Magická jeskyně Reona Argondiana, Praha

Už jsem Vás pozvala na výlety do všech možných koutů (nejen) naší republiky, ale v Praze jsme spolu ještě nebyli. Takže se spolu dnes vydáme na Petřínský vrch, ale lýtka Alpou si mazat nemusíte, nepůjdeme až nahoru. Zajdeme si do rezidence Nebozízek, prohlédnout si snovou a fantastickou říši Reona Argondiana.

Na Nebozízek si sice můžeme vyjet i lanovkou, ale byla by to škoda, protože procházka Petřínskými sady je krásná v každém ročním období a i pomalou chůzí dojdeme do půl hodiny na místo. Po cestě se zastavíme u sochy klasika a můžeme si klidně i v zimě zadeklamovat spolu s ním cosi o máji, lásce času... Nebo zazpívat, Mácha má štěstí, že je kamennej...

Z Nebozízku se nám otevře neuvěřitelný pohled na panoráma Hradčan, najdeme žižkovskou vysílací věž i nezaměnitelné obrysy Vyšehradu a vidíme i nezbytné panelové kotce na okrajích matičky měst... My však na terase restaurace Nebozízek posedíme a pokocháme se, až půjdeme zpátky, teď se vydáme ještě pár metrů doleva k rezidenci Nebozízek, kde je galerie Magická jeskyně.

Jdeme-li se na obrazy podívat, je samozřejmě dobré vědět něco i o jejich autorovi. Mistr Reon Argondian (a rozhodně se nebojím nazvat ho tímto slovem) se narodil jako Jan Zahradník v Praze r. 1948. Jako dvacetiletý jinoch se vydal na zkušenou do světa (zda dostal raneček s buchtami, nevím) a v širém světě po sovětské okupaci zůstal. Domnívám se, že ke svému i našemu štěstí... Dostal se k restaurování obrazů slavného Hieronyma Bosche, přičemž inspirace starým mistrem je v jeho díle vidět. I když zde ovšem nalezneme stejné motivy,  zatímco Boschovy obrazy na mě působí dojmem strnulosti, temnosti a šedivosti, Reonovy jsou nebesky modré či červánkově růžové, zasněné a veselé. Najdeme na nich často motivy hudebních nástrojů, jednorožce, fauny a křehké víly...

Procházíme prostory rezidence, mezi krápníky a soškami satyrů za zvuků sugestivní keltské hudby; obrazy nejenže visí na stěnách, ale jsou i opřené po různých zákoutích. Sejdete-li po točitém schodišti dolů, můžete se posadit na pohovkách a mezi snovými a fantastickými obrazy popíjet čarovný nápoj, který prý Reon sám, pokud je přítomen, pro své hosty připravuje...

 

 

 

Při cestě zpět by byl hřích neposedět na terase restaurace Nebozízek, nedat si kávu, sklenku vína či piva a nepokochat se pohledem do široka a daleka. Pokud však máte hlad a nejste Rothschild či Onassis, rozhodně sejděte dolů na Újezd a dejte si něco dobrého v některé z mnoha zdejších restaurací. Tady si určitě některou vyberete...

Do Magické jeskyně chodím již od r. 1998, kdy ještě byla v malostranské Mostecké ulici a dvakrát se mi poštěstilo potkat Reona Argondiana. Hovor s touto impozantní postavou s plnovousem, buď v květované haleně či v "čarodějném" hábitu, s malířským baretem na hlavě,  je vždy příjemným zážitkem. A koupíte-li si kupříkladu některou z reprodukcí (nebo originál, když pocházíte z některé z výše zmíněných rodin), mistr Vám je ochotně podepíše...

Informace o otevírací době i jiné najdete na:

http://www.reon.cz/vstup.htm

A když už jste tady, až sejdete zase dolů a pokynutím hlavy či zamáváním se rozloučíte s dalším klasikem, Janem Nerudou, nechoďte ještě domů. Půjdete-li jen pár minut Újezdem dále ke Karmelitské ulici, podívejte se ještě v Chrámu Panny Marie Vítězné na světoznámé Pražské jezulátko.