Nízké Tatry - 2002 - dámská jízda
Po roku opět, tak jak jsme si slíbily, vyrážíme na 2. ročník dámské jízdy na hřebenovku Nízkých Tater. Ze Žiliny odjíždíme 01,42 h vlakem do Popradu, kam přijíždíme už za svítání. V 04,42 h nám jede autobus směr na Telgárt, za hodinu jsme na místě a s plnou polní (naše batohy váží 15-19 kg) nastupujeme na první úsek - Telgárt - Králova hola (1946 m n.m). Cesta vede z velké části lesem a víme že, celé 3 hodiny nás čeká jen samé stoupání. Poslední úsek, po ukončení stožárů od el. vedení, je už travnatý a ukazují se nám výhledy do okolí a na Královu holu, kam přicházíme v 9,30 h. Malá přestávka k načerpání nových sil a pokračujeme trasou směrem na Sedlo Priehyba, která vede po travnatém hřebenu s množstvím skalních útvarů po jeho bocích. Pěkná vyhlídka nás čeká na Orlové (1840 m n.m.), kde stojí obrovský kovový kříž. Po pravém rameni se nám ukazuje krásný dominantní kopec Velký Bok. Prodíráme se kosodřevinou a za útulňou Andrejcová odpočíváme. Je velmi teplo a začínají se u nás objevovat první známky únavy, ale po chvilce oddychu se vydáváme dál. Procházíme sedlem Priehybka, kde je možno nabrat vodu, v nedaleké asi 300 m vzdálené studánce. V 16,40 h vystupujeme na Velkou Vápenicu (1619 m n.m.), náročný výstup a čeká nás i nepříjemný sestup, 500 m převýšení na Sedlo Priehyba (1190 m n.m.) kam přicházíme v 17,15 h. V sedle Priehyba končíme dnešní den, dá se zde bivakovat a tak stavíme stany. Jsme velmi rády, že vedle nás je skupinka polských turistů a nejsme tady samy. Asi 200 m od sedla jsou dva prameny, kde čepujeme osvěžující vodu. Vaříme si večeři a samozřejmě nechybí něco na povzbuzení - miništamprlíček fernetu tzv. nedopijka. V 20,00 h. uleháme ke spánku. Během noci se každá z nás několikrát proubouzí - okolní lesy šumí, doslava hučí. A představa, že bychom mohly mít huňatou návštěvu v podobě medvěda není zrovna příjemná a tak rychle myslíme na příjemnější věci a znovu usínáme. Konečně svítá, v 5,00h vstáváme a sdělujeme si dojmy po noci, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat. Protože je nevídaná rosa a vlhkost, přemísťujeme batohy a spacáky ze stanu pod blízký dřevěný přístřešek, kde jsou lavice a hlavně sucho. Po snídani a osušení stanů, odcházíme z našeho bivaku v 7,55 h. Dnešní cíl je Chata M.R.Štefánika pod Ďumbierom. Tento den šlapeme stále lesem, úsek kterým procházíme je dosti nezáživný. Jsme sice v pěkné přírodě, naším plícím se dostává zdravého a čistého vzduchu, ale výhledy jsou výhledy. V 13,50 h. přicházíme na útulňu Ramža, je zde dřevěná chatka pro asi 15 lidí a nedaleko i studánka. Po malém občerstvení postupujeme opět lesnatou částí. Počasí se začíná zhoršovat, několikrát nád námi tak zahřmělo, že jsme se pořádně lekly. Blíží se obrovské bouřkové mraky a my zvyšujeme tempo. Jeden úsek se mi zdál dost příhodný na to, aby se objevil medvěd - otáčím hlavu kolem dokola a bouchám paličkami pro výstrahu. Konečně přicházíme na Sedlo Lenivá, odtud již jen půl hodiny na sedlo Ćertovica. V dálce se objevují masívy Ďumbiera, nachvíli se necháváme unést pohledy. Scházíme po lesní cestě na sedlo Čertovica v 16,10 h. Jen co dosedáme na zahrádku u penzionu a dáváme si tolik vytoužené pivo, začíná pršet a aby toho nebylo málo, padají kroupy. Dáváme hlavy dohromady- co dál. Na Štefanikovu chatu jsou to ještě 3,00 h. a vůbec to nevypadá, že by mělo přestat pršet. Je rozhodnuto, zůstáváme v penzionu STIV. Ani ve snu nás nenapadlo, že dnešní noc strávíme ve velmi příjemném prostředí. Ubytování je s polopenzí za 450 SK, jsme překvapené jak příznivou cenou, tak i ochotou personálu. Je to velmi dobrý typ i na zimní dovolenu, hned u penzionu je vlek a dobrý lyžařský terén. Celou noc pršelo, ale ráno nás uvítalo sluníčko a pěkné počasí. Po snídani v 7,50 h. se vydáváme na cestu, směrem k Ďumbieru. Prudkým stoupáním se dostáváme na Lajštroch (1602 m n.m.), kde nás čekají překrásné výhledy na okolní masívy Nízkých Tater. Tato část přechodu od Čertovice je velmi krásná, zajímavá a nenáročná. Kolem nás, travnaté úseky s kosodřevinou, krajinářsky velmi pěkné a uklidňující. V dálce se objevují skalnaté hřebeny Ďumbiera a Chopka. Kocháme se krajinou, ale ne nadlouho, počasí se opět kazí, a tak přidáváme do kroku. Na chatu M.R. Štefánika přicházíme v 11,30 h. Je to velmi pěkná horská chata, otevřená celoročně, ubytování pro asi 50 lidí, dobrá kuchyně a ještě lepší pivko. Příjemné posezení v jídelně s krbem, práskání dřeva a pohled do ohně uklidňuje a chvílemi zapomínáme, že venku vydatně prší. Po chutné kapustové polévce, čekáme až se přežene bouřka. Zatím máme štěstí, počasí není stabilní, ale prší nám vždy, když už jsme schované na chatě. Ve 13,00 h. odcházíme z chaty na další část hřebenovky - směr Chopok. Jdeme stále po červené značce - cesta hrdinů SNP. Přicházíme k rozcestí Krupové sedlo, velmi pěkné výhledy, necháváme se unášet krajinou kolem nás - skalnatý Ďumbier před námi, v dálce Vysoké a Západní Tatry. Opět nasazujeme naše obrovské batohy a vzhůru na Kamennou Chatu pod Chopkom. Po chvíli nám počasí opět předvádí svoji sílu - hřmí nám přímo nad hlavou, blesky vidíme v dálce a černé mraky přináší zatím jen slabý déšť. Nasazujeme pláštěnky a posledních dvacet minut v mlze doslova sprintujeme s 15 kg zátěží ke Kamenné chatě. Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů. Jsme na místě v 15,15 h., jen co zavíráme dveře od Kamenné chaty, zpouští se silný vítr a déšť, na krok není vidět. Děkujeme pánu bohu, že nás ochraňoval a nedal nám možnost poznat bouřku, která se kolem dokola prohání. Jsme šťastné, v teple a suchu popíjíme čepované pivo a svačíme. Čekáme 1,30 h. až se počasí umoudří a v 16,15 h. začíná znovu svítit sluníčko a před námi je cíl - turistická útulňa Ďurková pod Chabencom. Před námi jsou Dereše ( 2004 m n.m.), procházíme velice pěkným úsekem, v dálce se objevují Vysoké Tatry i majestátní Kriváň, Západní Tatry, Velký Choč, Liptovská Mara a Malá Fatra. Máme před sebou dnešní poslední část - mohutný kopec Chabenec ( 1955 m n.m.). Hodiny utíkají, jelikož máme obavy, abychom nesetměly, traverzujeme Chabenec po staré modré značce. Dostáváme se na sedlo Ďurková, v dálce se nám ukazuje Velká Fatra, kde jsme vloni uskutečnily náš 1. ročník. Sluníčko zapadá nad Malou Fatrou, fotograficky velmi zajímavé. A už nás čeká jen sestup, asi 600 m pod námi je chata. Hurá -příchod 20,45 h., dostává se nám přivítání od správce útulně Ďurková po Chabencom a hned nám nabízí vynikající bylinkový čaj a fazolovou polévku. Jen co usedáme k jídlu, venku se rozhostila tma. Jsme rády, že se nám podařilo příjít za šera. Když se díváme kolem sebe, všichni turisti suší své mokré věci na natažených šnůrách, jen my máme zatím neskutečné štěstí - déšť a bouřky nás obchází. Po 22,00 h. uleháme ke spánku, znavené, ale spokojené s hlavou plnou krásných zážitků. Stáváme první v 5,30 h., rychle balíme věci, abychom nevzbudily ostatní nocležníky. Jdeme k nedaleké studánce, kde je vydatný pramen. Po ranní očistě a načerpání zásob tekutin, vaříme kafíčko a relaxujeme - počasí je jako vymalované - úplně modrá obloha. V 7,00 h. opouštíme chatu a prudce stoupáme na sedlo Ďurková. Krásné výhledy- doliny jsou bílé, vyplněné šlehačkou, jen kopce tyčí do nebe. Postupujeme dál směrem na Velkou Chocholu. Opět velmi zajímá trasa, plná pěkných vyhlídek do dolin a širokého okolí. Je krásné a teplé dopoledne. V 11,30 h. vystupujeme na Vežkou Chochožu ( 1753 m n.m.), je to táhlý travnatý vrchol, který umožňuje rozhledy na všechny strany. Je zde schránka s vrcholovou knihou a rozcestník. Děláme přestávku, ohříváme vodu a děláme si vynikající těstovinovou omáčku. Po chvíli se objevují z bystrické strany obrovské bouřkové mraky a blýská se. Rychle balíme věci, připravujeme pláštěnky a vidíme, že tentokrát nás to nemine. Odcházíme v 12,05 h. rychlou chůzí, hromy a blesky nás opět doprovází. Je to s podivem, ale bouřka se nám doslova obloukem vyhla, utekly jsme jí. Pouze pár kapek deště nás pokropilo a před námi už zase svítí sluníčko. Za námi jako by se čerti ženili - tma, mlha a pořádný liják. Máme neuvěřitelné štěstí !!! Po chvíli přicházíme na vrchol Prašivá (1652 m n. m.), je to mohutný, travnatý kopec, místy hojně porostlý kosodřevinou. Bohužel na vrcholu není žádný rozcestník, kdo to tady nepozná, ani neví, že byl na Prašivé. Přitom je to historicky významné místo, kde za 2. světové války probíhaly velké boje partyzánů a s německými vojáky. Z Prašivé sestupujeme hustou a vysokou kosodřevinou směrem k Hiadežskému sedlu. Sestup je náročný, výškové převýšení 700 m, kolena dostávají zabrat. Ve 14,10 h. přicházíme na Hiadežské sedlo ( 1099 m n.m.), po krátkém odpočinku sestupujeme do civilizace, do Korytnice, kde jsme ukončily naše 4 denní putování. Korytnice - kúpele - lázeňské městečko - příchod v 15,45 h. Zastavujeme u pramene Žofia a Jozef, čepujeme železitou a velmi dobrou minerální vodu. Jdeme k autobusové zastávce a do 17,37 h. čekáme na spoj, který nás zaveze do Rožumberka a dále vlakem směr Žiliny. V 20,40 h. přijíždíme do Žiliny a končí tak náš 2. ročník dámské jízdy. Máme plno krásných a nezapomenutelných zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Přestože hřebenovka Nízkých Tater dá fyzicky zabrat, psychicky si odpočinete, vlastně stále relaxujete a nabíráte nové síly, abyste dole měli z čeho čerpat. Kam vyrazíme na 3. ročník příští rok? Ještě nevíme, ale rozhodně se už teď těšíme. Horám zdar! Členky KST Lietavská Lúčky