Nové Město nad Metují v závojích deště.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Probouzíme se do deštivého rána a náš plán o celodenním výletu Do Nového Města nad Metují dostává trhliny. Ani po snídani obrat k lepšímu nenastává a tak si házíme korunou. Hra na náhodu nás z příjemného prostředí penzionu vyhání a chvíli na to jedeme okreskami při východní straně přehrady Rozkoše k jihu. Obrat nenastává ani při příjezdu na novoměstské Husovo náměstí, ale kolem náměstí tady mají podloubí a tam neprší. Tak ještě zaplatit parkování a můžeme se o něco pokusit. Naše první kroky vedou do informačního centra a tak je čas na malé nahlédnutí do historie. Město bylo založeno až v roce 1501 a základní kámen položil jeho zakladatel Jan Černčický z Kácova 10. srpna uvedeného roku. První, ještě dřevěné domy shořely v roce 1526. Novými majiteli panství se stali Pernštejnové a město rozkvetlo do renesanční nádhery. Následné požáry, válečná tažení, ale i přestavby domů město výrazně proměňovaly. Mezi roky 1951 až 1954 dostaly domy na severní straně náměstí renesanční šat. Byl to sice pokus zajímavý, ale zbylé strany náměstí jsou o moc přitažlivější. Historická část města je v současnosti městskou památkovou rezervací. Déšť mezitím přibral na intenzitě a tak infocentrum měníme za cukrárnu. Ukazuje se, že to byla ta správná volba, liják se pozvolna mění v jemný deštíček a naše vycházka městem může začít.
Za čím jedeme?
Náměstí má obdélníkový tvar a v jižní části vybíhá k východu. Procházíme podloubím, které má náš obdiv. Z doby baroka je na náměstí mariánský sloup, ten tu stojí od roku 1696. Sousoší Nejsvětější Trojice je z roku 1767. Poslední sochou umístěnou v prostoru náměstí je Jan Černčický z Kácova a byla zde umístěna v roce 2001. V rohu, v jižní části náměstí je pozdně gotický kostel Nejsvětější Trojice. Stavěl se mezi roky 1513 až 1523, několik let nato vyhořel a byl znovu v roce 1540 postaven. Od kostela jdeme ulicí Na Zadomí, kterou procházíme místy, kde bylo městské opevnění. Otevírá se nám pohled do údolí Metuje. Ta přitéká od severu, obtéká skalnatý ostroh, nabírá směr k severu a poté od města míří na západ. I když stále slabě prší, je to o hodně lepší než ráno. Docházíme k hradební věži Zázvorka a vracíme se na náměstí.
Třešničkou na dortu je jistě zámek a jeho zahrada. Při cestě k němu míjíme sochu Bedřicha Smetany z roku 1934. Na opačné straně je kašna zhotovená z jednoho kusu kamene. Po stranách jsou dvě sochy žen na kamenných podstavcích a vchod na most střeží dva medvědi. Z mostu je hezký pohled do zámeckého příkopu a jeho okolí. Na chvíli nás zastavuje znak nad vchodem a poté již vcházíme na nádvoří zámku. Ten byl původně tvrzí, poté hradem a od roku 1550 renesančním zámkem. Baroko jej proměnilo mezi roky 1655 až 1661. Dnešní podoba zámku je ale až z let 1909 až 1911 a je dílem architekta Dušana Jurkoviče. Jeho záměrem bylo vrátit zámku renesanční podobu. Interiéry byly upraveny ve stylu tehdy moderní secese, art deca a kubismu. Zámecké budovy jsou postaveny na nepravidelném půdorysu. Nejvýraznějším objektem je věž zvaná Máselnice. Budovy obklopující zámecké nádvoří mají dvě patra a v přízemí podloubí. Nádvoří oživuje zeleň v nádobách a pnoucí liany. Přes nádvoří se prochází do zámeckých zahrad.
Ty jsou kouzelným místem, které se jen tak někde nevidí. Nejblíže zámku jsou upravené terasy. Nepřehlédnutelná je nádherná wistarie a na terasách vysázené weigely. Z teras je hezký pohled na zámek a most, po kterém se prochází do pravidelně upravené zahrady. Most je nádherné, spíše pohádkové dílko. Po schodišti se schází do zahrady. Tady mají hlavní slovo habry a další dřeviny, které lze tvarovat. Sídlí tu i celá řada trpaslíků. Sošky představující špatné vlastnosti úředníků a služebnictva. Vznikly v dílně M. B. Brauna a byly sem převezeny ze zámku v Benátkách nad Jizerou. Je jich 24 a jsou rozmístěny na ohradní zdi. Ve středu zahrady je kašna a v jejím středu postava chrlící vodu. Odtud jsou pohledy na zámek a jeho okolí nejkrásnější. Vracíme se do zámku, prohlídka je v podstatě seznámením se životem šlechty v první polovině 20. století. Končíme pohledem na několik velorexů a vracíme se na náměstí. Mžení se proměnilo v pořádný liják, který rázně ukončuje naše putování krásným městem. Zbývá vběhnout do podloubí a hledat něco na zub.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Vítá nás hospůdka pod podloubím na západní straně náměstí. Obsluha je rychlá, jídlo velmi chutné a i to nealkoholické pivo tady chutná. Při našem pobytu jsme bydleli a stravovali se v penzionu Edison v obci Kleny.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Nové Město nad Metují je místem, kam se rád vracím. Je to místo, kde se člověk na čas dostane do velmi hezkého a kouzelného prostředí. I když nás tentokrát déšť na mnohá místa nepustil, přesto jsme odjížděli s pocitem hezky prožitého dne.
Ostatní informace
Celá vycházka, to jsou dva možná tři kilometry, které člověk moc nevnímá. Stále se je na co dívat. Parkovat se dá na náměstí, prima cukrárna je na jeho východní straně. Opisovat historii nemá smysl a o ní se zájemce více dozví jak na webových stránkách města, tak i zámku. Tak snad příště nám vyjde lépe i počasí a budeme si moci prohlédnout i bývalý klášter s kostelem nebo zajít do údolí Pekla či další hezká místa v okolí.