Kaňon Peklo – Bartoňova útulna a soutok Olešenky s Metují

Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody • Na kole

Bartňova útulna od parkoviště, tedy ze západu

Bartňova útulna z východu

Bartňova útulna z jihu

U Soutoku Olešenky s Metují - nasvícená je Metuje

U Soutoku Olešenky s Metují - Olešenka tu má dokonce dvě koryta

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Když už jsme byli v Novém Městě nad Metují, kde svůj rukopis zanechal architekt Dušan Jurkovič, tak jsme museli zajet i k další stavbě, jejíž rekonstrukci udělal. Bohužel nemáme už tolik času, abychom si to tady mohli projít. Z města je to však kousek, tak to stojí aspoň za to sem zajet.

Za čím jedeme?

Přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují, která byla vyhlášena r. 1997, se rozkládá podél řeky Metuje na sever od města k soutoku s Olešenkou a dál ještě asi 4 km podle říčky Olešenky.
První písemná zmínka o Pekelském údolí je už z 15. století. Dnes tady vede přibližně 10 km dlouhá trasa. Vede hlubokým údolím podél řeky, mezi strmými svahy s četnými skalisky a balvany. Řeku lemuje přirozený lesní porost - bučiny a suťové javořiny. Je zde řada chráněným rostlin i vzácným obojživelníků a plazů.

Také se však k tomuto území vztahuje řada pověstí – údajně se jedná o údolí přízraků. Běhal tady bezhlavý kůň, v noci se tu pohybovaly bludičky, byl viděn i velký ohnivý sud, který se kutálel z kopce. Když narazil na kámen, rozpadl se a vyletěl z něj ohnivý kohout. Ke svým obřadům se zde scházely čarodějnice.

U soutoku těchto řek stával mlýn, který odkoupil továrník Josef Bartoň z Dobenína, od r. 1908 majitel zámku v Novém Městě nad Metují. R. 1910 ho nechal přestavět Dušanem Jurkovičem na výletní restauraci v secesním stylu - na Bartoňovu útulnu. Na dovolenou sem jezdili i slavné osobnosti - Jiří Guth Jarkovský nebo Eduard Vojan. Podle informační tabule na rozcestí byla v údolí r. 1923 otevřena i Bartoňova turistická stezka. Odkud a kam vedla a jak byla dlouhá – to se už bohužel neuvádí.
Podle informací na Bartoňově chatě byla k 70. výročí narození Aloise Jiráska - r. 1921 otevřena Jiráskova horská cesta z Nového Města nad Metují přes Peklo do Jablonného nad Orlicí. Tento název se zachoval, je červeně značená a po 2. světové válce byla protažena do Broumova a do Litomyšle, předpokládám do jeho oblíbených míst. Nyní tedy vede z Broumova přes chatu Hvězda v Broumovských stěnách, Polici nad Metují, Hronov, rozhlednu Na Signálu, Náchod, Jiráskovu chatu nad Dobrošovem, Peklo, Olešnici v Orlických horách a dál přes hřeben Orlických hor až do Jablonného nad Orlicí, České Třebové a končí v Litomyšli. Celá tato trasa měří 160 km.

Aby se zachovala tajemnost tohoto místa, tak v těchto místech najdete i nyní tajemné postavy – u jezírka vedle chaty sedí na kameni kamenný pohádkový vodník. Cestu k chatě pak střeží dřevěné čertovské sousoší.

Máme však smůlu. Je pondělí večer, Jurkovičova chata, stejně jako restaurace Čertovka mají zavřeno. Situaci zachraňuje malý stánek s občerstvením u parkoviště, kde jsou ochotni nám ještě něco nalít. Ale i oni už se chystají zavírat. Takže si to tady můžeme jen projít, najíst se z vlastních zásob a naštěstí tady na parkovišti mezi divými strašidly i přespat. Nikomu tu nemůžeme vadit.

V noci nás nikdo nestrašil. Za ranního sluníčka jsme ještě obešli hezkou chatu, ráno sluníčkem nasvícenou z druhé strany, dokonce jsem právě přicházejícího majitele poprosila, abych se mohla podívat dovnitř. Je vidět, že i tam žijou čerti.

A když už jsem tu byla a na větší výlet jsme už čas neměli, tak jsem musela aspoň vyrazit k soutoku těchto řek. Nejdřív jsem myslela, že se tam ani nedostanu. Přes Olešenku jsem z parkoviště přešla po úzkém mostě, kam je sice zákaz vjezdu, ale zdejší chataři mají asi výjimku – občas tam nějaké auto projelo. Hned za mostem jsem odbočila vpravo, kde přes Metuji vedl hezký dřevěný most již pouze pro pěší. Naštěstí ještě před mostem odbočovala nenápadná pěšinka, která při troše snahy mne dovedla k soutoku. Nevím, zda byla výhoda či nevýhoda, že je málo vody. Dostala jsem se však opravdu skutečně až k soutoku, který se zde ještě trochu dělil. Takže jsou tu vlastně soutoky dva, tedy pokud je málo vody.
Tím jsme prohlídku Pekla ukončili a odjeli za dalšími zážitky, hlavně už směrem domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Když sem nepřijedete v neděli, tak je možností, kde se najíst dost – samozřejmě v Bartoňově útulně, kde se snad nechá i přespat, nebo v restauraci Čertovce, která nabízí ubytování v soukromí. Poslední možnost je v kiosku na parkovišti. Jaká tam je otevírací doba, těžko říct, jak jsme si tak s nimi povídali, tak určitě po celou cyklistickou sezonu. Všude se nechá přes léto posedět i venku – tedy když je otevřeno.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Máme rádi Jurkovičovy stavby, takže jsme byli spokojeni, i když jsme bohužel z kaňonu toho víc neviděli.

Ostatní informace

Parkoviště u soutoku je velké a kupodivu se zde neplatí. Jezdí sem i autobusová linka.
Je tady turistický rozcestník, podle kterého si můžete vybrat výlet na všechny světové strany a dokonce ještě víc – červená vede třemi směry, zelená, modrá a žlutá do dvou směrů. Proto raději přikládám fotky rozcestníku.

Na čtyři strany vedou i cyklotrasy a ještě se tady všelijak křižují, takže i na kole si každý tu svoji trasu určitě najde.

Jedna zajímavost na závěr. Alois Jirásek napsal z toto oblasti povídku V Pekle, v Pekle se točil i film Musíme si pomáhat či Smrt talentovaného ševce.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.379, 16.187)

Poslední aktualizace: 10.9.2018

Vyhledání vlakového spojení na výlet