Klenčí pod Čerchovem - zajímavosti města

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody

Fotografie (14) • Foto: jircak

Kam a jak jedeme?

Rozhodli jsme se pár dnů pobýt na Chodsku a trochu se s tímto krajem blíž seznámit. Ubytovali jsme v Klenčí, které se nám zdálo jako šikovné místo pro výlety.

Za čím jedeme?

Klenčí pod Čerchovem leží kousek od hranic s Německem, na silnici na hraniční přechod Lísková.

První zmínka o obci je z opisu privilegia Jana Lucemburského z r. 1325, kde se píše o 11 historických osadách domažlických Chodů, kteří dohlíželi na významné obchodní stezky, které spojovaly Čechy s Bavorskem. Od r. 1630 získávají toto území Lamingenové, díky nim Klenčí získává ve 2. polovině městská privilegia a znak. Až do r. 1946 se městečko jmenovalo Kleneč pod Čerchovem. R. 1996 byl střed obce vyhlášen vesnickou památkovou rezervací. Od 1. prosince 2006 má Klenčí statut městys.

Nejstarším objektem je na náměstí budova Staré pošty. Od r. 1528 vedla přes zdejší osadu poštovní trasa. Od r. 1546 bylo dokonce pravidelné spojení z Řezna (dnešního Regensburgu) přes Lesní Mnichov (dnešní Waldmünchen), Klenčí pod Čerchovem, Horšovský Týn, Plzeň až do Prahy. Pravděpodobně z této doby je budova pošty, jedna z nejstarších pošt u nás. Na poštovní mapě z konce 17. století je 47 pošt, tato kkenčská má poř. číslo 38 s označením Stanice na hranicích pro spojení do Řezna.

První zmínka o zdejším poštmistrovi je z r. 1612, který zde vybíral i clo. Poštovní úřad se dědil, posledními majiteli byli Šafránkové. R. 1910 byl zahájen provoz na želeniční trati Domažlice - Tachov a pošta ztrácela na významu. R. 1921 byla zestátněna, o několik let později přestala svoji funkci plnit zcela. Pošta je známá i tím, že r. 1799 zde přespal slavný ruský generál Suvorov, r. 1815 zde obědval car Alexandr. V budově bývala později knihovna.

Nyní je po rekonstrukci a v letošním roce tam byla otevřena expozice Domu přírody s názvem Proměna KRAJINY Českého lesa v čase. Expozice začíná vývojem krajiny Českého lesa. Seznámí vás se zdejší přírodou i historií, osídlováním, budováním barokních venkovských sídel, rozvojem průmyslové, zejména sklářské výroby. Dozvíte se i o vysídlení oblastí z důvodu vymezení pohraničního pásma, o obcích, které z toho důvodu zanikly, o zdejší chráněné krajinné oblasti i o zajímavých místech, kam by se mohlo vyrazit na výlety. Maskotem Domu přírody je čáp bílý, který expozicí provádí. Je tam dokonce i ukázka stavby jeho hnízda. Jsou tam nainstalovaná 3 plátna, kde stále dokola pouští kratší filmy ke zmíněným tématům. Další tématické obrázky pouští na obrazovkách umístěných v „pařezech“. Na své si přijdou dospělí i děti, zajímavé je to i pro školní výuku. Na prohlídku doporučují mít alespoň hodinu času. Nám ale hodina nestačila.

Nad náměstím je kostel sv. Martina. První zprávy o kostele, resp. kapličce pochází z r. 1481. Kapli r. 1517 zbořili a zapálili Němci. Nový kostel byl postaven v letech 1555 – 1558, byl dřevěný se zděným presbytářem. U něj byl i hřbitov. Na poč. 18. století začalo staré kamenné kněžiště praskat. Kostel musel být r. 1713 zbourán. Trhanovský purkrabí zde tehdy nechal postavit na své vlastní náklady nový kostel. Byla to levná stavba, která by nápor většího množství lidí nevydržela a tak hrabě Stadion nechal kostel r. 1737 strhnout a začal stavět nový, větší. Dokončení stavby se však nedočkal, synové následně měli jiné starosti a tak k dokončení stavby kostela došlo až r. 1746. Ještě před jeho vysvěcením dne 16.5.1746 se přihnala bouře a blesk uhodil do nové, z části dřevěné věže. Došlo i k poničení krovu na pravé straně kostelní lodě. Podařilo se však vše opravit a ještě téhož roku byl kostel vysvěcen.

28. 8. 1773 byl kostel vykraden. Ukradli velký pacifikál s drahokamy, stříbrnou pozlacenou monstranci, stříbrný kalich a řadu dalších cenný věcí. Všichni majetnější osadníci se složili na obstarání nových.

Z nařízení císaře Josefa II. byl r. 1789 zrušen hřbitov v centru obce a založen nový při cestě do Chodova, kde byl jako první pochován 15. 5. 1790 klenečský farář Volfgang Traurig.

R. 1809 do věže opět udeřil blesk, její oprava byla provedena až po 11 letech. R. 1923 byla provedena první větší oprava celého kostela, vč. střechy, která byla pokryta šindelem. Ten byl r. 1986 nahrazen měděnou krytinou. V tomto jednolodním barokním kostele je několik hrobek, přímo před oltářem je Lamingenova z r. 1696, kterého známe spíš jako Lomikara.

Nedaleko náměstí je Muzeum Jindřicha Šimona Baara, významného českého spisovatele a zdejšího rodáka. Muzeum je v domě, ve kterém se spisovatel r. 1869 narodil a kde žil. Zemřel r. 1925. Hned o rok později bylo první patro upraveno na muzeum, kde byl využit jeho odkaz rodnému městu. V 80. letech 20. století byla expozice rozšířena i do přízemí. Dozvíte se zde informace nejen o životě a díle J. Š. Baara, ale i dalších klenčských rodáků - hudebního skladatele Jindřich Jindřicha (1876 - 1967) a spisovatele Jana Vrby (1889 - 1961). Část expozice je věnována i historii obce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni v hotelu Game, který je na samotě zhruba 1 km směrem na Postřekov. Do Klenčí na náměstí jsme občas zašli na pivo a na víno. Hezky vedle sebe je malá hospůdka, kde točili Bernarda, a vinotéka se stáčeným vínem, je zde venkovní posezení, takže docela pohodička.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Byli jsme zde v květnu, takže ještě nebyla sezona, tomu odpovídal i klid, který tady všude byl. Snad je to v sezoně lepší. Je tu hezky, tak snad to sem lidi táhne. Klenčí se rozkládá v kopci, když přijíždíte od Draženova nebo od Postřekova, vždy je kostel nádhernou dominantou.

Ostatní informace

Z Klenčí se nechá vyrážet na dlouhé pěší výlety. Byli jsme na Starém Herštejně, na Výhledech, přes které jsme pokračovali dál na Čerchov, kde je rozhledna. Autem jsme se pak přiblížili k pramenu Radbuzy, k německé rozhledně na vrchu Ebene, byli jsme se podívat v Poběžovicích i v Šitboři, zastavili jsme se i v Bělé nad Radbuzou. Daleko to není ani do Horšovkého Týna, kde jsme se zastavili při zpáteční cestě. Všude je tady krásně. Potkávali jsme i cyklisty, takže i ti si zde přijdou na své. Je pravda, je tady trochu náročnější cyklistický terén.