Na vrchy Ústeckého středohoří.

Kam a jak jedeme?

Výšlap na jedny z posledních vrcholků Českého středohoří na levém břehu Labe.

Za čím jedeme?

Vycházím z vlakové zastávky Vilsnice po silničce, která stále stoupá směrem k vrchu Chmelník. Docházím k zalesněné stráni, kde dříve stávaly malé lázně Chmelnice. Je vidět staré schodiště, které vede k poničené kapličce. Od ní vede zarostlá cesta na bývalou vyhlídkovou terasu. Lázeňský dům zanikl po II. světové válce. Dochovalo se jenom torzo vyhlídkové terasy Scházím zpět na silnici a pokračuji na žlutě značenou cestu. Ta stoupá lesem okolo pěkné hájovny na vrchol Chmelníku /508 m/. Kousek za hájovnou stojí v lese poničená hrobka rodiny Fritsche. Uvnitř se částečně zachovala malba na stěnách a stropě a jedna náhrobní deska. Úzká cesta se klikatí směrem na vrchol. Na vrcholu je stolek s lavičkou a ohniště. Výhled je omezený vzrostlými stromy. Ale i tak je vidět část Děčína a údolí Labe směrem na Ústí nad Labem. Po odpočinku pokračuji dál po žluté a prudce scházím jižním svahem na rozježděnou lesní cestu. Probíhá zde zrovna těžba dřeva. Nehezký úsek cesty končí na rozježděné a velice blátivé mýtině s množstvím zbytků po těžbě. Nikde není vidět pokračování značené cesty. Tak se orientuji podle mapy a scházím na okraj lesa, na velkou pastvinu. Uprostřed stojí osamocený strom a tak jdu k němu. A kupodivu je na něm značka. Okolo vede polní cesta a tak pokračuji po ní. Cesta mě přivádí do Staré Bohyně. Po silnici pokračuji do obce Javory. Míjím opravené domky,ale i ruiny. Pozornost také upoutal velice poničený starý německý hřbitov v blízkosti kostela. Pokračuji dál po žluté na nejvyšší vrchol Ústeckého středohoří na Javorský vrch /617 m/. Plochý travnatý vrchol s pěkným kruhovým výhledem od hřebenu Krušných hor, přes Tiské Stěny, Děčínský Sněžník, Děčín, údolí Labe a protilehlé vrcholky Českého středohoří. Vracím se zpět do obce Javory. Bohužel zde není možnost občerstvení a tak pokračuji dál po zelené TZ. Cesta vede po okraji lesíka a pak po pastvinách. Opět ztrácím značení a tak přes louku a po okraji pole scházím na silnici v obci Hliněná. Cesta pokračuje po silnici směrem na Borek. Asi po 500 metrech by měla být odbočka na Vyhlídku Sedmihoří. Značení zase chybí a tak využívám polní cestu a pěšinu a stoupám do sedýlka mezi vrcholy. Nabízí se zase jiný pohled na blízké i vzdálené okolí. Nacházím zde zelené značení. Pěšina stoupá na vrchol kopce a pokračuji dál k dalšímu vrcholku. Najednou je cesta přehrazena nataženým drátem, který ohraničuje soukromý pozemek. Obcházím pastvinu a pokračuji dál značenou cestou, která se mění ve smetiště. Z nedaleké skládky komunálního odpadu Orlík IV je sem nafoukáno plno papírů a igelitů. No hrůza!!! I to je možné v CHKO. Scházím k domkům v Borku a opět drát přes cestu. Není to pěkný úsek cesty. Lepší je asi jít po silnici, když pohled na skládku bude taky otřesný. Za vesnicí cesta pokračuje po vrstevnici s nádhernými výhledy na Chmelník, Děčín, rozeklané skály Vrabince a Bukovou horu. Cesta prudce schází přes louku k lesu. Opět drát přes cestu, ale také nádherná turistická značka na stromě na okraji lesa, tak zvaná volavka, půl metru veliká. Takovou jsem ještě neviděl. Pěšina se klikatí po okraji skalnatého srázu a zase další překážka. Přes cestu je postavená lesní školka. Jsou zde schůdky po kterých se nechá přelézt plot, nebo se musí školka obejít podle plotu. Za školkou cesta pokračuje a prudce schází do Dobkovic na vlakovou zastávku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou není možnost žádného občerstvení. A tak vše s sebou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta plná kontrastů. Na jedné straně nádherné a neopakovatelné výhledy, na druhé straně hrozná skládka odpadů /děláme si nový kopec v Českém středohoří/, rozlítané papíry a igelity po okolí, poničená cesta a les těžbou dřeva, přerušené turistické cesty ohrazenými soukromými pozemky.

Ostatní informace

Pokračovat z Javorského vrchu po žluté na zříceninu hradu Blansko.