Kyjov – jeho historie a procházka městem s návštěvou pivovaru

Často jezdíme na Moravu, ale až nyní v červnu se nám podařilo také trochu poznat Slovácko. Po Uherském Hradišti míříme do Kyjova.

Kyjov se rozkládá v Kyjovské pahorkatině na řece Kyjovce, zhruba 30 na jihozápad od Uherského Hradiště. Na sever od města je pohoří Chřiby s rozhlednou Brdo, která se nachází na nejvyšším stejnojmenném vrcholu.

Při archeologických nálezech r. 2010 bylo nalezeno na území města pohřebiště ze 6. století s více než 250 hroby germánského kmene Langobardů. To byli příslušníci západogermánských kmenů, kteří sem přišli z dolního Polabí. Tento nález významně změnil dosavadní znalosti o jejich pohybu během stěhování národů. Je to také potvrzení pravděpodobně prvního osídlení tohoto území.

První písemná zmínka je z r. 1126 – tehdy trhovou ves Kyjov daroval kníže Václav Jindřich Olomoucký benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce. V jejich správě byl až do r. 1382. V té době - ve 2. polovině 12. století byl na návrší postaven kamenný kostel sv. Martina.

Později se majitelé střídali. Dne 7. června 1515 byl Kyjov povýšen na město, získal i právo pečetit červeným voskem. Dne 18. srpna 1548 vydal císař listinu se slibem, že Kyjov už nebude zastavován ani prodán. Stal se tak komorním městem, i když často byl nesprávně označován královským městem. Město se začalo rozvíjet. V letech 1561–1562 byla postavena renesanční Radnice s věží a tři městské brány. Bohužel tuto idylickou dobu narušily válečné události, které začaly r. 1605, ale pokračovaly i v dalších letech. R. 1638 celé město vyhořelo. O další stavební rozvoj se zasloužili kapucíni, kteří zde působili v letech 1710–1784 a postavili současný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a malý klášter. V letech 1760–1897 zde působili piaristé, které sem pozvala městská rada, aby založili nižší latinské gymnázium. Již dva dny po svém příchodu začali v budově fary vyučovat prvních 104 žáků.

K rozvoji průmyslu došlo po r. 1844, byly zde otevřeny lignitové doly, sklárna. Ve 2. polovině 19. století byl založen Čtenářsky spolek a Sokol.

My jsme do města dorazili už večer, protože jsme chtěli posedět ve zdejším pivovaře. Dokonce se nám podařilo i perfektně zaparkovat. Jedno parkoviště je před nedalekým nádražím, druhé je jen o kousek dál vlevo.

V pivovaru to bylo moc příjemné posezení. Zdejší pivovar navazuje na mnohaletou tradici vaření piva. To se zde vařilo od 1. čtvrtiny 16. století až do 60. let 20. století. Pivo nám chutnalo a dokonce v pivovaru mají i vynikající víno. Inu jsme na Moravě.

Druhý den jsme vyrazili do města. Od nádraží to není daleko, tak jsme ani nemuseli přeparkovávat. Třída Komenského vede téměř od nádraží až do centra. Nejdřív jsme minuli kapli sv. Josefa Kalasanského. První kapli, zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému, zde postavili piaristé, kteří zde založili latinskou školu. Stavěla se v letech 1764 - 1771. Byl použit materiál z Mlýnské brány, jejíž zbourání bylo povoleno zemským úřadem. Další přístavby byly prováděny až do r. 1780. Po požáru r. 1806 byla kaple obnovena. Jenže už nestačila pro přibývající počet studentů. R. 1864 se začalo s výstavbou nové neorománské kaple sv. Josefa Kalasanského. Stavba trvala 4 roky. Z původní kaple sem byla přenesena část inventáře. Nad vchodem je keramická mozaika Posledního soudu a nad ní socha anděla strážného. Štíhlá čtyřboká věž má trojdílná neorománská okna. Zadní část kaple není vidět, zasahuje do dvora gymnázia, jehož budovu postavili piaristé. Když zde r. 1897 činnost ukončili, vzniklo v jejic prostorách české gymnázium. To je pojmenováno po jeho prvním řediteli Josefu Klvaňovi.

Komenského třídou jsme se dostali na hlavní Masarykovo náměstí, kde je 7 měšťanských domů chráněno jako kulturní památka. Jsou to domy č. 7, 9, 11, 13, 14, 16 a 33. Celé historické jádro je městskou památkovou zónou.

Dominantou na dlouhé severní straně je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je to druhý nejstarší kyjovský kostel. Po bitvě na Bílé hoře byl kyjovskému šlechtici Jiřímu Pogrelovi zkonfiskován majetek, mimo jiné i dům v centru města. R. 1626 císař Ferdinand II. věnoval jeho majetek městu. Měl však podmínku - na místě domu v centru musí město postavit kostel ke cti Panny Marie a moravských patronů Cyrila a Metoděje. Jenže město nemělo tolik peněz a tak se do stavby nemohlo pustit. Tuto pozdně barokní stavbu postavil až v letech 1713–1720 řád kapucínů, kteří si zde postavili i klášter. Museli proto vykoupit i některé okolní pozemky a domy. Protože na stavbu finančně přispěli Lichtenštejnové, je nad hlavním vchodem kostela umístěn jejich erb. Dostavby celého areálu byly postupné, např. r. 1743 byla přistavena západní kaple, křížová chodba byla dokončena až r. 1761. Podlaha kostela je nad úrovní náměstí. Je zde vysoká hladina podzemní vody, proto nemohla být krypta vyhloubena, ale musel se zvednout celý kostel. V kryptě jsou pohřbeni nejen řádoví mniši, ale i kyjovští měšťané, kteří nějakým způsobem pomáhali klášteru. Těla kapucínů spočívají přímo na zemi, pod hlavou mají cihlu. Měšťané byli pohřbeni v rakvích. Celkem zde bylo pohřbeno asi 40 lidí. Při Josefínských reformách došlo ke zrušení kláštera. Město jejich majetek odkoupilo a v klášteře byl sklad soli, později škola, špitál i ubytovna. Klášterní zahrada byla rozparcelována a prodána jako stavební pozemky. R. 1784 se kostel stal farním kostelem. V té době došlo i k úpravě interiéru. V dalších stoletích nebyly prováděny zásadní úpravy. Od r. 1936 jsou zde nové varhany. Kostel má jen malou věžičku - sanktusník s malým zvonem z r. 1711, který je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrilu a Metoději. V interiéru je nejcennějším dílem z lipového dřeva vyřezaná pozdněgotická socha Panny Marie z doby kolem r. 1500, které se říká kyjovská madona. Pravděpodobně pochází ze zrušené kaple sv. Dominika v chudobinci.

Dominantou náměstí je renesanční Radnice s věží. Je to nejvýznamnější kyjovská historická památka. Byla postavena italskými staviteli v letech 1561–62. Věž byla původně nižší, zvýšena byla až r. 1582. Je vysoká 39 metrů. Na vstupním portálu je železný loket, který byl používán k přeměřování zboží na zdejším trhu. Fasáda je zdobena psaníčkovým sgrafitem. Dnes zde sídlí městský úřad.

Před Radnicí nechal ve 20. letech 17. století postavit olomoucký kardinál František z Ditrichštejna Mariánský sloup. Má připomínat historickou událost, kdy město během povstání českých stavů zachovalo věrnost císaři Ferdinandovi II.

V přiléhající boční Svatoborské ulici je infocentrum, kde jsme získali zajímavé prospekty o městě – turistického průvodce, cykoprůvodce, ale také průvodce po funkcionalistických stavbách ve městě. Poslední jmenovaný je moc hezky udělaný. Kromě popisu jsou tam i fotografie, jak budova vypadala dřív a jak nyní. Bohužel opravy objektů původnímu vzhledu hodně ublížily.

Vybaveni prospekty jsme se procházeli městem a snažili se objevit vše zajímavé. Za rohem – v parku u Domu kultury je od r. 2002 plastika Davidovy hvězdy, která jako jediná připomíná židovskou obec, založenou r. 1603. Někde přibližně v těchto místech si r. 1607 postavili první synagogu, v letech 1851–1852 ji nahradili novou stavbou. Ta byla zbourána r. 1962. Zanikl i židovský hřbitov z r. 1888. Jen v areálu kyjovské nemocnice je pomník s 205 jmény Židů, kteří druhou světovou válku nepřežili.

Okolo Radnice jsme se vrátili zpátky na náměstí. Vedle Radnice je funkcionalistická budova spořitelny. Tato dvoupatrová budova byla postavena v letech 1925 – 1926, velice citlivě Radnici doplňuje. Pokračovali jsme zpátky přes Masarykovo náměstí. Trochu jsme si přizpůsobili doporučené pořadí vil. Ani jsme všechny neprošli, protože jejich vzhled nás skutečně zklamal.

Na opačném konci náměstí je přestavěná budova bývalé Moravské banky. Ta byla zničena bombardováním během války.

Okolo farního úřadu jsme došli k zámku. Konečně něco, co mi připomíná, že jsme na Slovácku. Renesanční zámek byl postaven r. 1548 na místě zbořené tvrze. Po požáru r. 1636 musela být jeho severní část prakticky postavena znovu. V 18. století byly obě dochované nejstarší části zámku spojeny podlouhlou přístavbou. Tehdy byl vybudován i nový hlavní vchod do zámku. Vrchnost zde nebydlela dlouho. V zámku později bydleli městští úředníci i důstojníci místní posádky. Současná sgrafitová výzdoba je z r. 1911. Od r. 1928 zde má sídlo Vlastivědné muzeum.

Okolo zámku se nechá projít ke kapli sv. Josefa. Od r. 1180 zde na kopečku nad městem stával farní kostel sv. Martina. Po požárech v letech 1679 a 1683 bylo nutno r. 1692 postavit novou zvonici - 27 metrů vysokou věž. Během Josefínských reforem byl kostel odsvěcen a sloužil jako vojenské skladiště. Po požáru r. 1807 se zachovala pouze zvonice, ke které byla v letech 1831–1833 přistavěna nynější římskokatolická klasicistní hřbitovní kaple. Protože kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí nemá věž, slouží tato věž i jako farní zvonice. Vstup do hrobky pod kaplí kryje kamenná deska. Okolo kaple býval hřbitov, kam se pochovávalo do r. 1949. R. 1972 byl definitivně zrušen. Jen u zdi kaple zůstalo šest hrobů významných kyjovských osobností. Okolí kaple je parkově upraveno. R. 2013 byl v parku odhalen pomník padlým ve světových válkách.

Dál jsme svoji pozornost zaměřili už jen na funkcionalistické objekty. Z parku (roh Bezručovy ulice a ulice Újezd) je vidět na vilu sester Stýblových, která z původních prvků toho už moc nemá.
Další vila je o kousek dál v ulici Újezd. Tento dům pro Julii Zemkovou byl postaven v letech 1932 – 1933 podle projektu jejího otce.
Některé funkcionalistické prvky si zachovala naprosti stojící budova základní školy.

Ulicí Boženy Němcové jsme došly až k Siefertovu náměstí. Vilu (B. Němcové 21) si nechal r. 1931 postavit dr. Arnošt Hayek, majitel místní octárny a člen výboru židovské náboženské obce. Ani tato vila si nezachovala svoji původní charakteristiku.

Na rohu ulic B. Němcové a Urbanovy jsme objevili vilu, která v seznamu zapsána není, připadala nám však vic funkcionalistická než všechny ostatní.
Další v seznamu uvedená vila je v ulici U parku. Nechal si ji postavit r. 1929 – 1930 učitel hudby, sběratel umění a spolumajitel strojírny v Kyjově Metoděj Souček. Součástí domu byla i obrazová galerie. I tento dům však v té době vypadal zcela jinak.

Při naší procházce městem nás snad nejvíc zaujala freskami vyzdobená vila v ulici Sv. Čecha 10. Takhle nějak si představuji domy na Slovácku.

Ulicí Sv. Čecha jsme odbočili vpravo. Prošli okolo č. 6 - vily právníka JUDr. Neumayera, která momentálně byla částečně v lešení. Neumayer pocházel ze sklářské rodiny, byl správním radou První české sklárny v Kyjově. Patřil mezi politicky a společensky angažované osobnosti. Nechal si ji postavit v letech 1931 – 33. Před rokem 1989 byla ve vile školka. Zda současná přestavba ji vrátí původní lesk nebo definitivně pohřbí prvky funkcionalismu, to je otázka.

Téměř vedle - v č. 2 byl dům Josefa Jakerleho, kominického mistra, člena městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru. Při stavbě domu r. 1933 vedl přes pozemek mlýnský náhon, a to až do 60. let 20. století. R. 2004 byla vila přestavěna na bytový dům.

Bývalou vilu manželů Dunděrových na třídě Komenského č. 16 nám stačilo vidět na obrázku. Lékař s manželkou byli nacisty popraveni, dům byl konfiskován a v 50. letech 20. století přestavěn. Z původní stavby si nezachoval nic. Snad jen okna naznačují, že se nejedná o klasický dům. V domě byla např. dětská poliklinika. R. 1989 byl vrácen dědicům původního majitele, slouží však ke komerčním účelům.

My se již vraceli třídou Komenského zpátky k nádraží. V č. 33 byl rodinný dům PhMr. Otakara Svačiny, člena hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění z r. 1927. V domě byla i lékárna. Nyní má dům sedlovou střechu a brizolitovou omítku.

Funkcionalistická byla i nynější rohová budova polikliniky, dříve jednopatrová budova Okresní nemocenské pokladny.
Právě tady jsme odbočili vlevo do Husovy ulice, kde v č. 3 jsme ukončili prohlídku funkcionalistických vil. Tentokrát u té nejhezčí. Dům manželů Andělových, úředníka první české sklárny, z r. 1933 si uchoval svůj původní charakter.

Nenavštívili jsme jen modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Dobrovského ulici, která se dochovala také v téměř původním stavu, obytný dům s řeznictvím na Palackého třídě (u kruhové křižovatky) a nemocnici. Celkově nás však tyto stavby až na malé výjimky zklamaly.

Město jako celek mne zklamalo. Hlavně však proto, že jsem zde čekala daleko víc klasických slováckých prvků. Víc jsem si slibovala i od procházky po funkcionalistických vilách. Historické centrum je však skutečně zajímavé a za podívání stojí určitě i zámek.

Kyjov – jeho historie a procházka městem s návštěvou pivovaru na mapě