Kouzelné jezírko Latschensse.

Kam a jak jedeme?

Každé Hory mají místa, nad kterými se tají dech. Zapomenuté a tajuplné končiny stále čekají na objevení a nemusíme za nimi cestovat tisíce kilometrů. Naše Šumava a Bavorský les nejsou výjimkou. Chodím po těchto horách více jak čtyřicet let a dovoluji si vás pozvat na překrásnou pláň s mnoha mokřady a malými jezírky. Jsou zde neuvěřitelné poklady a tajemství. Buďte vítáni a vstupte s pokorou a s otevřeným srdcem do chrámu přírody, který lidé pojmenovali Filze und Hochschachten. Naším východiskem je bavorská obec Buchenau, kam jsme dojeli jednoho chladného červencového rána. Auto necháváme na parkovišti uprostřed obce a protože ves je liduprázdná a mají zde tak trochu přeznačkováno, začínáme hledat správnou cestu.

Za čím jedeme?

Vybíráme si cestu údolím potoka Pommerbach a po krátkém úseku mezi loukami vstupujeme do lesa. Cesta vede několik metrů nad potokem, do kterého chvátají desítky potůčků. Kamenitá stezka začíná pozvolna stoupat. S přibývající výškou je větší zima. Počet přítoků je stále velký. Jsme jistě v nejvodnatější části pohoří. Značka, po které jdeme, se obrací k severu. Naším vodítkem je potok, podle kterého musíme dojít na zelenou, která míří na Roklan. To se po dvaceti minutách potvrzuje. Odtud jdeme vpravo k jihu a zelená nás vede chvílemi po lesních cestách a travnatých pěšinách. Dosahujeme planiny a výšky kolem 1000 m.n.m. Výhledů je zde pramálo, lesy se střídají s pláněmi, umoudřilo se i sluníčko a začíná trochu hřát. Stezka prochází prudkým svahem, hluboko pod námi oznamuje hukotem svoji přítomnost neviditelný ale hlučný potok Hirschbach. Napravo vidíme vrchol Hochschachtenu ( 1153 m.n.m.) a to již přicházíme k malé vodní nádrži. Batohy jdou dolů a lesem voní ranní kávinka. Na nedalekém rozcestí odbočujeme na modrou šestku. Stezka po krátkém stoupání přechází na povalový chodník. Je zde nutností, všude kolem jsou mokřiny, močály a jezírka. Jsme v království klečí, rašeliníku, klikvy a stovek dalších rostlin. Kolem malé vodní plochy září v porostu mechů a trav tmavá červeň. Cítím jak srdce zvyšuje frekvenci a jdu do kolen, Obrazně i ve skutečnosti. Masožravá rosnatka - Drosera rotundifolia, je prostě všude. V životě jsem takové množství ještě neviděl. Obloha nad námi se začíná potahovat černí, ptáci přestávají zpívat a okolí pohlcuje mlžný opar. Mezi borovicemi se zjevuje načernalá vodní plocha. Stojíme na břehu jezera Latschensse - klečového jezírka. Nad hladinou poletuje několik vážek. Kolem se rozprostřelo tajuplné, skoro strašidelné ticho. Přibližně 200 m od nás je českoněmecká hranice, za kterou je území kam se nesmí. Správa bavorského národního parku je k turistům velmi vstřícná a umožňuje jim vstup do zajímavých lokalit. Klečové jezírko a jeho okolí jsou zcela jistě nekrásnějším místem těchto hor. Poslední pohled na jezero a modrá nás dovedla na zelenou. Vítá nás rozlehlá louka s kvetoucími jestřábníky - Hieracium aurantiacum. A je tu další tajemství, skoro 1,5 m vysoký hořec žlutý - Gentiana lutea tady není doma. Jak se sem dostal je a zůstane záhadou. Cesta dále vede lesem a každou chvíli přes nebo pod ní protékají potůčky. Zastavujeme na Můstku, pod kterým teče Kleine Regen ( Malá Režná) a k jihu se díváme na oba Roklany. Pohled na tyto obry, Velký Roklan ( 1453 m.n.m. ) a Malý Roklan ( 1399 m.n.m.) od severu je úsměvný. Krátká přestávka je za námi a jdeme lesem podél řeky na západ. I když řeka není vidět, podle hukotu stále nabírá na síle. Po hodince cesty jsme u nádrže na pitnou vodu Frauenau. Přehrada má rozlohu 90 ha a byla vybudována vletech 1976 - 82. Od hráze jdeme širokou, neznačenou lesní cestou k západu. Po půlhodince jsme opět na zelené a po ní vpravo jdeme do Buchenau. Před vsí je alej starých klenů, kterou přicházíme k zámku. Ten tu stojí od Roku 1840. Do Roku 2006 byl šlechtickým sídlem. Nyní je v majetku příznivců zámku Buchenau. Ranní liduprázdná ves doznala podstatné změny. Hotely a hospůdky jsou plné a ves překypuje životem a my jsme na konci cesty.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jíst a ubytovat se dá v Buchenau. Na cestě žádné chaty nejsou. Všechny potoky končí v přehradě pitné vody. Jídlo je třeba zabalit na cestu doma. S pitím to je jednoduché. Dá se napít z každého z mnoha set pramenů a potůčků.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejkrásnější oblast Bavorského lesa nepotřebuje další komentář.

Ostatní informace

Ušli jsme něco přes 20 km. Za celou cestu až kpřehradě jsme potkali dva turisty. Okolí nádrže je zřejmě oblíbeným místem, hlavně pro seniory. Buchenau je turistickým střediskem, ale zřejmě se chodí po naučných stezkách v blízkém okolí. Celou cestu najdete na mapě KČT č. 65 Šumava, Povydří. Popsaná trasa patří mezi ty náročnější. Prožili jsme tu nádherný den a dovolujeme si tvrdit, že každý člověk se vztahem k přírodě si odnese neopakovatelné dojmy.