Slovensko – Javorníky: Hřeben Čerenka - Hričovec

Slovensko – Javorníky: Hřeben Čerenka - Hričovec (09/2018)

Pohoří Javorníky pokračuje z moravsko-slovenských hranic obloukem na Slovensko do tradičního turistického regionu Kysuce, k obcím Makov a Turzovka a dále pak až k Čadci. Na území Slovenska jsou Javorníky chráněny v rámci chráněné krajinné oblasti CHKO Kysuce. Nejvyšší vrchol Javorníků – Veľký Javorník (1 070 m n.m.) leží na hraničním hřebeni v blízkosti rekreační oblasti Kasárne (odkaz na článek o hřebeni Kohútka - Kasárne je pod tímto textem). Celá oblast slovenských Javorníků na mapy.cz: Slovenská část Javorníků (mapy.cz/turisticka)

Obec Makov leží jen pár kilometrů za hranicemi ČR v údolí řeky Kysuce, která pramení právě v této části Javorníků pod vrcholem Hričovec. Obec se skládá z několika místních částí - Makov, Potok, Čierne, Kopanice, Trojačka, a z horských osad, které jsou rozesety po okolních kopcích. 

Okolí Makova je typickou krajinou s rozptýleným pasekářským osídlením. Charakterizuje ji mozaikový ráz, kde se střídají lesy, solitérní listnaté stromy, louky, pole, kapličky a osady se zbytky lidové architektury, většinou nesoucí jméno některé starousedlické rodiny. Krajina je vhodná pro nenáročnou turistiku a cyklistiku, s pěknými výhledy a zajímavými lidovými stavbami. Hlavní hřebenovka je pak bezkonkurenční běžkařskou trasou a součástí dálkové pěší trasy pro přechod celého pohoří.

Auto necháváme v místní části Makova – osadě Kopanice, v údolí u nefunkční hospody, v místě, kde začíná modrá trasa vedoucí nahoru do kopců. Tady začneme a ukončíme náš dnešní výlet. Jdeme úvozovou cestou směrem k osadě Kršlisko. Tady sejdeme za tichých pohledů místních psů, naštěstí uvázaných, kousek ze značené trasy k dřevěné Kapličce na Kršlisku.

Původní kaplička tu byla postavená kolem roku 1900. V roce 1940 k ní byla přistavená nová zvonice a v roce 1993 byl objekt zrekonstruovaný a vysvěcený. Od kapličky pokračujeme dále k hřebeni Javorníků až na červenou trasu, na kterou se napojíme v sedle U Lovásov. Stezka vede většinou lesem, na některých místech lze díky mýtinám narazit na výhledy do krajiny.

V sedle Nad Zápačou jsme už v nadmořské výšce 960 m a největší stoupání dnešního dne máme za sebou (převýšení 330 m, asi 1,5 hod. chůze). Jihovýchodním směrem je vidět panorama Lúčanské Malé Fatry se známým zubem Kľaku. Rozhodujeme se jít po červené vlevo směrem k osadě Gregušovci a k vrcholu Čemerka. Toto byl nakonec nejlepší úsek naší dnešní trasy. Měli jsme štěstí na dobrou viditelnost a užili si tak perfektní výhledy na Malou Fatru a Západné Tatry, a na druhou stranu na Moravskoslezské Beskydy.

Osada Gregušovci (Greguše) – po červené přicházíme nad osadu a nevěříme vlastním očím. Na obzoru se jasně tyčí obrysy známých vrcholů Kriváňské Malé Fatry - Malého a Veľkého Rozsutce, Stohu, Veľkého Kriváně, a za nimi osvětlené štíty Západných Tater a také typický vrchol tatranského Kriváně. Pohled je to opravdu parádní. Nemůžeme se vynadívat. Malá Fatra nám odtud připadá tak blízko, jakoby kamenem dohodil.

Samotná osada Gregušovce měla v minulosti právě díky výhledu strážnou funkci. Je to také jediná makovská osada otočená směrem na Pováží, odkud sem do hor fouká teplý vítr. To mělo zásadní vliv na každoroční úrodu obilí a brambor na místních políčkách, přestože území leží v nadmořské výšce kolem 900 m.

V roce 1944 byli Gregušovci, stejně jako další horské osady v oblasti, vypáleny nacisty kvůli pomoci partyzánům. Jako zázrakem však toto běsnění přežila stará dřevěná kaplička z roku 1850, která byla v roce 1997 zrekonstruovaná. V osadě je 16 domů, které byly znovu postaveny po válce a které dnes ve většině užívají chataři.

Nad osadou je u turistické stezky památník z kamenů, které jsou poskládány do kruhu. Uprostřed je kámen s dřevěným křížem. Dílo místního rodáka sochaře Milana Greguše symbolizuje vypálení osady nacisty.

Od Gregušovců pokračujeme po červené k vrcholu Čerenka (948 m n.m.). Po cestě se směrem na severozápad otvírají pěkné pohledy na Beskydy – nejznámější vrcholy Kněhyni, Smrk, Lysou horu a Travný. Pod Čerenkou je lyžařský areál SKI Makov. Malá Fatra je odtud také pěkně vidět, ale pro fotografii je potřeba sejít z vrcholové cesty kousek níže na mýtinu.

Máme čas a auto dole v Kopanicích, počasí je opravdu krásné, a tak se rozhodujeme otočit to zpět k rozcestí Nad Zápačou a odtud se vydat ještě na druhou stranu hřebenu přes Čemerku a Hričovec. Jdeme zpět opět kolem osady Gregušovci a od sedla Nad Zápačou tentokrát po modré značce lesem na Čemerku.

Na některých mapách je vrchol Čemerky (1 052 m n.m.) označen jako výhledové místo, ale není tomu tak. Celý kopec je zarostený stromy. Procházka tímto krásným horským listnatým lesem je však velice příjemná. První výhled je až z mýtiny asi 700 m před sedlem Pod Hričovcom, a to k Lúčanské Malé Fatře na vrchol Kľaku, na Veľký a Malý Manín, Manínskou tiesňavu a na Strážovské vrchy s nejvyšším Strážovem.

V sedle Pod Hričovcom se stáčíme po červené dolů směrem k silnici, abychom po ní dorazili k autu. Cesta vede strmě z kopce vzrostlým tmavým smrkovým lesem. Míjíme odbočku k prameni řeky Kysuce, tam už nepůjdeme. Od sedla Pod Lemešnou se vracíme po asfaltové silnici k autu do Kopanic. V mapě je sice zakreslená žlutá trasa přes louky, ale v terénu už vyznačená není a ani ji nehledejte. Její trasu přerušila výstavba nového rozsáhlého objektu v osadě Jašovci.

Obec Makov nechala na některých turistických rozcestích osadit dřevěné lavičky s vyřezanými zvířecími motivy. Jedna taková - s medvědy, je zrovna v sedle Pod Lemešnou. Vypadá to trochu kýčovitě, ale na druhou stranu - vyráběl to místní amatérský makovský řezbář, který je autorem i mnoha turistických přístřešků a zastřešení studánek v oblasti.

Naše pěší trasa nad Makovem byla dlouhá celkem 15 km, celkové stoupání 600 m. Krásná procházka na slunečný podzimní den. Stezky většinou liduprázdné, po cestě jsme potkali jen tři cyklisty a jednoho jezdce na koni. Na cestě Gregušovci – Čerenka pak pár chatařů v automobilech směřujících na nebo z chalup v Gregušovcích.

Zajíždíme ještě k památnému stromu za osadou Papajovci/U Papaji. Strom se jmenuje Brest u Papaji nebo Brest u Papajovcov. Cesta je k němu značená cedulkami. Pěšky sem dorazíte po červené turistické značce. Má se jednat o nejstarší a nejmohutnější jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), slovensky: brest hrabolistý, ve střední Evropě.

Je to unikátní exemplář nejen věkem, ale i neobvyklou mohutností. Strom je starý okolo 500 let. Vysoký je 30 m, obvod kmene je ve výšce 130 cm nad zemí 625 cm a při kořenech víc jak 11 metrů. Jeho zvláštností je také to, že tento druh stromu roste většinou v nižších nadmořských výškách. Tady se vyskytuje ve výšce 720 m n. m., kde obvykle roste jeho bratr jilm horský. Při sněhové kalamitě v roce 2005 bylo poškozeno několik mohutných větví tohoto krásného stromu, místa byla ošetřena a koruna vyvážena. V okolí byly instalovány naučné cedule a lavičky.

V této části Javorníků lze určitě vymyslet i jiný okruh a hřeben je vhodný také pro přechody s přespáním venku. Nejedná se o příliš frekventovanou část pohoří, což je velmi příjemné, a hlavně - jsou odtud opravdu fantastické výhledy.

Mapa oblasti na mapy.cz: Makov a okolí (mapy.cz/turisticka)
Mapa oblasti na hiking.sk: Makov a okolí (mapy.hiking.sk)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z Javorníků:

• Javorníky: Hřeben Kasárna (Kasárně) - Kohútka

Další naše články z hor Západního Slovenska:

• Slovensko - Považský Inovec (1): Inovecká chata - Inovec - Rafajova kóta a zpět
• Slovensko - Považský Inovec (2): Beckov - Inovecká chata - Inovec Panská Javorina - Kálnica
• Slovensko - Strážovské vrchy (1): Strážov
• Slovensko - Strážovské vrchy (2): Vápeč
• Slovensko - Súlovské vrchy (1): Súlovské skaly
• Slovensko – Súľovské vrchy (2): Veľký Manín, Manínska tiesňava
• Slovensko - Biele Karpaty: Vršatské bradlá
• Slovensko: Malé Karpaty