Velhartickou vrchovinou.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Mlha se s přibývajícím dnem stává stále průhlednější a je jisté, že se první listopadový den vydaří. Balíme batohy a jde se na vlak. Cílovou stanicí je zastávka Malonice a tady již nás vítá modrá obloha a paleta barev, kterou dokáže vytvořit jen podzim. Máme před sebou přechod krátkého hřebene v severní části Velhartické vrchoviny. Chvíli se zdržujeme na nově opraveném nádraží a za doprovodu štěkotu dvou psích krasavců se dáváme na cestu.
Za čím jedeme?
Od nádraží jdeme k západu po okresce na křižovatku u železničního mostu. Odtud stoupáme silničkou k osadě Javoří. Stromy v okolí se předvádějí ve svých barevných kabátech a louky se barví do hnědavé. S přibývající výškou se otevírají výhledy severním a východním směrem. U prvního domku osady Javoří, máme první část stoupání za sebou. Trvale tady jsou osídlena nejvýše tři stavení, ta ostatní slouží chalupářům. Většinou již ztratila původní vzhled, ale jsou tu i taková, které čas nezměnil. Kolem zvoničky a křížku vytváří padající listí barevný kobereček. Stará, dutá lípa by jistě mohla vyprávět o starých časech, kdy se život řídil jinými pravidly. Osada je v nadmořské výšce 670 metrů na severním svahu hřebene a zimy tu jsou hodně drsné. Jsme na rozcestí s červenou, která protíná severní svah. Pokračujeme ve výstupu na hřeben. Jeho jižní svah prudce padá do údolí a je pokryt lesem. Severní svah, to jsou Pastviny s několika remízky a řady stromoví, které mezi nimi tvoří hranice.
Ze hřebene se nám otevřela nádherná podívaná k severu a východu. Na severu máme hřeben s nejvyšší Boudovkou ( 729 m.n.m.). A něco k východu je Drkolná ( 729 m.n.m.), nejvyšší vrchol Středočeské pahorkatiny. Na východě je protáhlý hřbet Vidhoště ( 759 m.n.m.) a desítky dalších kopců a kopečků. Mezi nimi pole, louky a několik vísek. O něco dál se modrá Blatenská pahorkatina. Procházíme přes louku a jsme na nejvyšším bodě s názvem Na Vrchu ( 726 m.n.m.). Výš to dnes už nebude. Scházíme po louce do údolí a proti nám se vypíná nejvyšší vrchol této části pohoří, Háj ( 777 m.n.m.). Pod svahem prochází žlutá a je tady zajímavý kamenný kříž. Žlutá nás provádí lesem, který je většinou smrkový s menším podílem listnáčů. Vycházíme z lesa u dvoru Chrastov a pěšinou při okraji lesa se dostáváme na nádraží Nemilkov. Za oknem tu mají oznámení, že to je nádraží pohádkové. Po deseti minutách již sedíme ve vlaku a náš výlet se stává minulostí.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Horký čaj v termosce a svačinka musí být v batohu. V těchto končinách na hospodu nebo něco podobného se prostě nenarazí.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Krásný a skoro pohádkový den s barevnou dekorací je prožitkem, na který si člověk občas i vzpomene. Prostě a krátce řečeno, tahle cesta neměla chybu.
Ostatní informace
Ušli jsme něco kolem pěti kilometrů s převýšením okolo 150 metrů. Větší část cesty není značená, ke konci jsme šli kousek po žluté. Za celou cestu jsme nikoho nepotkali, jen havran o sobě dal občas vědět. Červená, se kterou jsme se křižovali, vede z Velhartic do Klatov. Oblast je na mapě KČT Šumava – Železnorudsko.