Jindřichův Hradec, perla jižních Čech za každého počasí

Kam a jak jedeme?

Jednadvacetitisícové, na rybníce Vajgar ležící, jihočeské město Jindřichův Hradec patří k tomu nejkrásnějšímu a nejzajímavějšímu, co nám může tento krásný kout naší země nabídnout. Navíc se zde „podává menu“, které musí nadchnout snad úplně každého. A je přitom úplně jedno, jestli sem přijedete vlakem, na kole nebo za pomoci nějakého stroje, polykajícího výrobky z ropy. Autor tohoto článku vyzkoušel již všechny tři základní varianty a zažil zde úmorná vedra i období dešťů. Byl zde s rodinou i přáteli … a město - nebo alespoň jeho historické jádro - zůstávalo vždy stále stejně krásné. Takže do „tajného turistického deníčku“ bylo možno opět poznamenat: NÁVRAT ŽÁDOUCÍ. 

Během několika málo cest jihočeských se mi podařilo postupně navštívit snad všechny zdejší významné památky, tajemná zákoutí i výstavní prostory a nepohrdl jsem ani nabídkou mnohých jindřichohradeckých pohostinských zařízení. A je potřeba hned na úvod zdůraznit, že Jindřichův Hradec byl za každého počasí půvabný, atraktivní a k de(a)lšímu pobytu vábící …  

Za čím jedeme?

Hlavním lákadlem však zůstávají zdejší památky v čele s rozlehlým zámeckým areálem, částečně se odrážejícím na hladině Malého Vajgaru. Tomu, samozřejmě, dominuje nádherný hradozámek, který ve své podobě spojuje - stejně jako samotné město - gotiku, renesanci i baroko. Dnes již Národní kulturní památka vznikla v I. třetině 13. století zásluhou krále Přemysla Otakara I. Nejznámějšími částmi jsou renesanční Velké arkády a gotický bergfrit, nejslavnějším obdobím vláda pánů z Hradce spojovaná s renesanční přestavbou a architekty Antonio Ericerem a Baldassare Maggim. Součástí areálu je rovněž někdejší zámecký vodní mlýn přestavěný Křižíkem v roce 1888 na vodní elektrárnu nebo zámecký pivovar. Díky množství prohlídkových okruhů se jen samotný hradozámek může lehce stát celodenním programem.

Mezi nejzajímavější památky většinou patří různé sakrální stavby a Jindřichův Hradec v tomto není výjimkou. Zmínit je potřeba zejména gotický trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie z přelomu 14. a 15. století, původně minoritský klášterní kostel sv. Jana Křtitele z 13. až 15. století, který se pyšní stejně starým souborem nástěnných maleb, a pozdně gotický, františkánský, klášterní kostel sv. Kateřiny, který vznikl na konci 15. století a ve II. polovině 17. století se dočkal raně barokní přestavby.

Opomenout nelze ani hřbitovní kostely sv. Václava (pův. gotický) a Nejsvětější Trojice (goticko – renesanční) nebo neogotický kostel sv. Jakuba s venkovní křížovou cestou, v němž je umístěna rodová hrobka Černínů, kterým město svého času také patřilo. Neogotická je i zdejší synagoga, kterou v současnosti – poměrně tradičně – využívá husitská církev. Zaujme jistě také kaple sv. Máří Magdaleny z I. poloviny 17. století nebo převážně secesní kostel evangelický. Jindřichohradecký židovský hřbitov byl údajně založen již v roce 1400, ale nejstarší současný náhrobek byl vztyčen roku 1714.

Mezi nejzajímavější světské stavby patří snad všechny domy na náměstí Míru v čele se starou radnicí a sgrafitovým Langerovým domem, městské opevnění, Dobrovského vinopalna, Nežárecká brána z II. poloviny 15. století nebo zájezdní hostinec U koníčka. Z významných prací sochařských je potřeba uvést zejména sloup Nejsvětější Trojice a sochy na Vajgarském mostě.

S vodním živlem jsou, koneckonců, v tomto městě spojovány mnohé další stavby a zajímavosti. Většinu z nich však nenajdeme na rybnících Velký a Malý Vajgar, ale nechybí ani na toku řeky Nežárky.

Za jednu z nejznámějších atrakcí Jindřichova Hradce můžeme jistě označit Krýzovy jesličky, což je největší – a tudíž v Guinessově knize rekordů zapsaný - mechanický lidový betlém na světě. A tím se dostáváme ke zdejším muzeím, mezi kterými je asi nejznámější Muzeum Jindřichohradecka. Pod toto muzeum spadají – kromě Krýzlových jesliček – také některé sakrální stavby, včetně vyhlídkové věže u kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Tomuto muzea dnes vážně konkuruje zejména Muzeum fotografie a moderních obrazových médií (Národní muzeum fotografie), ale za návštěvu jistě stojí také např. Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel nebo Muzeum čs. armády.

A zapomenout v žádném případě nesmíme na jednu unikátní dopravní záležitost, kterou jsou Jinřichohradecké místní dráhy a jejich úzkorozchodné železniční tratě. Nechybí tu ani různé sochy, parky, památné stromy nebo sportovní areály. No a u benzinky si klidně můžete natočit i rum …

Zkrátka a dobře, Jindřichův Hradec rozhodně není záležitostí na jednodenní výlet. Zvláště, pokud chceme něco poznat i z krás jeho okolí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro ubytování i stravování platí to, co pro zdejší památky. Nabídka je velmi pestrá a plně dostačující. A vzhledem k tomu, že autor článku nebyl nikdy ubytován přímo ve městě, nezažil ještě Jindřichův Hradec v nočním nasvícení. Tento rest jistě stojí za nápravu ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Všechno a hodně. Jindřichův Hradec je městem natolik půvabným, že by bylo nespravedlivé některé záležitosti vyzdvihovat nad ostatní. I když ten – tolik „profláknutý“ – pohled přes Malý Vajgar je prostě nezapomenutelný …

Navíc se dá městem klasicky „courat“, takže se sem vyplatí vyrazit i v dobách zákazových, kdy byly i zdejší historické památky, muzea a galerie shledány nejnebezpečnějším semeništěm všech nemocí světa. Skoro jako by naši vládní činitelé někdy na záchodku v muzeu (pokud tedy vůbec tuší, že i taková zařízení existují) „čapli kapelníka“ …

Nelíbilo: Tady se mohou uvést snad jen věci víceméně neovlivnitelné: Počasí, nedostatek času, kvalita našich vozovek a zpoždění spojů hromadné dopravy. A také vlastní paměťový koeficient (zapomněl jsem totiž navštívit tu benzinku s rumem).

Ostatní informace

Vstup do většiny zajímavých památek a všech muzeí je zpoplatněn, takže skuteční nadšenci se zde docela „prohnou“. Na druhou stranu jsme tady nikdy neměli pocit, že by zde bylo nějak předraženo (při naší první „novodobé" návštěvě - tedy v polovině posledního desetiletí minulého století - jsme dokonce byli až v šoku, jak je tu levně a co všechno tady lze za „pět peněz"  shlédnout - zámek nás však už tehdy zaskočil nabídkou 4 nelevných okruhů, což by tehdy rodinnou kasu skutečně přečerpalo) …

Poměrně chudá fotodokumentace k tomuto článku vznikla při nedlouhé návštěvě města v červnu roku 2020. To jsme zde byli na kole a počasí se ani moc nepokoušelo stát se členem našeho „fanklubu“. Zdejší památky a muzea jsem ovšem prozkoumal dávno předtím a mohu říct, že dosti podrobně.