Ostrá, vrch nad Sušicí.
Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Ostrá ( 529 m.n.m.) je vrch nad východní částí města Sušice a je zařazen do Budětické vrchoviny. Nejvyšší bod je na jeho západní straně. Směrem k východu je rozlehlá pastvina a jižní část hory postupně odkusuje lom Hamr. Pod jižními svahy protéká říčka Ostružná, nad níž je menší chatová kolonie. Směrem k severu se táhne hřeben, který prostupuje až na druhou nejvyšší horu celé vrchoviny, Strážiště ( 670 m.n.m.). Menší část kopce je porostlá dosti hustými křovinami. Samotný vrchol kryje borový hájek. Z luk pod Ostrou se otevírají výhledy do všech světových stran. Probíhá tudy hranice přírodního parku Buděticko, která odděluje lom od chráněného území.
Za čím jedeme?
Naše cesta začíná u sušického nádraží. Přecházíme silnici od Horažďovic a pokračujeme cestou k chatám, která je přímo proti nádražní budově. Po několika desítkách metrů jsme na mostě přes Ostružnou a stoupáme jedinou cestou k chatám. Před první chatou odbočuje Doprava pěšina, která mezi křovisky stoupá vzhůru svahem. Za křovinami se před námi otevírá pohled na nedaleký vrchol a rozlehlou pastvinu. Z louky je hezký výhled k severu na Horu ( 588 m.n.m.) a Strážiště ( 670 m.n.m.). Na východě je vidět vrchol Minovky ( 555 m.n.m.). Pěšinkou prostupujeme pásem křoví a máme jako na dlani východní část Sušice i část Svatoborské vrchoviny s rozložitým Svatoborem ( 845 m.n.m.). Jihozápadním směrem jsou vidět hory Šumavy a údolí Ostružné. Musím přiznat, že při výšce Ostré jsem tak nádherný výhled nečekal. Navíc se dnes umoudřilo i počasí a sluníčko docela hřálo.
Zřejmě cesta prošlapaná zvěří nás mezi křovím dovedla na samotný vrchol. Hustý borový hájek sice brání výhledu, ale pohled do korun borovic má také něco do sebe. U kraje lesíka je vyjedený krmelec, srnčí zvěře tu žije asi hodně. Sestupujeme na pastvinu a nad okrajem lomu jdeme směrem k východu. Nečekaně se vynořila i hora Svat ( 640 m.n.m.) a je vidět i do údolí Otavy. Začínáme sestupovat k menšímu smrkovému lesu. Objevujeme torzo smrku porostlého choroši a při okraji lesa jdeme k východu z pastviny. Cesta nás vede na dno údolí, kterým protéká potůček. Moje psí dáma využívá jeho vodu k napití a já se snažím vybrat nejhezčí strom obalený kočičkami. Po levé straně se nad cestou zvedá vápencová skála a o kousek dál jsme u benzinové pumpy. K nádraží zbývá pár set metrů po silnici a krátká vycházka tímto zajímavým místem je u konce.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Zbývá se rozhodnout pro občerstvení v bufetu na nádraží nebo v nedaleké hospůdce. Vyhrává druhá varianta k mé plné spokojenosti.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Slunečný den, modrá obloha a nečekané výhledy, co si člověk může více přát. Mohu – li mluvit i za můj doprovod, tak se nám tady moc líbilo a jistě se sem budeme vracet.
Ostatní informace
Délka celé cesty je mezi třemi až čtyřmi kilometry s převýšením okolo osmdesáti metrů. Značky sem sice nevedou, ale město je na dosah a zabloudit se tady nedá. Ostrá je na mapě KČT č. 68 Pootaví.