Pivovarská (Hanušovická) čtvrtka (Šumperk – Hanušovice, květen 2012)

Kam a jak jedeme?

Koncem května se pravidelně již několik let zúčastňujeme akce, pořádané hanušovickým pivovarem Holba, která se sice oficiálně jmenuje Pivovarská čtvrtka, ale nikdo jí neřekne jinak, než čtvrtka Hanušovická. Koneckonců název není podstatný a myslím si, že nikomu ani moc nevadí, že už tak úplně neplatí ani ta čtvrtka. Zatímco v dřívějších dobách se musela odšlápnout vzdálenost, která se té pětadvacítce takřka limitně blížila, dnes se jednotlivé trasy pohybují v rozpětí od 18 do21 kilometrů (pro rodiny s dětmi, seniory a lenochy je připravena i jedna trasa s délkou do 10 km). V rámci popularity této akce se ovšem v nepřímé úměře – a dá se říci bohužel – každoročně navyšuje počet účastníků, vyrážejících za ryzím pivem z hor. Ten se v průběhu pár let z několika stovek změnil na několik tiséíc.

Za čím jedeme?

26. května 2012 jsme tedy i my ráno vyrazili na pomyslnou startovní čáru. My, to znamená já, moje žena Martina a naše kamarádka Jana, jejíž choť považuje akce tohoto typu za zbytečnou likvidaci organismu a přidává se k nám vždy až večer, aby v restauračním zařízení Na Koupališti výrobky pivovaru také v dostatečném množství ochutnal. Tou startovní čárou je myšleno registrační místo u šumperské učňovky. Holky jsou sice poslední roky vždy už zaregistrovány přes internet předem, ale než jim vydají mapy a nápojové kupony, mám nafasováno a zaregistrováno i já.

Začínáme – jako všichni - tradičně. V rámci úhrady registračního polatku (50,- Kč) dostaneme poukázky na tři piva a drobnou cílovou odměnu. To první pivo se pije hned na startu, prý aby to lépe šlapalo. A je dobré, když ještě ráno není na místě příliš mnoho známých, protože všichni s sebou vždy máme – coby lékárničku - něco ovocného destilátu a dělat kvalitativní hodnocení jednotlivých vzorků již na startu by se mohlo později jevit jako kontraproduktivní.

Rychle se tedy vydáváme na cestu. Kolem Temné skvrny na jasné tváři Šumperka, tedy areálu Sanatorky, míříme k rozcestníku Tulinka. Čeká nás celkem něco málo přes 18 kilometrů a budeme se pohybovat – po TZ všech možných barev – v nadmořské výšce od 280 do 740 metrů. Nejprve po zelené k rozcestníku Nad lomem, poté po žluté k jeho kamarádovi Nad skalami. Cestou se pokocháme pohledem na Voštinovou skálu i výhledy do okolí (je totiž krásně, a to na čtvrtce rozhodně nebývá pravidlem) a čeká nás první ovocná prémie. Setkání s přespolními kamarády z volejbalu (některé znám již od střední školy) nás přinutí zastavit a vzájemně ochutnat

Vracíme se na zelenou a čeká nás vrcholové stoupání. Nejprve osikovskými pastvinami, kde nás podle výstražné tabule může napadnout rozzuřený buvol, potom i lesem k nejvyšší hoře v okolí, tedy ke Smrku (742 m). Těsně pod Smrkem zastavíme a vydechneme, neb se zde nachází první občerstvovací stanice. Je slunečno a teplo (většinu předchozích ročníků různě poprchalo a občas i hrom bil), takže se na „kupónové“ pivečko a cigárko celkem těším. Holky taky, jenom nikotinovou tyčinku nahradí jakýmsi pamlskem doutníkovitého tvaru. Pohrajeme si tradičně se spřátelenými pejsky ostatních chodců a pomalu vyrážíme dál. Teď už to bude jenom z kopce, což rozhodně není – alespoň v tomto případě – výhodou. Nejprve ovšem nějaké to foto na posedu (padlo i něco o slépkách na hřadu, ale to se neprozrazuje, že). Potom – již po modré - kolem ovčích výběhů na Lužnou a stále dolů na Nový hrad. Zřícenina hradu, založeného v I. třetině 14. století, je další občerstvovací stanicí. Přesto, že toto místo, kde svého času stával údajně největší strážní hrad Severní Moravy, máme hodně rádi, je pro nás jen stanicí průchozí. Kříží a spojuje se zde totiž několik pochodových tras, a tak je celkem přelidněno. Ani obsluha v dobových kostýmech to nezachrání. Z tohoto důvodu přehlédneme i známého hodináře, který je sice věkem pomalu blíže ke stovce než k půlstu, ale duchem je stále mlád. Dokazuje to tím, že si nás hned povšiml a lahví slivovice divoce mával. My přehlédli, což nám později – u pivečka - vyčetl. Škoda ….

Nás teď čeká nejhorší část pochodu. Sestup od hradu prudce dolů, do údolí Moravy, moje kolena například nemusí vůbec, a to si zbaběle pomáhám systémem „Nordic walking“. Potom ještě hodně nudná cesta kolem železniční trati z konce Raškova do Hanušovic a jsme na místě, tedy na nádvoří pivovaru Holba. Tam obdržíme třetinku s obrázkem zničeného turisty (viz. foto) i odznáček a potom už jen sladkou – v tomto případě spíše hořkou - odměnu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou jsme jenom energeticky doplňovali. Na místě je výběr pestrý. Z jídel různé druhy uzenin, nějaké to masíčko a největší boj je vždy o chléb s tvarůžkovou pomazánkou. Pivo teče proudem (včetně ovocných specialit různých barev), na čepu je i kofola. Prodávají se cukrovnky. Prostě vybere si každý.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Z celé akce se pak stává místo setkávání. Zdravíme se s kamarády a známými ze Šumperska, Olomoucka i východních Čech. Je také spousta času na hraní se čtyřnohými přáteli, mezi kterými to loni jasně vyhrál nejmenší účastník pochodu, čivava z Havířova. Někteří si jdou vyzvednout výhru z tomboly (nám se to ještě nepovedlo, Janě už jednou ano), někteří se oddají tanci (na kamionu vyhrává vždy nějaký country and western soubor) a někteří soutěžím. Známí už při těchto atrakcích nikoho nepřekvapí, ale občas jsem hleděl jako ona - Rychlonožkou proslavená - „sůva z núdlí“ na to, jak rychle dokáže útlá žena vypít pivo na ex nebo jak dlouho před sebou udrží basu s prázdnými pivními lahvemi. Při této příležitosti musím vzpomenout jednoho našeho kamaráda, který při přesunu do cíle téměř pokaždé tak trošku podváděl, protože byl vždy velmi nesportovní (ne nečestný, ale prostě to nebyl žádný atlet) typ. Na místě se ovšem měnil v dravce a zúčastnil se všech soutěží (pokoušel se občas i tvrdit, že je žena, aby byl odměněn častěji). Díky tomu si ke svým patnácti kouskům dal – v rámci soutěže - nějakých pět zdarma a postupně se stal majitelem desítek kšiltovek, triček, volejbalových míčů, výročních půllitrů, lahváčů a jiných hodnotných cen. Teď je opět šťastně ženat a tato zábava ho už tolik nezajímá …

Akce to byla tradičně vydařená a hodnotná. Víno – ženy – zpěv se tu sice občas změní v pivo – ženy – řev, ale jedná se pouze o výjimky. Jediné co nás mrzí je fakt, že již několik let se chodí pořád tatáž trasa. Dříve pořadatelé směr a průběh tras různě měnily a bylo to takové pestřejší.

Po několika hodinách ve víru zábavy pro nás přijel večer autem Janin manžel Jirka, což je taková malá výhra v loterii také. Dopravní prostředky typu vlak bývají totiž celkem dost přeplněny, takže občas připomínají známé fotografie z méně civilizovaných zemí jiných kontinentů. A pak už jenom tiskovka na Koupáku a spinkat. A jen pro upřesnění: jestliže – tuším že – v roce 2005 bylo účastníků akce asi 900 (a to se již část cílových odměn - tehdy medaile - musela dodělat a poslat poštou, protože s takovou účastí pořadatelé prostě nepočítali), tak v roce 2012 si trasy hanušovické Pivovarské čtvrtky prošlo celkem 3.238 účastníků.

Ostatní informace

V rámci pohybu po areálu hanušovické pivovaru se můžete zúčastnit prohlídky výrobních provozů Holby. Prohlídka je bezplatná a je o ni vždy velký zájem. Otevřeno je i zdejší Pivovarské muzeum, kdde se ovšem platí běžné vstupné. Ceny nápojů a jídel jsou přijatelné, hudba k poslechu i k tanci zdarma.