Kouzelná Červená Lhota.

Kam a jak jedeme?

Pobývat v Jindřichově Hradci a nenavštívit Červenou Lhotu snad ani není možné. A tak jednoho krásného květnového dne je návštěva tohoto kouzelného místa skutečností. Z města odjíždíme po silnici č. 125 k severu, projíždíme velmi hezkou krajinou a vesničkou Lodhéřov do asi 15 kilometrů vzdálené Deštné. Na velké návsi odbočujeme vlevo a silničkou s nádhernou lipovou aleji přijíždíme k parkovištím u Červené Lhoty. Několik náhončích se nás snaží nasměrovat k tomu „ správnému parkovišti“, kde nás v okamžiku kasíruje výběrčí. Na řadu přichází letmý pohled do minulosti, a to jak zámku tak i jeho obyvatel. Zřejmě skála v bažinách upoutala prvního stavitele gotické tvrze a je i pravděpodobné, že založení rybníka bylo součástí obranného systému. Někdy kolem roku 1530 dostala tvrz renesanční podobu a na počátku 17. století byl padací most zrušen a nahrazen mostem kamenným. Polovina 19. století přinesla novogotickou proměnu a poslední úpravy mezi roky 1903 až 1912 zámku vrátily původní renesanční vzhled. Majitelů se na zámku vystřídalo větší množství a ti poslední, Schönburgové – Hartensteinové, o zámek přišli v roce 1945. Tolik ve zkratce a můžeme jít za pohádkovou nádherou.

Za čím jedeme?

Od parkoviště prochází cesta nad rybníkem a po několika minutách se zámek objeví v plné kráse. Z mostu je hezký výhled na rybník a park nad jeho severním břehem. Po pravé straně je z mostu vidět zahrádka. Pamětníci toto místo znají z pohádky o Zlatovlásce. Pod severním křídlem se projde dlouhou klenutou chodbou na nádvoří. Je velmi malé a udělat tady slušnou fotku není jednoduchým úkolem. Zbývá si vybrat, co dál. Na výběr jsou dva zámecké okruhy, ale uvnitř to znám skoro nazpaměť, tak dáváme přednost procházce po okolí. Stezka od zámku vede do spodní části parku a po severním břehu rybníka pokračuje k východu. Ze stezky jsou jedinečné výhledy na vzdalující se zámek a je to skutečně velkolepá nádhera. Na východním konci rybníka přecházíme přes můstek a po jižním břehu se vracíme k zámku. Krása na druhou, jinak to ani nazvat nelze. Zámek obcházíme a při přechodu na západní břeh se jdeme podívat na menší vodopád Dírenského potoka pod stavidlem.

Vracíme se na cestu, procházíme pod hezkým obloukem k místu, odkud jsme vycházeli. Po levé straně je budova s restaurací. I když hodina oběda je daleko, v areálu je hodně živo. Přecházíme kolem půjčovny loděk na návrší, na kterém byl koncem 19. století založen park v anglickém stylu. Nachází se tady několik skutečně nádherných starých stromů. Mezi nimi vyniká červenolistý buk a stará lípa nedaleko kaple. Ta stojí v západní části parku a je zasvěcena Nejsvětější Trojici. Je i hrobkou posledních majitelů panství. Od kaple je moc hezký pohled na zámek. Na jednou stromě nalézám obraz sv. Josefa. Nedaleko kaple je studánka, nad níž stojí malá kaplička. Krátká procházka parkem a loučíme se s tímto okouzlujícím místem jižních Čech.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnost občerstvení je v areálu zámku, my jsme dali přednost nedalekému Jindřichovu Hradci, kde jsme byli i ubytováni.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Červená Lhota je jedním z míst kam se rád vracím. I když se to tady turisty doslova hemží, na stezce kolem rybníka a v parku se moc lidí nepotká. Tenhle malý zámeček je tak trochu srdeční záležitost a pokud zdraví dovolí, jistě tu nejsme naposledy. Nám se jak zámek a především výhledy z míst okolo rybníka moc líbily.

Ostatní informace

Na zámku mají zajímavý návštěvní řád. Vstupné a otevírací dobu je dobré si předem zjistit prostřednictvím stránek zámku. Co se týče vycházky, tak to jsou maximálně tři kilometry a jde se skoro po rovině. Co mě ale zajímalo nejvíce, byl název místa. Původně se zámek jmenoval jen Lhota a změna názvu byla prý dílem ďábla. Pověst vypráví o paní Johance, která měla z okna zámku vyhodit starý památný kříž. Ten když zmizel pod hladinou, začala nebývale silná bouřka, při které blesky nepřetržitě padaly k zemi a průtrž mračen zalila celé okolí. Do pokoje Johanky vlétl sám pán pekla a při následné pranici byla paní zraněna na hlavě. Ďábel její krví na venkovní stěně zámku namaloval krvavý kříž, který na bílé stěně byl zdaleka viditelný. Řešení se našlo ve změně barvy fasády a Červenou se stala i Lhota. Ještě k doplnění: v nedaleké Deštné mají dvě muzea, provaznické a letecké a to ostatní nechám na fotografiích.