Nový Světlov, Bojkovice a velké nebeské představení aneb luhačovický výlet druhý

Kam a jak jedeme?

Také druhý luhačovický výlet jsem absolvoval za použití automobilu, ale i v tomto případě je možno vyrazit po svých. Pěší trasu přiblížím v závěru tohoto článku. Já osobně jsem tedy v odpoledních hodinách vyrazil z Luhačovic do Bojkovic (po silnici je to asi 13 kilometrů, pěšky podstatně méně). Cestou jsem se zastavil pouze u zajímavé otevřené kapličky Panny Marie v Přečkovicích. Protože do Bojkovic od Luhačovic sjíždíte, objeví se dominanta města, připomínající jihočeskou Hlubokou (nebo kteroukoliv jinou zámeckou stavbu ve stylu tudor/ov/ské neogotiky), přímo proti vám. Proti mně stálo – bohužel - také slunce, takže žádný slušný snímek se mi pořídit nepodařilo. Ale měl jsem alespoň tušení, kde se tato stavba nachází. Což bylo dobře, protože žádné navigační šipky typu „Ku hradu“ jsem si nikde nevšiml. Po silnici směr Komňa jsem vyjel nad město a zde odbočil Doprava. Před hradem jsem využil prostorného parkoviště, ale tím zde byly veškeré moje úspěchy vyčerpány.

Za čím jedeme?

Mnohde inzerované regionální muzeum už zde nesídlí a zámek je v soukromých rukou. Údajně tady má vzniknout nějaký luxusní hotel, zatím se zde však nachází jen nějaké koňské stáje a nové ubytovny. Vstup do zámeckého parku je však otevřený a tak se – Kolem několika stromů, na kterých se silně rozrostl známý vánoční cizopasník – vydám na obhlídku. Park je evidentně udržovaný a přibližně každých deset metrů vás nějaká tabulka upozorní, že se jedná o soukromý pozemek. Předpokládal jsem, že pokud opustím hlavní přístupovou cestu a vkročím na zeleň, budu zastřelen či jinak popraven … a tak jsem to raději ani nezkoušel. Jen z dálky jsem tak mohl obdivovat sochu Diany, nazvanou Artemis Versailleská. Jedná se o kopii Leócharovy sochy z období okolo roku 330 př.n.l. Blíže už se dostanete k trojsoší Panny Marie, sv. Dominika a sv. Vincence z roku 1745. Prohlédnout si můžete i malý francouzský parčík přímo před zámeckou budovou.

K zámku alespoň pár slov. Původně gotický hrad dostal v období renesance nové opevnění, které pak přežilo i útoky Švédů, Turků a Tatařínů. Mezi jeho majiteli najdeme známé rody, jako jsou Kunovicové, Žampachové, Petřvaldští nebo Serenyiové. Do současné podoby byl zámek přestavěn ve 40. letech 19. století. Přestavbu podle projektu vídeňského architekta Eduarda Kuschera financovala Jindřiška Haugvicová, manželka karvinského velkopodnikatele hraběte Larische-Monnicha. Jedná se o sněhobílou půlkruhovou jednopatrovou budovu s cimbuřím a postranní věží. Ještě v nedávné době zde sídlily hotel, restaurace, vinárna a muzeum. Na zámku se pracuje, takže uvidíme, čím nás nový majitel překvapí. Návštěvou tohoto příjemného místa však rozhodně neprohloupíte.

Následuje sjezd do čtyřtisícového slováckého městečka Bojkovice, kde hodlám navštívit jeho druhou dominantu, hřbitovní kostel sv. Vavřince. Jedná se o velmi zajímavou barokní stavbu Jana Křtitele Erny, která ve své podobě nese i jisté prvky pozdní renesance. Kostel obklopuje hřbitov, který je sám o sobě pozoruhodnou památkou. Kostel totiž býval opevněným a ve dvou dochovaných nárožních baštách dnes najdeme malé – ale zajímavé - lapidárium a Getsemanskou zahradu. Důležité hřbitovní stavby ještě doplňuje např. neorenesanční hrobka hraběnky Žofie z Haugwitzu z I. poloviny 19. století. A přesto, že se dá do kostela nahlédnout jen „přes mříž“, zdržel jsem se déle, než jsem čekal.

Proto také volím jako další bod výletu návštěvu zdejšího muzea … a byla to hodně dobrá volba. Regionální Muzeum Bojkovska a informační centrum v jednom vysloveně potěšilo. A to jsem přitom tvrdil, že různých muzejních expozic jsem v posledních měsících viděl tolik, že se jim budu nějakou dobu vyhýbat velkým obloukem. Tady by to byla opravdu chyba, protože všechny jeho „sekce“ stály za vidění. Nabízí zde zajímavé menu: archeologické nálezy, řemesla, dějiny zdejšího soudnictví, interiér venkovského stavení, sakrální umění, moderní dějiny Bojkovska 20. století nebo krátkodobá výstava o historii mobilů. Znalý průvodce byl také super a dokonce i madonky gotického typu byly. V muzeu jsme se tak zapovídali, že kvůli mně zavírali o čtvrt hodiny později, než jim káže cedulička na vstupních dveřích.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po opuštění muzea v Bojkovicích jsem sice vyrazil ještě ku Slavičínu, ale bylo mi naprosto jasné, že vzhledem k blížícímu se západu slunce toho už moc neuvidím. Zámek, ve kterém se dnes nachází sympatická hospoda U Hugona, navštívím asi na tři minuty a – údajně pěkný zámecký park vynechám úplně. A rychle vyrazím - přes hory a doly - k Luhačovicím. Nedaleko obce Petrůvka však musím odstavit auto a „s otevřenou hubou“ sleduji krásný západ slunce. Nakonec nás tam bylo víc a trošku jsem místnímu kolegovi záviděl, že je vybaven kvalitní zrcadlovkou. Velké nebeské představení jsem sledoval až do konce … a bylo to krásné.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Konec výletu mi zkomplikoval šikovný kamionista, který se i se svým svěřeným majetkem povaloval na boku. Vedle něj leželo také pár přeražených stromů, takže příjezdová silnice do Luhačovic byla několik hodin neprůjezdná. Zkratkou Kolem přehrady se vše vyřešilo a na hotel jsem přijel natolik včas, že mi i večeři dali. A mohl jsem si odškrtnout výlet druhý.

Ostatní informace

Na závěr ještě přidávám slíbenou pěší navigaci. Luhačovice a Bojkovice spojuje modrá TZ, která prochází i přes Přečkovice. Pokud se chcete vrátit hned zpátky, musíte stejnou trasou. Pokud chcete absolvovat celou – mnou popsanou – trasu, musíte se z Bojkovic vydat po žluté TZ, která vás zavede do Slavičína. Tady máte dvě možnosti. Kratší varianta vede po silnici č. 493 do Petrůvky a odsud po červené TZ do Luhačovic. Delší možnost vás zavede ze Slavičína (stále po žluté TZ) do Nevšové. Za touto obcí odbočíte doleva (již po červené TZ) a přes Petrůvku se vrátíte do Luhačovic.