Javorníky – pondělí, státní svátek.

Kam a jak jedeme?

Dnešní den je dnem odjezdu. Proto jsme si naplánovali kratší výlet, kolem 15km, z Kasární na západ.

Za čím jedeme?

Kasární stoupáme rovnou ke hřebenu silničkou po zelené TZ na Butorky. Zde, na rozdíl od neděle, zatáčíme na druhou stranu hřebene severovýchodním směrem. Celou dobu od Malého Javorníku jsme si včera neuvědomovali, že se stále pohybujeme na území Slovenska. Vzpomeneme si na to až ve stoupání po červené hřebenem na kótu 1031m. Včera i dnes objevujeme vyvrácený starý hraniční kámen a současné zde nejsou. Ani včera od Malého Javorníku směrem ke Kasárnám nebyly. V osadě Kasárne byla značka Slovenské republiky o pěkný kus níže. Ovšem státní hranice je zde lidem úplně lhostejná. Místní neuznávají ani staré, ani nové patníky a kamarádí se s každým přívětivým člověkem. Téměř všechny horské chaty a ubytovny patří Moravákům. Je také zajímavé, proč se historická státní hranice vedoucí kdysi po hřebenu, přesunula mimo hřeben před osadu Kasárne. Do první poloviny 16.stol. patřilo území Moravě. Uhrům (slovenská strana) se však líbilo vymýcené prostranství na Moravské straně a neustále zdejší obyvatele přepadali. Před koncem 16.stol povolili Moravané Uhrům (slovenské straně) dočasně sušit na svém území seno. To se stalo časem pravidlem a posléze si uherská strana toto pravidlo začala vykládat jako nárok na své území. Uherská (slovenská) strana stálými výpady nakonec dosáhla r. 1734 úmluvy o užívání části území. Následně Hitler toto území přisoudil Moravě. Po válce se hranice vrátila do stavu před Hitlerem, ale ne do stavu ze 16 stol. Některé původní hraničníky z doby 2. světové války zůstaly zachovány. Já jsem si myslel, že téměř vždy vede hranice po přirozených přírodních reliéfech, jako jsou dna údolí, hřebeny hor, či vodních toků. Každopádně mezi Malým Javorníkem a sedlem Pod Lemešnou je tomu jinak. Tolik o historii Kasární. Pokračujeme od výšky 1000 m n.m. už jen mírně zvlněným hřbetem až k rozcestí Sedlo pod Hričovcom. Zde odbočujeme na modrou a ztrácíme výšku asi o 50m. Zdejší úsek tvoří převážně jen divoké buky. Zdejší lesáci pilně pracují na nejnutnější údržbě a pozorujeme velký kolový lesní traktor, jak s námahou vleče hned dva mohutné kmeny starých buků. Odsud stoupáme pralesovitým jedlobukovým lesem s již přidanými smrky zase o 100 výškových metrů na Čemerku. Podle mapy místo výhledu, avšak nic moc výhled. Až na konci, již skoro čistě smrkového lesa, nás čeká výhled na kopečky CHKO Kysuce, slovenské Javorníky a na obzoru hřeben Slovenských Beskyd na hranicích Polska. Viditelnost není ideální, ale spíš je méně světla, protože od rána je zataženo. S pohledem na hodinky se otáčíme nazpět. Před Čemerkou se začíná na nebi objevovat trochu modř, tak zastavujeme k jedněm z posledních výhledů. Sice jen na sousední kopec, ale díky za to. A také se o kus dál potěšíme rozkvetlými ocúny. Při sestupu míjíme na kraji lesa nad Kasárnami studánku. Stejně jako předešlé, také bez vody. V Kasárnách už jen poslední záběry a start od Lyžařské chaty domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Živili jsme se z vlastních zásob na hřebenu a po návratu na Kasárni.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám příroda, zejména divoké staré buky v pralesovité části. Také větší klid v této méně navštěvované části Javorníků

Ostatní informace

Neutratili jsme nic. Jen za naftu. Můžeme doporučit benzinovou stanici v Zádveřicích u Zlína s levnější naftou.