Loading...
Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory • Na kole
Jak říká jeden můj známý, hory, které se jmenují hory a mají přídavné jméno nejsou žádné hory, protože ty opravdové to nemusí dokazovat (nechci mu zcela odporovat, v Americe mají třeba hory Skalisté a ty jsou myslím dosti horské). Vztáhneme-li to na naše území, dá se to celkem pochopit. Když jsme tedy jednou byli na výletě v Bílých Karpatech, přesvědčili jsme se, že tady určitě nelhal. Ačkoliv tedy nepřesahují výšku 1000m nad mořem, v dalších vlastnostech se jako hory chovají. Protože krátký pobyt neumožnil navštívit všechny atrakce tohoto pohoří (na Velké Javořině ano), využil jsem toho, že v následujícím roce jsme získali v Uherském Brodě nějakou práci k uspořádání nějakého výletu do oblasti. Tentokrát byl cílem Velký Lopeník.
Jedná se o třetí nejvyšší horu Bílých Karpat. Kamarád toužil, abych ho vzal sebou. A protože jsme zanícení cyklisté, bylo jasné, že to bude nějaká podobná kombinace. Ráno tedy vlakem do Starého Města a do Uherského Brodu už na kole. Není to zas tak daleko, širokým údolím Olšavy nějakých 20km.
Zde si uděláme přestávku a občerstvení, pak už kolegu nechám na pospas (není to žádný vrchař), a na Lopeník to vezmu sám. Hlavní cestou na Bánov, pak odbočka v Bystřici pod Lopeníkem a začnou kopce.
V osadě Mechnáč odbočkou na Vrchy a podél trasy naučné stezky do kopce. Skutečného. Naštěstí trasu částečně sleduje zpevněná lesní cesta, takže i na kole je to dobré. Určitě se ale občas musí potlačit. U rozcestí Zlatná cesta pod vrchem Grúň se připojuje žlutá TZ, která již mírněji stoupá k hlavnímu hřebeni, nejdřív Malý Lopeník a pak už ten Velký.
Vrchol zdobí příhradová dřevěná rozhledna se zděným základem. Vrchol je dostatečně odlesněn, vyhlídka je dosti solidní. Víc je odlesněná východní, tedy slovenská strana, ostatně tam je hor víc, na jihu dominuje Velká Javořina, západ se celkem rychle svažuje k rovině v údolí Moravy, podhůří Bílých Karpat tvoří Prakšická pahorkatina kde celkem nepřéhlednutelným je město Uherský Brod, přece jen o něco vyšší jsou Vizovické vrchy a dále na severu pokračují Bílé Karpaty podél česko-slovenské hranice. Pod rozhlednou najdeme pomník partyzánům, který prozrazuje, že horské lesy byly útočištěm odvážných bojovníků. Zpáteční sestup částečně zpět po žluté, dále přímo po jmenované Zlatné cestě do Březové a přes Nivnici a Vlčnov do Brodu. Tam se setkáme s kolegou, který se mezitím zrekreoval v Luhačovicích.
Kupodivu se na Lopeník dá vyjet na kole celkem snadno (tedy chce to minimální trénink), pokud vyjde počasí, je na co koukat, to nejdůležitější – výstup na rozhlednu je výstup zdarma, tak jen stačí vyrazit. Nenutím každého absolvovat celou anabázi, nejjednodušší je to asi někde z bližší osady – např. Přímo z Lopeníku, či někde z Mikulčina Vrchu, ostatní jsou spíš pro pěší, kolařů jsem tehdy moc nepotkal.