Mezinárodní výlet lodí z Děčína do Rathenu

Kam a jak jedeme?

Výlety lodí byly, jsou a asi navždy budou atrakcí oblíbenou a vyhledávanou. Jednou z takových možností je plavba po úseku řeky Labe mezi téměř padesátitisícovým českým městem Děčínem a německou lázeňskou vískou Rathen, která bývá označována za nejmenší obec v Sasku. Jistou kuriozitou je  zde navíc fakt, že obě cílové stanice dělí řeka Labe na poloviny. Touto cestou Labským kaňonem také spojíme České a Saské Švýcarsko. A můžeme si vybrat z několika variant, které se nám v období hlavní sezony – tedy od května do srpna – nabízí.

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná u děčínského, téměř 180 m dlouhého, Tyršova mostu z roku 1933, kde se na Smetanově nábřeží nalodíme (v našem případě na loď Bohemia DC pro 300 cestujících, kteří se kvůli počasí většinou skrývali před chladem v kryté část, zatímco my, fotografové, přežívali často jen za pomoci slivovice). Z tohoto mostu je vidět i na obě nejznámější děčínské dominanty, tedy zdejší zámek (někdejší gotický hrad a pozdější renesanční zámek je dnes již spíše pevnostní stavbou barokně – klasicistní) a Pastýřskou stěnu s vyhlídkovou věží z roku 1905. Brzy po odražení si ale povšimneme další zajímavé stavby, kterou je moderní prosklená budova Městské knihovny z roku 2012. Ještě pár pohledů na Tyršův most i starý přístav a poté již necháváme město za zádí.

Společnost nám pak dělají – kromě vodní hladiny a temné oblohy – už jen Labské pískovce a Kaňon Labe. Přibližně za hodinku jsme v Hřensku, kde nás někteří spolucestující opustí, aby „jiní bojovníci doplnili naše řídnoucí řady“. Tato „víska“ na soutoku Labe s Kamenicí je označována jako nejníže položená obec v ČR, ale hlavně se proslavila coby vstupní brána do NP České Švýcarsko, z které občas odpadne nějaký ten „kamínek“. No a za chvíli jsme již v cizí zemi, takže i to Švýcarsko se mění z Českého na Saské.

Kopírujeme teď vlastně trasu, kterou jsme před lety projížděli na kole. Počasí nám sice opět moc nepřeje, alespoň však tentokrát nepadají z nebe provazce vody a Labe neopouští své břehy. Skály zde mají výraznější tvary a i nepatrně světlejší obloha nám umožňuje kvalitnější výhledy. Před námi se pak po chvilce objeví Žandov, což je malé lázeňské městečko Bad Schandau se slavným „vyhlídkovým“ výtahem z roku 1905. A kochat se už můžeme také pohledem na nádhernou stolovou horu Lilienstein, která je skutečnou dominantou kraje. A přitom má pouhopouhých 415 nadmořských metrů, takže u nás v Jeseníkách by se vlastně jednalo spíše o ďolík …

V Bad Schandau sice nežijí ani 4.000 obyvatel, ale pyšní se vlastní tramvajovou dopravou. Tuto atrakci jsme ale ocenit nemohli, protože jsme podpluli železniční most Carolabrücke z roku 1877 a pokračovali v cestě. A jestliže jsme se doposud věnovali spíše záležitostem na pravoboku, teď přišel ke slovu také levý břeh. Zde se totiž nachází dvoutisícový Královec, tedy historické městečko Königstein. Za pozornost stojí mariánský kostel z 15. století, ale jeho hlavní atrakcí je stejnojmenná hradní pevnost na náhorní plošině nad městem. Byla stavěna a přestavována v období 12. až 19. století a její nejstarší částí je románská hradní kaple. Když jsme kolem pevnosti šlapali před lety do pedálů, moc jsme z ní kvůli mlze a dešti neviděli. Teď to bylo přece jen lepší.

Říční meandr nás vzápětí otočí o 180 stupňů, zajímavých skal opět přibude … a najednou je tady cíl naší cesty Kurort Rathen. Tato lázeňská obec se rozkládá na obou březích Labe. Na pravém břehu, kde přistaneme, je část zvaná Niederrathen, která je dostupná pouze lodní dopravou nebo pěšky. Žádná silnice sem sice nevede, ale slouží jako východiště k velmi atraktivním částem Saského Švýcarska. Na levém břehu se pak nachází část zvaná Oberrathen, do které vede silnice. Obě části spojuje historický lanový přívoz, který vzápětí také využijeme.

Z Rathenu sice vedou cesty např. na veleslavnou vyhlídku Bastei se skalním mostem z roku 1850 a zbytky starého hradu, do stejnojmenné přírodní rezervace, k lesnímu Kosímu jezeru (Amselsee) s okolními bizarními skalními útvary nebo do skalního přírodního divadla z roku 1936, kde hrají mj. příběhy Karla Maye, ale ani jedno z těchto atraktivních míst tentokrát není naším cílem. A vynecháme také oblíbený Rododendronový park.

Jen se krátce přes plot podíváme na jednu z největších zahradních železnic Evropy, která představuje nejznámější železniční cesty v Sasku nebo modely blízkých měst a vydáme se autobusem dále. Čeká nás totiž ještě Pirna, Drážďany, Míšeň a Freiberg.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že tento náš výlet trval jen něco málo přes 3 hodiny (myšlena je samotná plavba lodí, jinak se jednalo o třídenní akci spojenou s prohlídkou slavné drážďanské pokladnice Zelená klenba), hlady ani žízní jsme netrpěli. Lze však zvolit i celodenní variantu s obědem a večeří.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Tato část toku řeky Labe je prostě úžasná. Navíc je to krajina od našeho domova hodně odlišná … a také poměrně vzdálená, tedy i jen vzácně navštěvovaná.

Nelíbilo: Počasí, které nám ukázalo svou přívětivou tvář až v samém závěru. To se nám ovšem v posledních letech stává (nejen) při plavbách po říčních tocích celkem pravidelně.

Ostatní informace

My jsme měli tento výlet zaplacený v rámci programu poznávacího zájezdu do Saska. Pokud ale zvolíte celodenní (cca 12-ti hodinovou) variantu Labské plavební společnosti se dvěma jídly a průvodcem, zaplatíte za jednu osobu 1.780,- Kč (děti do 10 let to mají za necelou pětistovku). A říká se, že prodejci suvenýrů v Rathenu dokážou turisty také připravit o pěkných pár euro.