Osada Milíře a rozhledna Císařský kámen

Tohle je naše poslední zastávka v Jizerských horách. Pak už nás čeká jen jízda domů.

Rozhledna sice dle katastru patří do Liberce (11 km je to do jeho centra severozápadním směrem), ale nejblíž je to k ní z osady Milíře (část obce Rádlo) - jen něco přes půl kilometru. Navíc tahle osada má velice zajímavou historii.
Zdejší území bývalo zalesněné. Osada vznikla v místech, které uhlíři odlesnili, aby zde v milířích pálili dříví z okolních hlubokých lesů. Nejstarší písemná zmínka je z r. 1687, kdy se uváděl název Kohlstatt (Kohle je česky uhlí). Pravděpodobně to byla poměrně velká osada, protože jedna její část patřila pod Rádlo a tím ke svijanskému panství, druhá patřila k panství Starý Dub, ale pod faru v Jeřmanicích, kam chodili děti do školy. Až r. 1883 si na křižovatce silnic postavili vlastní školu, jejíž budova tam stále stojí. Vyučovalo se v ní pravděpodobně až do odsunu německých obyvatel, kteří zde tvořili většinu. Obyvatelstvo se později živilo tkalcovstvím, zpracováním skla, ale také zpracováním zdejší žuly, ze zemědělství se zde vedlo ovsu a pozdním bramborám.

V Milířích zažili dvě historické události. Obě byla návštěva císaře Josefa II.. Poprvé zde byl 26. června 1778. Zprávy o této návštěvě se dochovaly v Malé kronice rychnovské fary. Císař zde prováděl průzkum terénu pro ženijní oddíly. Na nedalekém vrcholu, tehdy s názvem Špičák, se pak vybudovala pevnůstka obehnaná valy. Její vybudování pak přijel zkontrolovat o rok později 15. září 1779. Aby lépe viděl, použil k tomu velký kámen, který se na vrcholu dochoval do dnešní doby. Je na něm umístěna deska, která tuto návštěvu připomíná. Kopec pak přejmenovali na Císařský kámen.

V Milířích zůstalo několik roubených domů. Roste tam řada starých stromů stromů, převážně javorů, klenů nebo jasanů. I nějaká lípa je tam vidět.

Nejstarší památkou je kaple Bolestné Panny Marie, která stojí v těsné blízkosti křižovatky hlavních silnic. Postavil ji vedle svého domu r. 1799 významný zlatník Anton Dittrich, který v obci žil i se svým bratrem Josefem. Oba bratři v kapli dokonce oslavili i své zlaté svatby. Během 1.  světové války se konaly v kapli bohoslužby. Po odsunu německého obyvatelstva neudržovaná kaple chátrala. Až na přelomu tisíciletí byla za finančního příspěvku diecéze v  Augsburgu opravena a v květnu 2000 v ní byla slavnostní mše.

My jsme sem přijeli hlavně kvůli rozhledně, která by měla být na kopci s názvem Císařský kámen na západ od obce. Auto lze nechat na větší nezpevněné ploše pod kopcem nedaleko křižovatky se starou školou, na druhé straně než je kaple. K rozhledně je to nahoru necelý kilometr.

Na tomto kopci s původním názvem Špičák již r. 1884 plánoval Liberecký horský spolek postavit svou první vyhlídkovou věž. Jejich záměr jim však nevyšel. Trvalo to dalších 125 let, než se turisté mohli z věže rozhlédnout. Stavěli ji až v letech 2008 – 2009. Byla to 20 metrů vysoká dřevěná rozhledna s 96 schody. Slavnostně otevřena byla 9. září 2009 při příležitosti 230ti let návštěvy císaře Josefa II.. Byla však postavena z nevhodného smrkového dřeva, nebyla ani řádně ošetřována. Již r. 2017 musela být uzavřena a zvažovala se její rekonstrukce. Byla však natolik poškozena, že musela být zlikvidována. To se stalo v srpnu 2018, ale již na podzim téhož roku se začalo s výstavbou nové, podobné. Jen konstrukce je kovová, ale má dřevěné obložení a je o 3 metry vyšší. Slavnostně byla otevřena v listopadu 2018. Je vysoká 23 metry a na vyhlídkovou plošinu vede 112 schodů. Z rozhledny je kruhový výhled na Ještědsko-kozákovský hřbet, Jizerské hory, Krkonoše se Sněžkou, Český ráj se zříceninou hradu Trosky, hrad Bezděz i Jablonecko a Liberecko.
My jsme však měli smůlu. Byli jsme tam v říjnu 2018, tedy v době, kdy stará rozhledna již byla zbouraná a z nové rozhledny tam byla pouze základová deska a několik kovových sloupů. Přesto jsme i z těchto základů něco málo viděli. Naštěstí tam byl ponechán obrovský původní kámen jako památka na návštěvu císaře Josefa II..

Rozhodně lepší výhled byl z cesty k rozhledně. Zhruba v polovině cesty, jen kousek před okrajem lesa je starý hřbitov, který byl založen r. 1901. Má opravenou bránou i márnici. Právě od brány je skutečně moc hezký pohled na Jizerské hory a Krkonoše.

U hřbitova je i turistický přístřešek se zajímavě řešeným ohništěm. Protože je na okraji lesa, je jeho blízké okolí vydlážděné. Na sezení zde jsou dřevěné špalky, které jsou označeny jmény planet naší sluneční soustavy. Vnější kruh tvoří 12 kvádrů, které jsou již zapuštěny do trávy a představují 12 měsíčních znamení.

Možnost občerstvení je v kiosku, které je nedaleko zpevněné parkovací plochy. V jeho blízkosti je i dětské hřiště.

Bohužel k rozhledně nic říct nemohu, protože jsme ji neviděli. Ale zdá se, že výhledy budou úžasné. A na obrázku vypadá také hezky. Určitě nás však zaujalo upravené ohniště s kamenným kruhem. Fakt dobrý nápad.

Přes obec a rozhlednu vede zelená turistická trasa – vede z vrcholu Javorník u Hodkovic nad Mohelkou (5 km) a pokračuje přes rozhlednu dál na sever až do Vesce (9 km). Jen asi 0,5 km za rozhlednou vede tato trasa souběžně s 5,5 km dlouhou okružní naučnou stezkou Mojžíšův pramen – Císařský kámen, která po čase odbočuje vlevo.

Přes obec vede ještě červená turistická trasa. Začíná u vlakové stanice v Rychnově u Jablonce nad Nisou (5 km) a pokračuje do Proseče nad Nisou, kde je vlaková zastávka, ale také zastávka tramvaje (3 km). Po dalších 3 km se dojde k rozhledně Prosečský hřeben, kde je možno si projít 3,6 km dlouhou okružní naučnou trasu Stopy 2. světové války.

A na závěr ještě jedna zajímavost. Osadou vede rozvodí mezi povodím Severního a Baltského moře. V bažinatém prostoru na jih od křižovatky pramení Rádelský potok, který je pravostranným přítokem Mohelky – to je povodí Severního moře. Jen o kousek dál na západ – kousek od místa, kde ze silnice odbočuje cesta k rozhledně, pramení Luční potok, který je levostranným přítokem Lužické Nisy – to je povodí Baltského moře.