Okolo Svoru

Kam a jak jedeme?

Obec Svor se nachází na jižním okraji Lužických hor, v nehlubokém údolí, kterým protéká Boberský potok a jako tajemný horský strážce se nad zmiňovanou obcí tyčí dominantní kužel hory Klíč ( 759m.nm.), čtvrté nejvyšší hory Lužických hor.

Svor, ač obec dá se říci vcelku bezvýznamná, má dobré autobusové i vlakové spojení. Dokonce zde i pravidelně zastavují rychlíky na trati Rumburk - Kolín. Navíc tudy prochází velmi frekventovaná silnice E9. Náše trasa může začít právě před budovou nádraží, odkud se vydáme po žluté značce. Ta nás povede poměrně roztáhlou obcí.

První zmíňky o Svoru pocházejí z roku 1395, z dob osidlování hlubokých lužických Hvozdů. Ves se původně jmenovala Rudegersdorf, později Röhrsdorf, zřejmě podle jména lokátora Rudegera. Již v 16.století zde stával dvorec a několik usedlostí. Samotný název Svor jistě nepochází od stejnojmenné horniny, která se zde nevyskytuje, spíše od toho, že je ves sevřená ze všech stran úbočím hor. V obci najdeme několik pěkných chaloupek typické lužické lidové architektury. Jinak z kulturních památek ještě stojí za zmíňku barokní kostelík Nejsvětější Trojice z konce 18.století.

Asi v polovině obce odbočuje vlevo červená značka, která vede na vrchol Klíče. Pokud si chceme spestřit trasu malou zacházkou, budeme odměnění krásným panoramatickým výhledem na okolí Lužických hor. Žlutá nás posléze za obcí dovede k rozcestníku, od kterého budeme pokračovat pro změnu po modré. Kráčíme po účelové asfaltové komunikaci, která slouží zároveň jako cyklostezka 3054 a zhruba kopíruje starou, takzvanou Falknovskou cestu. Je-li dobrá houbařská sezóna, okolní jehličnaté lesy skýtají záruku dobré úrody. Cestou si povšimneme nově renovovaného obrázku sv. Antonína.

Asi po 2km opouštíme asfaltku, odbočujeme vpravo, nejprve kamenitým úvozem. Ten nás dovede na nevelkou mýtinu, zde je značení mírně obtížné, chce to hledat značky, protože uhneme-li cestami vlevo, dojdeme na vrchol Velkého buku (736m.nm.), z kterého pro vzrostlé stromy není skoro žádný výhled. Cesta dále mírně klesá, za nedlouho spatříme na hřebení dominující oblou Jedlovou horu (774m.nm.) s telekomunikačním vysílačem a kamennou rozhlednou. To už před sebou spatříme nepřehlednutelnou stavbu Nové Huti, ke které nás nakonec cesta dovede.

Nová Huť byla založená falknovským sklářským mistrem Janem Václavem Müllerem v roce 1750 a svému účelu sloužila až do roku 1875. Zároveň zde stávala i známá formanská hospoda, ležící na důležité obchodní cestě. Dnes tudy prochází neméně důležitá silnice E9, prudce se svažující od Nové Huti v neblazé proslulé Stožecké sedlo, známé spíše jako Šébr, místo častých tragických nehod.

Zde se rozhodneme, chceme-li pokračovat dále po zelené až třeba na již zmiňovanou Jedlovou horu, či na zříceninu hradu Tolštejna, v opačném případě přejdeme frekventovanou silnici a vracíme se zpět po zelené, která z části slouží i jako cyklostezka 3007. Cesta nás vede v blízkosti železniční tratě, jednou podcházíme i pod viaduktem, nakonec se dostaneme do blízkosti Rousínovského potoka, možná se nám i zdaří nalézt i zajímavé kaskádovité vodopády, které zvláště za Jarního tání vypadají úchvatně.

Cesta nás nakonec zavede do malebné obce Rousínov, která dnes většinou slouží k rekreačním účelům a je admnistrativní části Svoru. I zde se nacházejí zajímavé chaloupky lužického typu. Na začátku Rousínova odbočíme vpravo na červenou, která nás vede úvozovou cestou přes louku až se opět ocitneme na silnici 9, kterou přejdeme nad železniční trati. Cesta nás posléze zavede na bývalé hříště a lesní koupaliště, opět podejdeme železniční trať a ocitneme se znova na okraji Svoru. Za nedlouho narazíme na žlutou, po které jsme svůj výlet započali a ta nás dovede zpět před svorské nádraží.

Za čím jedeme?

Vydali jsme se za poznáním jižní části Lužických hor, ne příliš náročnou trasou, kterou by měli bez problému zvládnout i rodiny s dětmi. Můžeme se pokochat rozmanitosti KRAJINY, trasu si případně můžeme zpestřit výstupy na Klíč či Jedlovou horu. Trasa je zajímavá v každém ročním období a i teď, na podzim, nám může poskytnout množství nezapomenutelných zážitků-

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože na trase není prakticky žádné restaurační zařízení, chce to mít s sebou v baťůžku svačinku úměrnou naším potřebám. V cíli, ve Svoru, se pak můžeme občerstvit po mnoha letech v nově otevřené hospůdce U Karla, kterou mnozí pamětníci znají jako hospodu Na Kopečku, která senalézá pár desítek metrů od nádraží.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbit se vám určitě bude zatím ještě nepříliš zdevastovaná příroda, která si na mnoha místech ještě zachovala původní, romantický ráz. Přesto, že je lokalita dosti turisty vyhledávanou doménou, najdeme zde neobvykle tichá zákoutí, jako stvořená pro relaxaci a odpočinek.

Ostatní informace

Mimo případného jízdného, nějakou tu svačinku a eventuálnímu občerstvení v hospůdce, se nemusíme obávat dalšího ataku na naše peněženky.