Opatrné seznámení se s "Roháčskou hřebenovkou", část III, přechod Ostrého Roháče.

Kam a jak jedeme?

    Již třetí pokračování předešlých dílů:

https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-i/detail

https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-ii-vystup-na-placlive-a-sestup-k-rohacskemu-sedlu/detail

    V druhém dílu jsem popsal sestup již Roháčskou hřebenovkou ke stejnojmennému sedlu mezi vrcholy Plačlivé (Plačlivý Roháč) a východněji umístěného Ostrého Roháče, jež byl i cílem výletu. Situace se po jeho přechodu změnila (plánoval jsem výstup na jeden ze dvou jeho vrcholů – alespoň ten bližší, tedy západní a pak návrat zpět). A pak se stal přechod Ostrého Roháče jen částí náročného výletu. Roháč byl techničtější a nebezpečnější, zato zbytek výletu byl byl náročný především na výdrž – dlouhá klesání a mnoho set výškových metrů následujícího „NEKONEČNÉHO“ stoupání.

     K sedlu mezi oběma Roháči sestupuji od Plačlivého poměrně schůdnou cestou, která je ovšem hodně skoupá na značky, na druhou stranu je hřeben ve většině míst poměrně „široký“. Někdy je třeba mezi obrovskými balvany nebo dokonce skalkami hledat tu správnou cestičku a občas se musím i vracet. Když se dívám po hřebeni dál a hledám tu správnou, tak jich často vidím spoustu, ovšem ne každá musí být tou ideální. Některé se dokonce jako cestičky jen tváří, ale ve skutečnosti to jsou místa vytvořené jen geologickými nebo spíš atmosférickými vlivy než člověkem. Pro návštěvníka zvyklého jen na malé kopce a údolí se bude jednat o určitou menší orientační zkoušku, ale i on s největší pravděpodobností její nástrahy překoná a směle bude mířit ke svému cíli.

     Nevím jestli jsem šel úplně dobře, ale občas jsem musel překonat (sestoupit) několikametrové plotny mířící k jedné s mnoha cestiček. Kousek dál byla i červená značka. Tedy buď se musela tato plotna sejít (na zpáteční cestě na Plačlivé vystoupat) nebo nějakým způsobem obejít. Zatím není hřeben příliš ostrý, ale i tak mírná obezřetnost je na místě. Pod cestičkou se totiž nacházejí zatravněné plochy, které ne vždy musí být tak mírumilovné jak z dálky vypadají. Jde především o jejich nečekaně velkou „klouzavost“. Toto podcenění by mohlo znamenat sklouznutí ke skalní hraně a následnému pádu do mnohasetmetrových hloubek. Naštěstí pro lidskou psychiku toto není vidět a tak se zatím strach z výšek, natož „blok“ zabraňující dalšímu pohybu, nedostavuje.

     Zatím se mi jde velice dobře, ani spěchat nemusím, mám dobrý čas. Při pohybu na Roháčské hřebenovce je určitě více než dobré na nějaký spěch zapomenout. O to spíš, když počasí vypadá nadějně a riziko bouřek je minimální. Pokud to jde, tak ani druhý extrém není na místě. I když je obloha zcela bez mráčku, zdaleka to nemusí znamenat, že během půlhodiny nebo i dřív, nemusí zničehonic přihnat bouřka. Při ní určitě nikdo na hřebeni být nechce.

Mokré plotny, kameny nebo skály mohou být také problematické.

    Inu, mnohokrát opakovaná poznámka jít zde jen za dobrého počasí je, především pro ty, kteří se zde vydávají poprvé a cestu neznají (jako já nyní) určitě více než na místě. Ti zkušenější si mohou dovolit i poněkud horší podmínky, jako například zde [3] nebo tady [4].

     Po chvíli se dostávám do sedla, kde je první zajímavé a vzdušnější místo. Úzká pěšinka vede těsně vedle jakéhosi ústí (vrcholu) skalního žlebu spadajícího někam hluboko do údolí. Zde je poprvé na cestě k Ostrému Roháči vidět pořádná hloubka několik set metrů. Přechod místa ovšem není těžký, je to otázka jen dvou kroků. Odtud již neklesám, ale za chvíli budu stoupat. Cesta dál je zajímavá, ale nikterak problematická. Jen je třeba se držet té správné, nebo alespoň rozumné cesty, protože značky jsou zde skutečně spíš výjimečně. Pohledy do okolí, nahoru, do hlubokých dolin, na samotný hřeben s výraznými skalními útvary je přímo úchvatný. Kdybych měl čas, tak fotím a fotím. Nevím co mě čeká dál a tak raději nemarním čas.

    V jednom místě je třeba zpozornět, protože vyšlapaná cestička by mě „logicky“ táhla dál po jakési pomyslné vrstevnici, ale správná cesta by to asi nebyla. Jako by tomu náhoda chtěla, tak v jednom okamžiku vidím v dálce (možná deset, dvacet metrů) ve výši červenou značku. Vypadá to tak, že se musím skoro proti veškerým pravidlům otočit doleva a poměrně prudce stoupat po kamenech nahoru. Ale asi jen tato cesta je správná.

     Cesta, která mě dovede k první pořádné zkoušce tohoto hřebene. Není to ani exponované místo (možná je, ale za sebe jsem se nedíval, měl jsem spoustu jiné „práce“ a na „blbosti“ nebyl čas… :-) ), ani žádné jiná z, ve všech průvodcích, uváděných varování. Naopak je to místo a situace, která lidem z posiloven asi ani nepřijde, zato mě (jako člověka, který by tam nevkročil) to vypadalo nejprve jako nemístný vtip a přitom se o něm v žádných průvodcích nemluví. Nějaké řetězy už jsem na Slovensku viděl a všechny zatím i přešel. Zde to ovšem na začátku nevypadalo až tak, jako „prkotina“.

    Přede mnou je skalní kout, který v mých očích vypadá jako kolmost sama. Jeho výška je také obrovská.

„Tak to bude tada „pr..l““, říkám si.

    Chápu, že asi není jiné cesty. Mým štěstím je to, že většinou se do věcí spíš pustím než abych příliš „rozjímal“, ve stylu „čím více budeš nechávat problém na sebe působit a čím více o něm budeš přemýšlet, tím to bude už jen horší“. Většina lidí chodí z opačné strany a tak i jejich videa jsou z opačné strany.

    Dobrou poznámkou je, že žádné video nevypadalo tak těžce a místa nebyly „tak vypovídající“ jako realita. Veškerá videa jsou jen ubohou náhražkou reality a ukazují jen pranepatrnou část ze síly pocitů, které má člověk přímo na místě. Aby se jen minimálně nahrávka přiblížila skutečnosti, tak musí být velmi dobře nahrána zkušeným kameramanem (což je jen pár lidí, kteří by se dali spočítat na prstech ruky) a pouštěná na obrovské televizi, která dokáže diváka skoro úplně „obejmout“.

    V některých místech jde hledat dobré stupy, ale někde se jen přitahuji rukama, abych ale nakonec přece jen našel nějaké odpočinkové místo, kde se budu moci opět opřít do nohou. Žádné jiné místa ve Vysokých Tatrách, kde jsem zatím byl, takovouhle zkoušku přede mě nepoložily. Ani tolik obávaný skalní „schod“ pod chatou „Pod Rysmi“ [17] – [20].

https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-cesta-na-rysy-nyni-jiz-ponekud-mene-opatrna/detail

https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-vystup-na-rysy-druhy-velice-dobrodruzny-dil/detail

https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-vystup-na-rysy-dil-treti/detail

https://www.turistika.cz/mista/pouceni-ze-spatneho-vystupu-ztraceni-cesty-na-rysy/detail

Ani ferrata „Priečné sedlo“, ze které jsem měl také dlouho strach, nebyla vůbec těžká. [21]

https://www.turistika.cz/mista/ferrata-priecne-sedlo-vysoke-tatry/detail

Dokonce ani zajímavý trénink na Roháče, tedy výstup na Ostrou ve Velké Fatře nebyl tak náročný [22].

https://www.turistika.cz/mista/ostra-velka-fatra-cast-ii/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-pres-konsky-dol-zpet-do-blatnice-cast-i-cesta-na-tlstou/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnice-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-dil-ii-cesta-z-tlste-na-ostrou/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-cast-iii-sebeh-konskym-dolem/detail

    Nakonec se dostávám nahoru i s určitou výkonnostní rezervou, ale určitě bych takto nechtěl stoupat třeba dvacet nebo třicet metrů nahoru po řetězu ve skále, která by měla jen minimum dobrých stupů. Když jsem to vylezl i já, tak to asi zvládne každý. Je otázkou, jak náročné budou řetězy třeba na Trech kopách nebo Baníkovu (zde na Roháči jsou zvládnutelné) – tam jsem zatím ještě nebyl. Ti, kteří zvládnou na ferratě HZS Martinské hole [26] - [29] náročnější úsek C u Velkého vodopádu i za mokra, tak se Ostrého Roháče nemusí vůbec obávat – mají již velkou rezervu jak ve zkušenostech, tak i v technice a síle.

     Na následujícím videu je zhruba v páté minutě pohled na značku v dáli vedoucí k prvnímu řetězu v kolmém koutu a přibližně v 5:30 je začátek stoupání řetězem a po sedmé minutě mám stoupání za sebou.

https://www.youtube.com/watch?v=r5to6hSILw0

    Zde potkávám skupinu turistů jdoucích z druhé strany, kteří se musí odhodlat naopak k sestupu tímto řetězem. Někteří přichází přímo po hřebeni, jiní jej obchází. Já si tedy vybírám lehčí cestu po pěšince okolo. Pokud budu mít někdy příště energie na rozdávání, tak by bylo zajímavé se podívat, jako další stupeň náročnosti, jak to vypadá právě na tomto hřebeni.

    Během dalších asi deseti minut se dostanu na samotný západní vrchol Ostrého Roháče, což je vidět v následujícím videu ve třetí minutě:

https://www.youtube.com/watch?v=cl5SpZV4Jlw

    Samotný vrchol je označen jakýmsi kamenným kruhem a jen kousek za ním následuje další kolmý kout jimž pomocí dalšího řetězu opatrně slézám dolů na pěšinku. Sestup je vidět přibližně po čtvrté minutě a vlastní sestup začíná minutou pátou. Za další dvě minuty jsem již bezpečně dole a mířím k tomu nejzajímavějšímu, nejfotografovanějšímu a nejfilmovanějšímu na celých Roháčích. Při sestupu je také vidět krásně skalní útvar, který jsem si soukromě dovolil pojmenovat jako „Obrovská kostka pyritu“, protože se mu velice podobá.

    Chvíli po deváté minutě (https://www.youtube.com/watch?v=cl5SpZV4Jlw) zahlédnu během mžiku to, po čem má zvědavost „žíznila“, čeho jsem se bál a byl hodně nervózní, ale ve skrytu duše i snil. Podle některých, by se tento skalní útvar měl jmenovat „Kůň“. Teprve teď, s notnou dávkou tlumení nadšení – ještě mě čeká sestup o kterém nevím, jak ještě těžký bude, si mohu částečně užívat úspěchu.

    Ale i tak si prožívám ono vítězství o kterém jsem snil a ještě před půl rokem bral jako úplnou utopii, když jen pohled na Ostrého Roháče zespod byl více než děsivý. Teprve teď chápu, že jsem nahoře…

     Ovšem také si nejsem zcela jistý, jestli se mi to jen nezdá. Netrvá to dlouho a již se vydávám na otevřenější terén, na jakési skalní „otočené V“ nebo spíš skalní stříšku. Můj první dojem je, že je tento úsek mnohem menší než to na fotkách nebo videích vypadalo. Kupodivu není pro mě těžké se odhodlat k pohybu, ani necítím nějaké velké zneklidnění. Na mnoha jiných místech, pravda bez jakéhokoliv jištění, jsem měl mnohem více zneklidňující pocity. Zdá se mi, že na jedné straně (v mém směru pravé – spadající do „Kokavských zahrádek“) vypadá „mírumilovněji“, protože několik desítek metrů dole je snad jakási plošina. Na opačnou stranu moc nevidím, ale tam to asi bude mnohem drsnější. Upřimně řečeno, jakákoliv z variant pádu by asi byla ta poslední. Dobré je to, že nepociťuji až tak velký stres, obavy nebo dokonce strach, jaký jsem očekával. „Stříška“ se mi tedy přechází vcelku dobře. Uprostřed je dokonce i místo, kde si mohu odpočinout (ač to ani není třeba) nebo se vyhnout něm, kteří jdou z druhé strany. Pohodlně se zde vejdeme dva a k tomu máme ještě velkou rezervu pro dalšího. Pod námi to ale vypadá hodně hluboké a nějakých pár desítek centimetrů od pohor je hrana. Když projde „protisměr“, tak se vydávám na další (delší) polovinu plošiny.

     Z fotek i videí se plotna tváří jako poměrně strukturovaná se spoustou nadmíru velkých stupů. Toto je klam, stupy zde jsou, nejrůznější „vhodné“ drážky, puklinky a podobné také, ale strašně malé. Plotna je tedy mnoha návštěvníky hodně „ochozená“ nebo lépe řečeno „oklouzaná“ a je nadmíru důležité se držet řetězu. Nejenom mě, ale i jiným zde nohy uklouzaly, když jsme chtěli jako stup použít úzkou „drážku“ o šířce maximálně desetiny, možná i dvacetiny šířky pohory. Tedy její skutečný rozměr mohl být pět, maximálně deset milimetrů. Mé menší podklouznutí, ale nakonec po cca 10 až 20 cm „propadu“ ustáté, je na videu ( https://www.youtube.com/watch?v=cl5SpZV4Jlw ) vidět v 12:32. Ke konci této mírně klesající „střechy“ již jen musím obejít doleva skalní blok na menší plošinu, pod níž opět Ostrý Roháč strmě spadá kdo ví jak hluboko do Smutné doliny. Toto jsou jedny z mála míst, kde je dobré být hodně ostražití. Nyní už zbývá překonat s pomocí řetězů jeden větší, ale celkově hodně strukturovaný skalní „svah“ - stěnou jej nazvat nemohu – není dostatečně kolmý. Pak už jen zbývá kličkování serpentinami hodnými Tater k Jamnickému sedlu. Pod ním se nacházejí dvě plesa, od nichž je nádherný výhled na Ostrý Roháč, který zde vskutku vypadá jako jen o trochu méně štíhlý Matterhorn. K tomu muže být krása fotky ještě více znásobena neopakovatelnou hladinou jednoho z Jamnických ples.

    K plesům vede modrá turistická značka, ale TANAP se rozhodl pod záminkou „padlých stromů“ (i když v daném místě je pouze kosodřevina a průchodu až tak nevadí) úsek uzavřít. Na druhou stranu na rozcestníku chybí značka pro tento směr, ale kdo místo zná, tak si modrou značku na kameni najde během pár kroků. Na rozcestníku ani nikde v okolí, případně ani u Žiarské chaty nebo Žiarském sedle jsem sebemenší zmínku o tom, že by se zde nedalo jít nenašel. TANAP ani jiné ochranářské spolky nebo organizace se nemohou odkazovat na něco, co se nachází někde na internetu. Sice se v „Návštěvním řádu“ (naštěstí zatím platí „starý“), který je ovšem podle některých právníků prakticky bezzubý, uvádí něco ve smyslu, že pro „turisty je povoleno používat pouze značené turistické trasy nebo naučné stezky“. Dá se pochopit, když jsou některé turistické trasy sezónně uzavřené, tak se po nich také chodit nebude. Devadesát devět procent návštěvníků asi nebude mít problém, navíc, když jsou na klíčových místech výrazné a dobře čitelné tabule s informací ve více jazycích. Z opačného pohledu, jenom se ze strany TANAPu spoléhat, že když zprávu uvedli na svých stránkách, tak je to dostačující (protože každý má přece chytré telefony, tablety, počítače a stále civí na „net“) je trošku nefér. Spousta lidí, včetně mě, chce alespoň na těch horách těmto „zotročovacím zařízením“ uniknout a být alespoň na chvíli „mimo dosah“. Tedy alespoň v těch okamžicích, kdy se škrábou nahoru nebo dolů z kopce. V mnoha případech zde ani signál není. Ochranáři z TANAPu tedy nemohou vyžadovat, aby každý, kdo se dostane na Jamnické sedlo a měl své zaručené papírové mapy nebo ty, které má již dlouho uložené ve vlastní hlavě, se díval do mobilu, jestli náhodou na https://mapy.cz/turisticka/ není značka zákazu vstupu. Navíc nikde jsem nenašel jaká část trasy je uzavřena, na jak dlouho, jestli se s tím něco dělá a podobně.

Informace z TANAPu je zde: [30]

    Když se na tuto informaci nyní dívám blíže, tak ve své podstatě, pokud dotyčný nebude číst veškeré zprávy tohoto „Orgánu Ochrany Přírody“ a spoustu věcí si dobře pamatovat, tak tuto informaci ani najít nemusí. Bylo by od tohoto „ORGÁNU“ hodně „fér“, pokud by již někoho za vstup na tuto stále značenou cestu již pokutoval. Bohužel mezi řádky je již cítit (místní to registrují výrazně déle), já třeba především kolem „Nového „Návštěvního řádu““ poslední rok, je běžný návštěvník PLEVELEM, který je nutné nekompromisně vymýtit a pokud to nepůjde „po dobrém“, tak alespoň jim to pořádně znechutit. Trochu jsem se rozohnil, ale bohužel to tam mezi řádky vidím. Jako dárek máme tento rok se starým návštěvním řádem a tak je třeba si tyto možné poslední okamžiky, kdy se ještě v Tatrách můžeme relativně svobodně pohybovat, užívat.

    „Mezi řádky“ totiž cítím, že se hledají možnosti jak udělat Tatry (a to veškeré co spadají pod TANAP, tedy Západní, Vysoké i Belianské) přístupné pouze pro malou hrstku „VYVOLENÝCH“. Pokud se člověk uklidní a přečte si předlohu tohoto nového „Návštěvního řádu“, tak to vypadá jako, že se snad po značených cestách bude smět chodit (SNAD), ale se spoustou různých dalších výjimek nebo zákazů, které celek dělají tak nepřehledný, že jej snad nikdo nepochopí. Odtud je již jednoduchá cesta dělat jakési „lokální“ zákazy jak se to těm „nahoře“ zrovna bude líbit.

    Doufám, že se ve všem mýlím a nebude to tak horké. Ale spíš už se připravuji na to, že se s Tatrami budu muset na příští roky rozloučit. Pochopitelné jsou určité pravidla, které většina lidí bude dodržovat a nebude problém. Také je třeba zvážit situace, kdy jde o řešení problematičtějších nebo i kritičtějších stavů a nepochybně nebudou pro přírodu tak závažným problémem, jak se tvrdí. Dá se pochopit, když se v některých místech dává klid například sokolu stěhovavému nebo jakémukoliv jinému živočichovi a každý rád toto místo obejde. Spíš než, když je někde zakázaný vstup a ani se neví proč vlastně. Pokud je někde značená cesta (navíc viditelně značená) použita několika lidmi, kteří již jsou unaveni a rozumně uznali, že postup obtížným a nejistým terénem může být velice nebezpečný a ve svém možném nejhorším důsledku i pro přírodu mnohem škodlivější – když tedy alespoň TANAP tvrdí, že start záchranářského vrtulníku je pro místní přírodu TUZE škodlivý ( i to je jeden z argumentů, proč nejlépe zakázat vstup do Tater všem (protože všichni jsou problém)) a vydají se po této značené cestě, která je sice někde v těžce „vylovitelných“ informacích na stránkách TANAPu popsána, ale v terénu nikde. Na spoustě rozcestníků chybí cedule se šipkami, protože to tak zapříčinilo drsné podnebí a nemusí to hned znamenat zákaz vstupu.

    Inu, aby dotyční šli snadnější cestou např. okolo samotného Ostrého Roháče, tak se buď s posledními silami vyškrábají zpět na něj a pak ne po úplně jednoduché cestě ještě na Plačlivé, aby odtud sešli k Žiarské chatě. Také by mohli právě kolem Jamnických ples udělat okruh k rozcestí „Pod Smrekom“ a dále opět stoupat sice úmorným a velice táhlým nekonečným stoupáním na Žiarské sedlo, ale přece jen výrazně bezpečnější cestou a nebo si přidat k tomuto okruhu další 2 a půl až tři hodiny minimálně navíc, než kdyby šli kratší cestou modrou značkou kolem Jamnických ples. Jediná oficiální možnost je vystoupat na Volovec a po hřebeni dojít až skoro na Jakubinu a kousek před ní teprve začít sestupovat k rozcestí „pod Smrkom“.

   Ale nic, nebudu se dál čertit, jen uvedu ještě jeden odkaz o ochranářích z TANAPu, potvrzující to, co cítím mezi řádky [31]. Tím ukončím tento díl a v následujícím snad již klidněji popíši zbytek cesty, která byla nečekaně vytrvalostním „MASEM“, ale určitě stála za to.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-i/detail

[2] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-ii-vystup-na-placlive-a-sestup-k-rohacskemu-sedlu/detail

[3] https://www.youtube.com/watch?v=tVShmzewzqg … ale zde se jedná o zkušené horolezkyně, tedy většina lidí si takové podmínky asi s dostatečnou jistotou dovolit nebude moci.

[4] https://www.youtube.com/watch?v=jATR6WrlYSo … taktéž velký znalec hor a fotograf i kameraman se špičkovými videi, které se sledují se zatajeným dechem, podobně jako i předešlé autorky.

[5] https://www.youtube.com/watch?v=T1QKAiWJ0-8 … tato série je skvělým studijním materiálem, protože zde je zaznamenán skoro celý úsek cesty, ne jen nejvýraznější střípky (tam bohužel často přechod těch nejobtížnějších míst zaznamenán není vůbec).

[6] https://www.youtube.com/watch?v=ocN0fvoJpB0 … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 1.

[7] https://www.youtube.com/watch?v=FEymwQ4Jao0 … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 2.

[8] https://www.youtube.com/watch?v=iOkxDkd0hpc … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 3.

[9] https://www.youtube.com/watch?v=hEHI6-luG_g … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 4, zhruba ve 23 minutách je nejznámější místo Ostrého Roháče, patrně se mu říká „Kůň“

[10] https://www.youtube.com/watch?v=fzLeX1Mej5Q … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 5.

[11] https://www.youtube.com/watch?v=CqDEgOXC9w4 … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 6.

[12] https://www.youtube.com/watch?v=ORU3T63gnlQ … SLOVENSKO ZHORA, Západné Tatry, Neskutočná cesta, episoda 7.

[13] https://www.youtube.com/watch?v=WrumdYy0Bco

[14] https://www.youtube.com/watch?v=EOYu8WurG30

[15] https://www.youtube.com/watch?v=61MaGYU9tH0 … Západní Tatry ze sportovního letadla.

[16] https://www.youtube.com/watch?v=gKwEvFaHbJE

 

MÁ CESTA NA RYSY:

[17] https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-cesta-na-rysy-nyni-jiz-ponekud-mene-opatrna/detail

[18] https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-vystup-na-rysy-druhy-velice-dobrodruzny-dil/detail

[19] https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-vystup-na-rysy-dil-treti/detail

[20] https://www.turistika.cz/mista/pouceni-ze-spatneho-vystupu-ztraceni-cesty-na-rysy/detail

 

FERRATA PRIEČNÉ SEDLO:

[21] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-priecne-sedlo-vysoke-tatry/detail

 

VRCHOL OSTRÁ VE VELKÉ FATŘE:

[22] https://www.turistika.cz/mista/ostra-velka-fatra-cast-ii/detail

[23] https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-pres-konsky-dol-zpet-do-blatnice-cast-i-cesta-na-tlstou/detail

[24] https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnice-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-dil-ii-cesta-z-tlste-na-ostrou/detail

[25] https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-cast-iii-sebeh-konskym-dolem/detail

 

FERRATA MARTINSKÉ HOLE:

[26] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-hzs-martinske-hole-dil-prvni-spolecna-cast-s-lanovymi-mosty/detail

[27] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-hzs-martinske-hole-cast-druha-zaverecna/detail

[28] https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-nevylezl-jednu-z-nejjednodussich-ferrat-na-slovensku-cast-i-cesta-k-rozcesti-obtiznosti-b-a-c/detail

[29] https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-nevylezl-jednu-z-nejjednodussich-ferrat-na-slovensku-cast-ii-ma-prvni-obtiznost-c-v-zivote/detail

 

ODKAZ NA OCHRANÁŘSKÉ „ORGÁNY“:

[30] https://www.tanap.sk/dnes-sa-konci-sezonna-uzavera/

[31] https://www.youtube.com/watch?v=JbMRR21d6O4  ... pokuta 400 euro v Belianských Tatrách.

 

Za čím jedeme?

Za krásou hor.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jednodenní výlet "na otočku".

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hlavně tvrdá tatranská příroda.

Ostatní informace

VAROVÁNÍ PŘED "ZKRATKOU" OD JAMNICKÉHO SEDLA PO MODRÉ K ROZCESTÍ "POD SMREKOM". Na tuto značenou cestu vydal TANAP "uzávěru" až do odvolání. Tedy by se ji nemělo používat, nicméně průchozí by měla být. Informace je skryta v hlubinách stránek TANAPu zde: https://www.tanap.sk/dnes-sa-konci-sezonna-uzavera/