Kaňon Krupé
Turistické cíle • Příroda • Kaňon
Pokaždé, když jedeme vlakem do Starého Města (p. Sněžníkem), případně obráceně, může si vykroutit hlavu, jak se dívám do lesa na Skály. Pohoří Králického Sněžníku sice není nijak zvlášť proslulé skalními útvary, ale jako každé slušné pohoří je v něm nakonec skal poměrně dost, jen jaksi nejsou tak vidět, protože jsou schované v lese. Právě to je případ skalek, které mě zajímají. Kdo někdy cestoval do Starého Města od Hanušovic, nejspíš použil cestu či vlak které sledují tok říčky Krupé, která odvodňuje v podstatě celé Staroměstsko. Krupá se vlévá do Moravy asi dva kilometry nad Hanušovicemi a první část údolí od soutoku proti proudu je poměrně hluboce zaříznutá mezi přilehlé svahy pohoří, které Krupá odděluje. Nad pravým břehem Krupé se totiž vypínají svahy pohoří Králického Sněžníku a nad levým břehem to jsou stráně Hanušovické vrchoviny. Prvních cca 3-4 km tohoto údolí je vedeno zodpovědně mezi úbočím hor a až někde za zastávkou Pusté Žibřidovice se údolí rozevírá a vstupuje do kotliny v okolí Starého Města.
A začátek tohoto údolí bych skoro přirovnal k nějakému kaňonu, protože minimálně strana se svahy Králického Sněžníku má charakter prudkých srázů se skalními výchozy.
Když už tedy přišlo předčasné jaro, po sněhu ani památky, jel jsem se na ty Skály podívat tak nějak blížeji. Kdo by se chtěl na skalní útvary podívat, může se vydat hned poměrně znatelnou cestou, která stoupá, spíše se vine pod svahy vrchu Ptáčník hned od železniční zastávky Hanušovice. Hned od zmíněné zastávky jsou vidět první skalky, spíše skalní výchozy, ovšem dál ve svahu můžeme vidět větší a větší kousky. K některým jsem se pokusil vylézt, ovšem svahy jsou značně prudké, takže kdo by chtěl následovat, doporučuji velkou obezřetnost. Po zimě jsou naštěstí větve bez listí, takže můžeme obdivovat odhadem téměř 20 m Vysoké skalní stěny či skalní svahy, střídané se sutěmi. Občas narazíme i na skálu, která by se dala přirovnat už téměř k mrazovému srubu, či skalní věži. Horniny, které skály tvoří jsou zastoupeny většinou různými amfibolity či metagabry což jsou horniny přeměněné. Vše je schované ovšem ve vzrostlém smrkovém lese, takže ve vrcholném létě i s pokrytím listnáčů je většina skalek skrytá. Asi nejstrmější a „nejkanonovitější“ část údolí není delší více než 700 m, a jak se můžeme momentálně přesvědčit (díky vykácení), pár skalních výchozů najdeme i nad protější levým břehem řeky, proto můžeme tuto část údolí s malou nadsázkou označit jako kaňon Krupé. Jak mám vypozorováno, skalní bloky se dají najít i dál proti proudu, ale ty si nechávám někdy na další průzkum.