Opuštěný hospodářský dvůr Bisingrov u Čimelic

Přijměte pozvání na krátkou procházku od nádraží v Čimelicích k opuštěnému hospodářskému dvoru, který, kdyby k němu byly dějiny milosrdnější, mohl být ozdobou zdejšího kraje. Projděte se příjemnou, kilometr dlouhou procházkou po značené modré turistické stezce od nádraží v Čimelicích přímo k Bisingrově dvoru. Dvůr je v soukromých rukách a je uzavřen z přední a zadní strany bránou. Pokud přijdete na poloostrov, dá se dvůr z pravé strany obejít a můžete si ho prohlédnout, nicméně je potřeba si uvědomit, že objekt je soukromým vlastnictvím a případná rizika nesete výhradně vy. Pobyt zde je na vlastní nebezpečí a riziko.

Bývalý hospodářský dvůr Bissingenhof je nerozlučně spjat s čimelickou tvrzí, s níž v minulosti tvořil jeden celek. První zmínky o čimelické tvrzi pocházejí z roku 1483. Bisingrův dvůr byl však postaven až později. V roce 1685 koupil Čimelice v dražbě Jan Jindřich z Bissingenu. A právě jeho syn Karel Bohumil Bissinger (hejtman Prácheňského kraje od roku 1725) nechal hospodářský dvůr v roce 1719 vystavět. Rod Bissingenů byl na území Čimelicka-Rakovnicka aktivní v období let 1686-1782. Vymřel však bez pokrevních potomků a čimelická tvrz i s hospodářským dvorem přešla do rukou manželky posledního majitele. Nemovitosti se tím dostaly do rukou rodu Vratislavů a v roce 1850 je převzal Karel Schwarzenberk. Bisingrův dvůr se nachází východně od Čimelic na poloostrově, vede k němu úzká hráz mezi Bisingrovským rybníkem a rybníkem Stejskal. Někdy kolem 1. poloviny 18. století existoval na našem území asi největší počet podobných hospodářských dvorů, které měly ve správě k nim přiléhající zemědělskou půdu, o níž se staraly. Jedním z těchto dvorů byl i Bisingrov, který je v současné době ve vlastnictví rodu Schwarzenbergů. Je ve značně zchátralém stavu, není využíván. Dříve se v jeho zdech nacházely vícepodlažní sýpky, stodoly, chlévy a také obytné domy. I dnes je tu naleznete, ale ve špatném stavu. Dvůr byl v minulosti přestavěn a v roce 1896 začal sloužit jako lihovar, přičemž do dnešních dnů se v poměrně dobrém stavu zachoval jeho 23metrový komín (zdroj: http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=0790) Lihovar údajně fungoval ještě před začátkem druhé světové války. Po válce v souvislosti s kolektivizací byl součástí místního JZD a péče o něj byla zanedbávána. Po změně režimu byl dvůr vrácen Karlu Schwarzenbergovi ve špatném stavu.