Jihozápadním okrajem Nepomucké vrchoviny.

Kam a jak jedeme?

V naší malé zemičce jsou oblasti, které turisté doslova obléhají. Ale na druhé straně jsou i takové, které dosud turistická veřejnost zcela opomíjí. K těm patří i tato část Nepomucké vrchoviny. Dostat se do těchto končin je přitom velmi jednoduché. Stačí nastoupit v Sušici do vlaku a po necelé půlhodince vystoupit na zastávce v Malonicích. Vláček odjede, zbývá ještě pohled do mapy a může se jít.

 

Za čím jedeme?

Přecházím koleje a po stezce mezi břízkami procházím k louce, za kterou je úzká silnička. Ta mě vede k severu a stále stoupá. S přibývající výškou se otevírají hezké výhledy do okolí. Na jihu je vrch Javoří ( 726 m.n.m.), na východě je rozsáhlá pláň s loukami a pastvinami. Sem tam z ní vyčnívají chocholky pokryté lesíky a křovinami. Stoupání je u konce, pode mnou je velký hospodářský objekt a za ním víska Tržek. Nad tím vyčnívá vrcholek Boudovky ( 729 m.n.m.). Na té byla kdysi raketová základna a na jižní straně hřebene je ukryta zřícenina kostela sv. Bartoloměje. Procházím vískou, ta je doslova schovaná v zeleni. Mezi stromy je i několik staletých lip. Mají tady i malou kapličku se zvoničkou. Stavení jsou většinou opravena a obklopují je větší zahrady. Za vsí se dostávám na starou betonovou silnici, kterou užívala armáda.

Za vískou jdu po silnici do Podolí. Je to dosti prudký sešup a kolena trpí. Docela jsem rád, že jsem na rovině. Rozhlížím se po návsi, která je zatravněna. Mají tady zvoničku, pod kterou je kříž. Další kříž je na druhé straně ulice. O kousek dál, při pravé straně silnice, je kamenná zeď a za ní malý, dá se říci i roztomilý zámeček. Je to patrová budova, která byla postavena v 1. polovině 19. století a za celá léta se na něm nic nezměnilo. Z protějšího stavení na mě vybíhá štěkající smeták, ale nechal se přemluvit. Silnice začíná klesat do údolí. Na konci vsi je po levé straně Westernový ranč. Tabulka na plotě ale oznamuje, že je v současnosti mimo provoz. Silnice se prudce stáčí a míří do údolí. Po několika desítkách metrů ji opouštím a pokračuji cestou mezi starým mlýnem a chatami. Za nimi je lesní cesta, která míří žádaným směrem.

Překračuji Podolský potok a tady vlastně končí putování Nepomuckou vrchovinou. Potok je hranicí mezi vrchovinou jmenovanou a vrchovinou Svatoborskou. Uspokojení z dobré cesty netrvalo dlouho. Ta končí a z ní se rozbíhá několik stezek. Korunou hodit nelze a tak mně kompas vybírá tu správnou. Skutečně se dostávám na okraj lesa a po louce docházím k Drnovému potoku. Snaha o jeho přejití se ukazuje marnou a tak musím jít k mostu na silnici. Docházím k silnici ze Sušice do Klatov. Na ní je poměrně slušný provoz a tak jdu raději po louce až do vsi Úloh. Na návsi tu mají hezkou kapličku a na konci obce, po levé straně směrem k Nemilkovu je velké stavení. Původně to byl gotický kostel sv. Petra a Pavla a později jej přestavěli na sýpku. Dnes se v něm bydlí. Za vsí stoupám po loukách při silnici k jihu. Vrch Javoří se mně ukazuje ze druhé strany. Cesta končí na nádraží v Nemilkově. Mají odtud hezký výhled na Bruskovský les. Vlak od Klatov jede na minutu přesně a výlet končí.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití tady nikde koupit nelze a je třeba především pití nést sebou. Ubytování mohou nabídnout pouze nedaleké Běšiny.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Přímo se nabízejí slova o klidné a hezké krajině. Jsou tu jak rozlehlé pláně tak i nádherné lesy Procházet tudy přináší mimořádně hezké zážitky a mně se tady moc líbilo.

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá přibližně 10 kilometrů s celkovým převýšením okolo 100 metrů. Vlaky tudy jezdí v dvouhodinových intervalech. Oblast je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.