Nové Město nad Metují – historie města, procházka jeho centrem

Vracíme se z dovolené na Broumovsku, máme ještě pár dnů času, tak se chceme ještě zdržet na Náchodsku. Je tu pár zajímavých míst, která si chceme prohlédnout. Jeden den jsme si vyčlenili na prohlídku tohoto města a jeho okolí.

Město leží ve východních Čechách, 10 km na jih od okresního města Náchod. Bylo založeno r. 1501 na vysokém ostrohu, který ze tří stran obtéká řeka Metuje.

Nejstarší částí města je na východ od centra bývalá samostatná obec Krčín, která byla po r. 1948 k městu připojena. Rozkládá se na obou březích řeky Metuje. Údajně již v 8. století zde bylo pohanské pohřebiště, kde pravděpodobně ve 13. století byla založena tvrz s osadou. Tam také je pravděpodobně nejstarší stavba na Novoměstsku - raně gotický kostel sv. Ducha, který byl pravděpodobně ve 13. století postaven na základech staršího kostela snad z 10. století – tedy z doby, kdy se zde šířilo křesťanství. Kostel byl během 19. století 2x přestavěn. Nad ním je strážní zvonice ze 16. století se dvěma zvony – sv. Jiří je z r. 1558 a sv. Duch z r. 1605.

Ve 2. polovině 14. století žil v tvrzi v Černčicích jihozápadně od Krčína Jan Černčický z Kácova, ​Černčic a Krčína, který r. 1484  koupil krčínské panství a střídavě žil na obou tvrzích. To však již uvažoval o založení města na nedalekém ostrohu nad řekou.

Základní kámen Nového Města nad Metují byl položen 10. srpna 1501 v místech, kde později byla postavena věž Zázvorka. Město se rychle rozvíjelo. Během pěti let bylo postaveno 55 dřevěných domů. Byly zde masné krámy i dřevěná škola. R. 1503 město získalo právo trhu, právo lovů a právo vařit pivo, které musela odebírat jediná krčma v Krčíně. V té době zde stál i gotický hrad na místě dnešního zámku. Pravděpodobně ještě dřív, ještě před založením města zde stála tvrz. Žádné písemné zprávy se o ní nedochovali, ale při přestavbě zámku v letech 1909 až 1912 byly odkryty některé její zdi.

Hrad i staré město bylo hned na počátku 16. století obehnáno až 6 metrů vysokými hradbami s pěti baštami se střílnami a dvěma bránami. Do dnešní doby se hradby zachovaly téměř v celé své délce. Okolo hradu byl příkop.

R. 1527 se poměry v Čechách změnily. Jan Černčický, který se hlásil k českým bratřím, se zde necítil bezpečný, odstěhoval se na Moravu. Požár jeho města r. 1526, který zničil vše, co nebylo z kamene, ho těžce finančně zasáhl, i proto asi zdejší panství prodal a získávají ho Pernštejnové, kteří po požáru vybudovali reprezentační renesanční město a přestavěli hrad na osmnáct metrů dlouhý dvoupatrový trojlodní zámek. Bašta na severozápadním rohu byla včleněna do budovy zámku. Byly zachovány i původní klenby. Po vyklizení spáleniště před zámkem vzniklo zámecké nádvoří.

Způsob výstavby domů na náměstí byl naprosto ojedinělý. K zámku se přijíždělo přes náměstí, kde bylo spáleniště nebo probíhala mohutná výstavba, což samozřejmě nevypadalo hezky. Pernštejnové nechali proto postavit na všech čtyřech stranách náměstí jednotně řešené renesanční zdi s podloubím. Tím zakryli veškerý stavební ruch i nevzhledné spáleniště. Měšťané pak k čelní stěně přistavovali své domy. Ale přední stranu svých domů museli Pernštejnům po dobu patnácti let splácet. Postupem času se samozřejmě domy na náměstí i jejich průčelí změnily. V letech 1951 až 1954 byla celá severní strana náměstí zrekonstruována do podoby z 30. let 16. století. Na rekonstrukci průčelí na dalších stranách náměstí však nezbyly finance.

Pernštejnové panství vlastnili 20 let, ale během této doby dali základ celému městu.

Za pánů ze Stubenberku, kteří panství vlastnili v letech 1548 – 1621, došlo k dalšímu rozšíření zámku. Z té doby je i zámecká věž s bání, zvaná Máselnice. Postavili i zámecký pivovar, neví se přesně kdy, ale r. 1574 už fungoval.

V dalších letech se majitelé střídali. Po bitvě na Bílé hoře byl veškerý majetek tehdejšího pána zkonfiskován, na zámku pak bydleli i vojáci. Zámek chátral, v 19. století se propadly i klenby některých místností. Zámek nikdo neudržoval, jen se občasně využíval, v některých prostorách se konaly plesy, jinde však bylo i skladiště. Zámecký příkop sloužil jako odkladiště nepotřebných věcí. Koncem 19. století v zámku bydlely tři rodiny.

Zámek zachránila až rodina Bartoňů z Dobenína, kterým se ho po dlouhém vyjednávání podařilo r. 1908 koupit. Byl to jeden z nejmladších českých šlechtických rodů, dříve textilní průmyslníci, kteří svůj titul získali až r. 1912. Projekt na úpravu zámku vypracoval známý brněnský architekt Dušan Jurkovič. Úkol neměl jednoduchý – měl zachovat historický ráz s uměleckou i památkovou hodnotou, ale také splnit potřeby moderního bydlení.

V té době vládla secese, proto interiér zámku je v tomto slohu. Při úpravě exteriéru vycházel z úprav z doby pánů ze Stubenberku. Přesto provedl řadu změn. Restaurovaná schodiště mají nižší stupně, takže jsou pohodlnější. Na západní straně zámecké zdi nad srázem nad řekou nechal přistavět několik arkádových oblouků, které podpírají kamennou terasu. Nad jižní arkády umístil tři plastiky erbů: Jana Černčického, Rudolfa ze Stubenberku a rodiny Bartoňů. Zámek měl centrální teplovodní vytápění, byly vybudovány moderní koupelny i kuchyně, osobní i jídelní výtah, do zámku byla zavedena elektřina – starou panskou vodárnu pod jihozápadním křídlem zámku přeměnil na vodní elektrárnu, která je funkční dodnes. Do zámku byl zaveden i telefon.

Zámek si Bartoňovi užili pouze do r. 1948, kdy byl jejich majetek zestátněn. JUDr. Václav Bartoň s manželkou Danielou a se svými dvěma syny Václavem a Josefem emigrovali do Kanady. Starý pán s manželkou mohli na zámku dožít. Pán zemřel r. 1951, jeho manželka ho přežila o 6 let. R. 1992 byl zámek v rámci restituce dědicům posledních majitelů vrácen. Josef Bartoň Dobenín zámek i zahradu zpřístupnil veřejnosti.

My jsme zaparkovali nedaleko historického Husova náměstí - v ulici Pod vinicemi. Parkuje se zde zadarmo, ale do centra se musí po mnoha a mnoha schodech. Jen jsme se dostali na silnici Českých bratří, už jsme viděli spoustu pěkných věcí – staré roubenky s věží kostela, hradby s baštou. Do historického centra jsme prošli v místech, kde byla r. 1501 postavena gotická Horská brána. R. 1905 byla zbořena, ale na fasádě domu je alespoň namalována. Zbývá jen kousek cesty vzhůru a už vidíme celé náměstí lemované ze všech stran podloubím, vč. jednotné zrekonstruované severní stěny. Je to hezké, určitě hodně zvláštní, ale abych řekla svůj názor, líbí se mi i různorodost ostatních domů. Kdyby celé náměstí bylo zcela jednotné, zdálo by se mi to skoro až fádní. Takhle mne náměstí doslova nadchlo.

Obešli jsme si celé náměstí, kde se také necha zaparkovat. Zde se však musí zaplatit. Zastavili se v infocentru, bývalém spolkovém domě z r. 1592, kde bývaly i masné krámy, škola s dřevěnou pavlačí, od r. 1874 hasičská zbrojnice a v letech 1892 – 2004 sídlo městského úřadu. Zajímavé jsou na nároží dvoukřídlé sluneční hodiny. Protože byl otevřený kostel Nejsvětější trojice v jihovýchodním rohu náměstí, tak jsme dlouho neváhali a zašli se podívat i dovnitř. Byl postaven v letech 1513 -1523 za Jana Černčického. Po požáru r. 1526 ho prakticky znovu postavil r. 1540 Jan z Pernštejna.

Pokračovali jsme z náměstí po hlavní třídě, okolo třípatrové věže Zázvorky, tj. okolo místa, kde byl položen základní kámen města. Věž byla součástí městského opevnění z 16. století. K věži byla přistavena šatlava, kde je nyní galerie.

Došli jsme až ke kostelu Narození Panny Marie, který byl jako součást kláštera Milosrdných bratří postavený v letech 1767 – 69. Cestou jsou zajímavé starší domy a samozřejmě i moderní výstavba. Dál jsme už nešli a vrátili se k zámku, tentokrát od věže Zázvorky uličkou podle hradeb a okolo dětského hřiště. V parčíku před zámkem je od r. 1954 socha Bedřicha Smetany. Stojí na místě, kde býval pivovar – sládkem zde byl právě otec Bedřicha Smetany. Ten se zde sice už nenarodil, ale jezdil sem ke svým příbuzným na prázdniny. Tady také vznikl námět k jeho Luisiině polce – po jeho citovém vzplanutí k sestřenici Luise.

Prošli jsme si nádvoří zámku i volně přístupnou zámeckou zahradu s Jurkovičovým dřevěným 38 metrů dlouhým mostem. Terasu zdobí kopie barokních trpaslíků ztvárňující karikatury lidského charakteru. Originály kolem r. 1713 vyrobili v dílně Matyáše Bernarda Brauna, do zámeckého areálu byly zakoupeny r. 1929. Nyní jsou uloženy v zámeckém depozitáři.

Tím jsme ukončili prohlídku historické části města. Na odpoledne jsme si nechali prohlídku okolí města, kudy vede necelých 9 km dlouhá naučná stezka. Vede přes Pavlátovu louku, okolo bývalých lázní, okolo vily, kterou stavěl architekt Dušan Jurkovič a do města se vrací Klopotovským údolím okolo Bohdašínského potoka. V závěru obchází ze západu řeku Metuji a vlastně i město, kde se nabízí další zajímavé pohledy na město a na zámek.

Na oběd jsme si na náměstí vybrali restauraci U Paďourů, kde byla poměrně široká nabídka jídel do 100,- Kč, kde jsme se dobře najedli a ochutnali polotmavého Františka ze Svijan.

Městem jsme byli nadšeni, náměstí je skutečně hezké, domy pěkně opravené. Zámek bohužel už tak hezky nevypadá, ale věřím, že i to se zlepší. Léta, kdy se o něj nikdo nestaral, musí být znát. Jak vypadá interiér, to nemáme tušení. Zámecké interiéry nás až tak nelákají, zvlášť když máme možnost jiného zajímavějšího programu.

V okolí města jsou ještě další možnosti výletů. Večer jsme se zajeli podívat k další budově, kterou projektoval Dušan Jurkovič – do Pekla, druhý den jsme se zašli podívat ještě na Juránkovu vyhlídku na zřícenině hradu Výrov.
Kdo má v plánu se zde zdržet déle, může si udělat celodenní výlet – po červené do Pekla, po modré na rozhlednu Sendraž a zpátky do města po zelené. Celý tento okruh je 15 km dlouhý s převýšením 560 metrů.

Nové Město nad Metují – historie města, procházka jeho centrem na mapě