Ještěd - Liberecko z nadhledu

Kam a jak jedeme?

Naším cílem je snad nejznámější místo Ještědského hřbetu a kraje Jizerských hor vůbec. Pěšky nebo lanovkou vystoupáme na vechol Ještědu, odkud se nám otevře vyhlídka nejen na Liberec a Jizerské hory, ale při příznivém počasí dohlédneme na nedaleký kopec Ralsko, do nedalekého Polska i Německa a když budeme mít opravdu štěstí, tak uvidíme v dáli i hlavní město.

Za čím jedeme?

Jako stříbřitá jehla, raketová odpalovací rampa či dílo mimozemšťanů působí na návštěvníky i obyvatele Liberce a celých Jizerských hor stavba, která vyrostla na vrcholu snad nejznámějšího kopce zdejšího regionu. Hladký plášť moderně pojaté stavby dokáže rozehrát celou paletu pestrých barev. Svou bělostnou září jako by za zimních dní splývala s okolní sněhovou pokrývkou. Jako malý drahokam působí za jasných večerů, kdy se zahalí do oranžového, nebo lehce načervenalého pláště večerního soumraku. Její špice každého rána zazáří v prvních slunečních paprscích, zatímco Liberec a další vesničky ještě tonou v noční temnotě.Takový je Ještěd.

Jako nejvyšší hora Ještědského hřbetu (1012 m.n.m.) a jedna z dominant kraje Jizerských ho, byl Ještěd odedávna předurčen k tomu, aby poutal pozornost turistů a milovníků dalekých rozhledů. Přesto to však trvalo dlouho, než sem lidé začali přicházet pravidelně. Teprve v roce 1737 vyrostl na vrcholovém skalisku kamenný kříž, kterým jako by tehdejší obyvatelé libereckého kraje chtěli vzkázat – jsme tady! Na vrcholu vydržel až do roku 1812 a s ním vznikla dlouholetá tradice ještědských křížů, byť od roku 1834 již jen dřevěných, kterých se tu vystřídala celá řada a každý z nich měl svůj osud. Snad nejbizarnější se pojí k tomu, který byl v osmdesátých letech 20. století tajně uříznut. Údajně na pokyn tehdejšího komunistického předsedy národního výboru v Liberci. Divná doba! Zatím poslední kříž sem byl usazen v roce 1990. Trvalo to ještě více než sto let po usazení toho prvního, než k vrcholovému kříži přibyla i vrcholová chata. Ještě předtím se však na vrcholu objevil i tzv. Rohanský kámen, jako připomínka návštěvy Adély Rohanové. Dodnes stojí na bývalé hranici oddělující tehdejší Rohanské a Clam-Gallasovské panství.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Náš výlet byl jednodenní, takž nějaké zásoby jsme si vezli sebou, nicméně příležitostí k občerstvení je na Ještědu dost a dost. Na samotném vrcholu naleznete hotel s restaurací a v letní sezóně i stánek s jednoduchým občerčstvením. Že ceny jsou na vrcholu Ještědu poněkud jiné, než dole v Liberci, je celkem logické (v dnešní době). My jsme se nakonec pohodlně a za rozumné ceny najedli v Horním Hanychově v restauraci u parkoviště č. 4 (konečná stanice tramvajové linky č. 3). Menu představoval výborný hovězí vývar a smažený sýr s bramborem a tatarkou za 89,- Kč. Možností stravování je v Horním Hanychově více, ale za poněkud vyšší ceny. nepříjemné překvapení představoval poplatek za parkování. 100,- Kč za jedno osobní auto nám připadlo přeci jen docela dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Největší dojem v nás pochopitelně zanechal nádherný výhled z vrcholu Ještědu i pohodlná jízda kabinovou lanovkou. Až do hlavnho města jsme sice nedohlédli, nicméně Ralsko, Jizerské hory, území Polska i Německa jsme měli jako na dlani.

Ceny ve většině restaurací na Ještědu i pod ním a výši parkovného, však musíme řadit k negativům tohoto výletu. Pohled na areál skokanských můstků, nám při představě kolik milionů jako daňoví poplatníci zase zaplatíme, už také moc atraktivní nepřipadal.

Ostatní informace

Poplatek za parkování - 100,- Kč, obousměrná jízdenka na lanovku, 130,- Kč, oběd v některých restauracích - 200 - 500,- Kč. I tak někdy dnes vypadá cestování po Česku.