Pařez, skalní hrad Českého ráje.
Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Na hlavní silnici z Jičína do Trutnova jede jeden kamion za druhým a předjíždění je zcela zbytečné. Zařazeni mezi dvěma kamiony očekáváme tabuli s označením Újezd pod Troskami, kde konečně můžeme odbočit. Tady již jsme zcela sami a za Hrdoňovicemi odbočujeme na ves Střelec a poté silničkou jedeme do Pařezské Lhoty. Zbývá najít hrad, který by měl být pod jižním okrajem vísky, což nám jeden z místních obyvatel potvrzuje. Sjíždíme do údolí a jak se díváme kolem, tak tady moc trvale bydlících lidí nežije. Pod vsí u rybníčku je malé parkoviště, odkud vycházíme k našemu dnešnímu cíli.
Hrad se nachází asi kilometr severozápadně od Prachovských skal a dalo by se říci, že do tohoto celku patří. Hrad se začal stavět někdy kolem roku 1370. O jeho prvním majiteli, Petrovi z Pařezu, je první zmínka v roce 1372. V této době asi hrad nebo jeho část již byly dokončeny. V roce 1403 je na Hradě Jan z Pařezu a o Ctiradovi z Pařezu je zpráva z roku 1430. V tomto roce je ale již hrad uváděn jako zřícenina. Důvod zániku je zahalen tajemstvím, ale z několika možností se zdají nejpravděpodobnější dvě. Jednou je zničení Hradu za husitských válek, pro kterou hovoří nález kamenné koule do bombardy. Druhou možností je, že se hrad stal úkrytem loupežníků, o kterých v těchto časech nebyla nouze. Tomu nahrává nález grošů Václava IV. Celá další staletí si hrad vzala pod svá křídla příroda. Až v 19. století jsou majiteli hradu bratři Matoušové a po nich to byli po první světové válce Šlikové, kterým hrad patří i dnes.
Za čím jedeme?
Od rybníčku ke hradu je to jen pár desítek metrů, ale na první pohled je vidět jen osamělá pískovcová skála. Ta je puklinou rozdělena na dvě části a puklina v minulosti sloužila jako přístup do hradu. My jdeme po schodech od východní strany, které byly zhotoveny asi později. Ještě dnes jsou patrné hradby postavené na skále kolem celého hradu. Při západní straně lze tušit torzo čtvercové, hranolové věže. Po paláci již není ani stopy, ale vytesané místnosti ve skále přetrvaly. Protože mají okna, mohly to být i obytné místnosti. Na místě paláce je dnes vyhlídková plošina, ale vidět je jen na část Pařezské Lhoty a nejbližší okolí. Na hrad je možné vystoupit i puklinou od západu.
Okolní lesy jsou směsicí borovic, smrků a listnatých stromů. Několik zajímavých, skalních útvarů láká k procházce po okolí. Zaujme i skalní brána, západně od hradu. Všude kolem je klid a jen vítr v korunách starých borovic dává o sobě vědět. Vracíme se ke hradu a využíváme stezku, po které lze celý hrad obejít. Nejvelkolepější pohled je od jihu, hrad tu ukazuje svoji mohutnost. Hradby tu jsou v jednom místě podepřeny dřevěnými trámy. Jdeme zpátky k rybníčku, který je v místech, kde byly vodní nádrže, jež se v době ohrožení hradu vypustily a voda změnila údolí v bažinu. Jaro již ťuká na dveře a v okolí rozkvetly velké plochy mokrýše střídavolistého, především kolem potoka. Vracíme se k rybníčku a náš hezký výlet spěje ke svému konci.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V okolí po nějaké hospůdce není ani památky a tak byla dobrá svačina z batohu. Ale stravu a ubytování jsme měli zajištěnou v hotelu Filip v Rybníčku, nedaleko Jičína. Vařili dobře, personál byl vstřícný a ochotný, takže můžeme jen doporučit.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Čekali jsme malý hrádek vytesaný do skal. Skutečností byla poměrně rozsáhlá zřícenina s několika dochovanými místnostmi. K tomu krásné okolí a příjemná procházka lesem. Moc se nám v tomhle koutku Českého ráje líbilo.
Ostatní informace
Hrad Pařez je volně přístupný. Kolem hradu prochází červeně značená Runcajsova stezka z Jičína do Mladějova. Při východní straně hradu jsou informační tabule. Jednou ze zajímavostí, kterou jsme na nich vyčetli byla informace o návštěvě hradu císařem Františkem I. v roce 1813. Ten tehdy předsedal jednání protinapoleonské koalice v Jičíně a jak je vidět udělal si čas i na výlet. Samotná Pařezská Lhota je z větší části ves chatařů a chalupářů. Hrad Pařez je na mapě KČT 19 Český ráj.