Krašov

Kam a jak jedeme?

Naše společná cesta začíná na Exitu 61 dálnice D5. Odtud směřujeme cestou do Rokycan, Oseka, Březiny, Bezděkova, Břas, Újezda u Svatého kříže. Dále směřujeme na Liblín, Kozojedy a po přibližně kilometru za Kozojedama odbočíme Doprava na Rohy a Bohy a Podkrašovský mlýn. Zde, u Podkrašovského mlýna končí naše cesta autem a dále pokračujeme pěšky po modré turistické cestě, po přibližně jednom a čtvrt kilometru nás čeká zřícenina hradu Krašov.

Za čím jedeme?

Není vyloučeno, že hrad byl postaven na místě dříve opevněném. Předpokládá se, že v 9. stol. stálo na skále dřevěné opevnění, které střežilo přístup do českého vnitrozemí. Jetřich Hroznata, synovec Hroznaty, který založil mužský klášter v Teplé a ženský v Chotěšově, v r. 1230 získal od krále Václava I. panství na Kralovicku, za služby českému trůnu. Toto území původně náleželo Hedčanům. V této době se jejich území rozpadávalo. Jako služebník krále si Jetřich zbudoval gotickou pevnost, hrad Krašov. Hrad byl postaven před r. 1232. Hrad byl postaven na hranici Jetřichova panství v místě, které uzavíralo obchodní a vojenskou cestu údolím řeky. Hrad sloužil hlavně k obraně hradu krále, kterým byl nedaleký Týřov, osídlila hrad Krašov vojenská posádka. Po Jetřichově smrti zdědil hrad synovec Sezema, který vstoupil do služeb krále Přemysla Otakara II. A jako jeho věrný vedl z Krašova válku s nepřáteli krále. V této době se pod hradem odehrávali boje s vojsky Púty Domažlického a Soběhrda Litického, kteří byli přívrženci Záviše z Falkštejna. Sezema se uchýlil k dalšímu opevnění hradu. Předhradí přemístil na západní část ostrohu a opevnil jej. Na místě palisád postavil štítovou zeď s parkánem. Opevněná věž s bránou a padacím mostem vznikla nad hlubokým příkopem. Na jihozápadním nároží postavil baštu a uprostřed dvora vysokou okrouhlou věž. Po Sezemovi zůstali čtyři synové. Sezema založil rod pánů z Vrtby, Racek postavil hrad Bělou, Jetřich získal Kralovice a hrad zdědil Bušek. Bušek si postavil hrad Pušperk a Krašov předal synovi Vilémovi, ten však hrad r. 1346 prodává Vilémovi Švihovskému. Synové Viléma Š. prodali hrad v 70. letech 14. stol. Albrechtovi z Kolovrat. Služby Kolovratů dosahovaly královského dvora Václava IV., tak získali četná privilegia, výsady a hodnosti krále i církve. Hrad Krašov se stal střediskem panské moci na Plzeňsku a Žatecku. Krom Krašova vlastnil Albrecht také Libštejn. Po Albrechtovi převzal hrad jeho syn Albrecht mladší, ten r. 1413 umírá, Libštejn přebírá jeho syn Bedřich, jeho bratr Hanuš si ponechal Krašov. Kolovraty v této době zastihli husitské války. Kolovraté byli katolíci a tak stanuli na straně panské. Husité plenily okolí hradu a tak se Bedřich s Hanušem rozhodli přizvat královského stavitele Jana Tistu z Hedčan. Ten na severní stráni nad hradem postavil pomocnou pevnost Hrádek. Úkol posádky Hrádku byl jasný, zabránit nepříteli rozvinout zde dobývací stroje, jako praky, katapulty a bombardy. Rozhodující střet mezi Kolovraty a husity se odehrál roku 1430. Husité utvořili silné vojsko a začali postupovat od Žatce k Plzni, proti křižácké výpravě, která přicházela z Bavor. Hrady Krašov a Libštejn se ocitly v sevření Husitů, ti nakonec od dobývání upustili, jelikož by si vyžádalo příliš času a sil. Osmdesátičlenná posádka hradu Libštejna pod velením Jana Šmokovského ze Žďáru a Jana Bukovského se bránila 7 týdnů. Bratři Kolovraté však zjistili, že se blíží pád, odjeli do Prahy ke knězi Prokopu Holému a stali se členy podobojí, čímž zachránili panství před zhoubou. Hanuš se následně vydává s Husity k dobývání Plzně a Nitry. Hanuš však husity zradil a stal se hejtmanem pražských měst a nepřítelem Jiřího z Poděbrad. R. 1448 jakožto hejtman tří měst pražských z Prahy utíká při jejím dobývání Jiřím z Poděbrad. Hanuš umřel r. 1450 na hradě Žebrák. Hrad Krašov převzal Hanušův syn Hanuš II., který se stal duchovním poté, co ovdověl. V r. 1469 byl zvolen proboštem pražské kapituly a administrátorem pražského arcibiskupství. Následoval syn Albrecht, který hrad r. 1485 prodal Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Následovalo období, kdy hrad měnil své majitele. Jetřichův syn Jan zahynul v r. 1526 v bitvě u Moháče a hrad připadl jeho nezletilému bratru Jindřichovi, ten však vlastnil Buštěhrad a jeho poručníci r. 1529 prodávají hrad Krašov Mikulášovi Svitákovi z Landštejna. Po Mikulášovi přišel jeho synovec Vilém Sviták, který se zadlužil a začal rozprodávat části statku. Nakonec r. 1589 prodal i Krašov Ferdinandovi Ronšperkovi z Držkovic. Ferdinand však musel z finančních důvodů panství postoupit Jeronýmovi Staršímu Hrobčickému z Hrobčic na Manětíně. V r. 1616 hrad od jeho následovníků koupila Helena Regina Příchovská, jejíž manžel byl stoupenec Habsburků. V r. 1631 hrad prodávají Janu Davidovi Boryňovi ze Lhoty. Krašov již neplnil obrannou funkci a tak během tohoto střídání majitelů došlo renesanční přestavbě a změně v hospodářské středisko. Obranné prvky ustupovaly. Předhradí bylo vybaveno dvěma mlýny a systémem vodních kanálů a nádrží. Přibyly budovy - pivovar a sladovna, hospoda, lázeň, kovárna, pila, sýpky, chlévy a ratejny. Za předhradím byly zřízeny zahrady a chmelnice. Hrad samotný dostál také změn. Budovy byly modernizovány, přistavovaly se pavlače a nad hlavní palác bylo zdviženo druhé patro. Stará cisterna byla zasypána a na jejím místě vyrostla černá kuchyně. Rovina dvorů byla zvednuta a druhý dvůr upraven kamennými arkádami. V době Jana Davida Boryni se krajem prohnala třicetiletá válka. Kralovicko bylo pustošeno dvěma pluky Švédů. Švédi se několikrát pokusili dobýt i hrad Krašov, který byl sice zbaven mnohých opevnění, útokům Švédů odolal, ale předhradí bylo vypleněno a vypáleno. V r. 1649 kupují zpustošené panství Jan Gref z Grefenburka a jeho zeť František Miseroni z Lisonu. Později se stal Miseroni jediným majitelem. Jeho rod přišel do čech v 16. stol. z Itálie a jeho předkem byl Diviš, rytec drahých kamenů a správce císařské klenotnice císaře Rudolfa II. V r. 1608 byli Miseronové povýšeni do šlechtického rodu. Na hradě začalo bezohledné vydírání poddaných. Hrad i celé podhradí sloužily k jedinému účelu, zvětšit bohatství jeho pánů. Zámecké dvory byly vydlážděny říčními valouny. K této práci bylo využíváno poddaných, kteří byli odsouzeni k nuceným pracím po potlačeném povstání, které v druhé polovině 17. stol. vedl rychtář Radim ze Dřevce. Sedlákům František ukládal těžké roboty a nakonec zemřel pod ranou lednického kováře, jehož manželku znásilnil. Miseronův syn Norbert Adolf, který se stal po otcově smrti majitelem hradu, nebyl lepší. Podle kronik byl opilec a výtržník, který nedodržoval zákony. Soudil se se sousedy o pozemky. K soudu hnal i opata plaského kláštera a spor prohrál. Miseroni dokonce několikrát usiloval o opatovu smrt. Stejně jako jeho otec, i Norbert zahynul na zranění způsobená rukou svých poddaných, kteří hájili svá práva. Od vdovy po Norbertovi pak hrad r. 1678 koupil opat plaského kláštera Benedikt Engelken. Hrad koupil s celým panstvím a spojil s ostatními klášterními statky. Hrad nebyl až do r. 1701 obýván. V tomto roce z hradu vzniklo letní sídlo mnichů, používané pro zotavení po řeholi. Pořádali zde hony, veliké slavnosti a jiné kratochvíle, na které zvali faráře, rychtáře a vybrané sedláky. Pro tyto účely byl hrad barokně a rokokově upraven. Vyrostli zde dvě kaple, jedna zasvěcená sv. Ludmile a druhé sv. Evženii. Komnaty se rozdělily na cely. Byla dokonce zbudována nová brána. Největší zvrat v historii hradu nastal r. 1785, císař Josef II. zrušil klášter v Plasích. Majetek připadl Náboženské matici království českého. Hrad byl ponechán svému osudu a začal pustnout. Později císařský kancléř kníže Metternich hrad s panstvím koupil. Na Plasku a Kralovicku obnovil polní hospodářství. Do jeho záměrů bohužel hrad nezapadal, viděl jej jako zdroj kamení. Hrad byl odpálen a kamení z něj vytěžené se použilo pro obnovu dvora Rohy a na prodej sedlákům. Kamenné části konzol a portálů, ostění oken, schody i oblouky arkád je možno spatřit v některých selských sklepech, chlévech a stodolách v okolních vesnicích. Statek Rohy, na jehož stavbu byl použit kámen z hradu Krašova, je v dezolátním stavu, naprosto neudržován. Hrad byl kompletně vyrabován a jeho vybavení bylo rozneseno do všech stran.

Zdroj: www.hradkrasov.cz/index.php?id=3&n=historie

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou jsme nevyužili stravovací ani ubytovací zařízení

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásná příroda a příjemná procházka kolem řeky Berounky.

Ostatní informace

Zřícenina hradu je volně přístupná po celý rok, vstupné je dobrovolné.