Okolo Mladcové

Kam a jak jedeme?

Letošní vánoce přinesly (jako vždy) radost všem věřícím, ale pro nás turisty byly obdobím katastrofálním. Absence sněhové pokrývky a Jarní teplota by nebyly překážkou vyrazit na nějakou tu procházku, ale odradil nás silný nárazový vítr, dosahující v poryvech intenzity tajfunu. Možná by i v takovémto čase bylo krásné stát někde vysoko nad mořským břehem a pozorovat, jak se vysoké vlny rozbíjejí o skalní útesy...ale naše republička bohužel nemá moře. (Praotci Lech a Čech byli lenoši a dali před dalším putováním k oceánu přednost krajině, oplývající medovinou, strdím a slivovicí...) Poté skončily svátky, ustal vítr a po veškeré té hrůze zústala jen odporně šedivá zatažená obloha. Což už mi nebránilo k tomu, abych v pátek po obědě nepopadl fotoaparát a nevyrazil na jeden kratší, typicky zlínský okruh. Mému já se nejvíce zachtělo doteku pravé nefalšované přírody, ale nepřehlédnutelná část mozkových buněk protestovala a vyžadovala návštěvu i nějaké historické památky. A o té divoké vládnoucí valašské většině darmo mluvit: ta zase řvala, že chce (jako obvykle) vidět i nějakou skálu. Už je s tímto stále dokola se opakujícím požadavkem trapná! Tož nic, milánkové, hned vám zacpu ty vaše huby, neboť mám jako eso v rukávě jednu trasu, která snad dostatečně uspokojí všechny strany...

Za čím jedeme?

Ze sídliště Jižní Svahy kličkuju mezi revitalizovanými paneláky až dolů na rozcestí mezi Pasekami a Mokrou a já pokračuju po silničce právě přes tuto městskou čtvrt. Před návštěvníky krajského města se velmi zdařile ukrývá v hluboce zaříznutém údolíčku a z hlavní ulice, lemované rodinnými domky, na vás dýchne typický venkovský ráz. Jak se blížím k centru Mokré, vykukují nad střechami vilek věžovité stavby starého sídliště. Od zastávky MHD stoupám ostře chodníčkem mezi zástavbou a soukromým pozemkem až nahoru na točnu MHD v Mladcové. Tady mne vítá jakési podivné sousoší, tvořené sloupy el.vedení, dopravními značkami a kamenným křížem, vztyčeným zde na památku obětem světových válek.

Obec Mladcovou také svírá všeobjímající náruč krajského města, tento satelit dříve býval samostatnou obcí a podle původního názvu "Mlatcová" to bývala dědina ryze zemědělská. Význačnější historické památky bychom zde hledali marně, ale Mladcová se pyšní alespoň tím, že je rodištěm významného vědce, etnografa a národopisce Františka Bartoše. A protože tato dědina leží na kopci a silnička, vedoucí odtud přes lesy do Rackové, běží v délce 1.5 km po odlesněném hřebeni, naskýtají se z ní velice krásné výhledy nejen na krajskou metropoli, ale i na širé okolí, lemované bezpočtem (ještě valašských) kopců. Žel, turistická trasa tudy nevede. Žlutá vede od točny u Bartošova domu (hostinec) dolů ke Zbožákům (tudy se budu vracet). A tak vyrážím po dosti frekventované úzké silnici směr sever.

Nad Mladcovou vystoupám na vrchol vyhlídkového hřebene, ale dnes je to kvůli počasí o ničem a tak věnuji pozornost budově a dvěma nafukovacím halám po levici: všechno toto slouží organizovaným i neorganizovaným fandům tenisu, kteří se zde mohou vyřádit na mnoha kurtech, potom se skoro uvařit v sauně a vypařené tekutiny doplnit v přilehlém baru. Ten je otevřen i veřejnosti, což jistě ocení třeba cykloturisté. Na dohled od hal míjím klubovnu Zálesáka a informační ceduli, která hlásá, že se asi 150 metrů odtud nachází nad lesem jakési Lanové centrum. A tak se tam jdu podívat. Areál je to dosti rozlehlý, patří k němu i spodní parkoviště a budova se zakrytým zákoutím s lavičkami a venkovním tábořištěm. Hlavní součástí je pochopitelně lanová dráha s roztodivnými pžekážkami, na které se může omladina zahrát na Tarzana a jeho lidoopy. Nic pro mne, mi stačila ta "opičí" překážková dráha na vojně, ale je pěkné, že se někdo stará i o to, aby určitá část mladé populace stále jen nezírala do monitorů svých počítačů, tabletů a noťasů...

Další mou zastávkou je mladcovský hřbitůvek, nacházející se hned vedle silnice. Otvírám vrzající branku a mezi perfektně upravenými hroby a zajímavými náhrobky hledám ten, který patří legendárnímu národopisci. Nakonec jeho rov nacházím na druhé straně přímo proti vchodu. Chvilku postojím a minutou ticha vzdávám poctu muži, který se o něco důležitého ve svém životě zasloužil a potom už opouštím areál hřbitůvku. Ještě kousek po hlavní silnici a pak odbočuju na lesní asfaltku vlevo. Tady už mne snad žádné auto nepřejede, je tu klid a tak si mohu naplno vychutnat okolí. Silnička napřed krátce stoupá západním směrem po úbočí předního vrchu, je lemována zahrádkářskými pozemky s chatkami a potom i těmi většími chatami. Pak se cesta lomí k severu a vede po vrstevnici do drobného údolíčka, které je dělícím znamínkem mezi Předním vrchem a Mladcovskou skalkou.

Vede k ní odtud přímo jakási rozježděná blátivá cesta, ale daleko pohodlnější je pokračovat na temeno hřebene stále po silničce vlevo a ke skalce odbočit až od točny s úložištěm dřeva. Je ho tady hodně, neboť v poslední době se Stráně v okolí skaliska dočkaly velké lesní probírky a ta částečně odhalila pohled na něj i zdáli. Probírka docela citlivě a esteticky provedená, neboť z hřebene pod skálou nezmizely všechny stromy a díky ní se mezi nimi otvírají zajímavé průhledy tu k Přednímu vrchu, mezi kmeny posledních Mohykánů na Mladcovskou skalku a tam na druhé straně velmi překvapivě až na město Holešov. Jako vždy ale neopomenu napřed navštívit spodní skalky, nacházející se asi 100 m od té hlavní a pak teprve po vytesaných schodech na vrchol té Mladcovské. Nebojte se, nebudu Vám znovu popisovat místo o kterém jsem už několikrát psal, na to, abychom si oživili paměť, jak to tady vypadá, stačí obrázky ve Fotogalerii.

Za skalkou chci pokračovat po klesající lesní cestě až do závěru údolí, ale po cestě s půlmetrovými blátivými kolejemi a vodou se nedá jít a tak zabočím ze Stráně šikmo vlevo, kde vidím lesem procházet téměř neznatelnou pěšinu. Chodníček klesá pod Mladcovskou skalkou, pak protne napříč větší lesní cestu a dál klesá lesním svahem až k místu, ke kterému jsem měl stejně namířeno, ale díky intuici jsem si ušetřil zbytečné kilometry - ke čtvrtému Zboženskému rybníku. Když jsem tudy před několika lety procházel, byl vypuštěný a probíhaly zde práce na jeho renovaci. Dnes už je tato umělá jáma opět plná vody, na hladině nechybí - tak jako u těch ostatních - dřevěné příbytky pro vodní ptáky a dokonce u hráze rybníka vyrostlo i nové turistické odpočívadlo. Těmito místy už totiž probíhá žlutě značená turistická trasa, která začíná u točny MHD na Jižních Svazích, vede velkým obloukem po hřebenech, za Zadním vrchem klesá do údolí se Zboženskými rybníky a od osady Zbožensko vystoupá přes rozsáhlou čtvrt s novými rodinnými domky a vilami k točně MHD v Mladcové u Bartošova domu.

A taková je i moje další cesta. Ještě se ale chvilku zdržím na hrázích všech tří spodních Zboženských rybníčků, kde hledám památník připomínající původní Zbožensko. Stávala zde středověká ves, která měla i svůj vlastní kostelík, ale za husitských válek zanikla. Památníček jsem nenašel - v práci jsem se potom od kolegy, který je též mladcovským rodákem, dozvěděl, že by se tento měl nacházet u lesní cesty, vedoucí mezi druhým a třetím rybníkem na protější straně. Tož nic, ještě oprat Kanady v potoku pod rybníky a potom už přes novodobé Zbožensko - několik původních domů, zbytek chalupy a chaty - a do Mladcové na spoj dolů do Zlína...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vyrazil jsem po obědě a sebou jsem si proto bral jenom láhev s vodou. Občerstvení po trase lze uskutečnit na okraji Mokré (restaurace U Barcúchů), v Mladcové v Bartošově domě a pak třeba v tom baru Tenisového areálu na Mladcovou. Já jsem si ale z centra Zlína udělal ještě krátkou pěší procházku na Jižňáky, neboť rozprášené mraky na obloze těsně před soumrakem ozářily nádherné červánky. A za odměnu jsem se pak stavil na pivku v baru 13, kde mají i krb a v něm dokonce živý oheň...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tento výlet by byl daleko krásnější za příznivějšího počasí, ale i tak byly všechny moje mozkové buňky zcela uspokojeny a ztichly...

Ostatní informace

Pro cizí návštěvníky města Zlína doporučuji jen okruh od točny MHD V Mladcové u Bartošova domu, která má s centrem města velmi dobré spojení a ti, kteří by sem jeli vozem, ho zde mohou zaparkovat.