou Vchýnicko Tetovský kanál a poté již jen sílí.

Za čím jedeme?

U dvorce na Antýglu je pusto a prázdno. Jaro je teprve na počátku a tak tu téměř nikdo není. Z Antýglu jdeme po silnici k mostu a k soutoku řeky s Hamerským potokem. Jsme ve výšce 898 m.n.m. a po dalších 7 kilometrech budeme o 260 metrů níže. Od mostu se údolí výrazně zúžilo a zbylo místo jen pro řeku a cestu. Ta má pro sebe pravý břeh řeky. Nad ní se zvedá svah Lišáka ( 1113 m.n.m.) a jako všude na Šumavě se i zde kácí les. Ten je v celém okolí řeky většinou smrkový a sem tam je vidět i nějaký ten listnáč. Koryto řeky je plné a voda dokazuje, co umí. Ze břehu se postupně otevírají jeden hezký výhled za druhým. První zastávkou je Klostermannův most. Byl postaven v roce 2012 a prochází po něm cesta od Srní. Pohled z mostu na řeku je překrásný. Pod nohama hučí voda a se slunečními paprsky rozehrává nádhernou světelnou hru. O něco níže jsme u Hálkovy lávky. Tady ještě do roku 2001 stála chata. Před rokem 1938 byla jedinou českou chatou v okolí.

Řeka se tudy probíjí mezi obrovskými kameny, některé mají v průměru i kolem 5 metrů. Jsou odtud také vidět skály nad levým břehem řeky. Je těžké určit, ve kterém místě je řeka nejkrásnější, každé má něco do sebe. O něco níže se nad cestou vypíná vysoká skála a kousek za ní Vydra opět z pravé strany posiluje vodami Popelného potoka. Po chvilce jsme u Turnerovy chaty. Ta je v tomto období uzavřena. Do Vydry se zde zprava vlévá Zhůřský potok. Pod chatou se začíná údolí rozšiřovat a vpravo nad cestou je rozlehlé kamenné moře. Někde nad námi je vrchol Lišky ( 990 m.n.m.) a království rysů. Posledními většími přítoky jsou zprava potok Luční a zleva potok Hrádecký. Kolem cesty tu jsou staré patníky, cestas běžným provozem tu vedla již za císaře pána. Zastavujeme se u potůčku, nad kterýmje postavené jakési naschlouchadlo jeho šumu. Zastavujeme se na vyhlídce nad řekou. Pod ní se řeka rozšiřuje a také ztrácí na divokosti. Mezi stromy je již vidět budova elektrárny na Čeňkově pile. Za několik minut se již díváme na soutok Vydry a Křemelné. Tady předávají přivedené vody svému dítěti, zlatonosné Otavě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jaře je většina chat uzavřena. Je jistější mít svačinu a pití v batohu na zádech. Otevřena byla pouze restaurace na Čeňkově pile.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Řeka Vydra je nádherná ve všech ročních obdobích. Ale jaro je tady nejkrásnější. Je obtížné slovy popsat nezkrotnou, nádhernou řeku. Vtáhne člověka do svého pohádkového příběhu, při kterém zapomenete na všechno ostatní. Krok za krokem se mění pohledy na její zpěněné a nahnědlé vody. Ty se s rozkoší vrhají proti všem překážkám, přepadají přes obrovské kameny, aby se na okamžik zklidnily v tiché zátočině a po chvilce se znovu rozbouřily v divokém tanci. To další jistě lépe vypoví fotografie..

Ostatní informace

Modrava a její okolí má slušné spojení veřejnou Dopravou se Sušicí, odkud jsme přijeli. A to i o víkendech. Pěšky jsme šli z Antýglu na Čeňkovu pilu. Je to kolem 7 km, výhodou je, že se jde z kopce dolů. Celá cesta je na mapě KČT č. 65 Šumava – Povydří.