Pohádková a tajemná Peruc.

Kam a jak jedeme?

Vítá nás krásné ráno s modrou oblohou a tak po snídani odjíždíme ze Žatce přes Postoloprty do Loun a odtud po silnici č. 239 pokračujeme Na Peruc. S tímto místem je spojena pohádková pověst o knížeti Oldřichovi a Boženě. Tato událost byla zřejmě pro české knížectví významná a tak se ani nelze divit, že se dostala do lidského povědomí, ale dochovala se i v písemné formě. Najdeme ji v Dalimilově kronice a píše o ní také Václav Hájek z Libočan. Z druhé jmenované jsem si vypůjčil krátký odstavec: I uhledal prostřed vsi, ana stojí u studnice dívka velmi krásné postavy, praní šatu nechavši, tvář svou na kníže a jeho služebníky obrátila. I řekl jest kníže svým služebníkům. „ Věřte mi jistě, že toto div nemalý, že tata véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoření uroditi“. Tolik úryvek z Hájkovy kroniky. Dnes bychom mohli říci „ láska na první pohled“. Možná, že vše proběhlo jinak, ale proč se snažit odkrýt pohádkové tajemství tohoto místa.

O Peruci je první písemná zmínka již z roku 1170. V této době mohla v místech dnešního zámku stát tvrz, možná i kamenný hrad. Ten zde stál zcela jistě o několik desítek, možná i stovek let, později. V období renesance došlo k přestavbě na zámek a do barokního kabátu se zámek převlékl mezi roky 1760 až 1770. Ve středověku ves zřejmě nebyla významným místem, městysem se stala až v roce 1898. S konečnou platností je Peruc městysem až od roku 2006. V zámku byla pamětní síň Emila Filly a pokud si vzpomínám, byly odtud ukradeny obrazy a síň byla uzavřena. Od roku 2007 je zámek v soukromých rukách. Tolik stručně z minulosti a můžeme začít s vycházkou po místech, kde kdysi kráčel kníže Oldřich.

Za čím jedeme?

Zastavujeme na malém náměstíčku, nedaleko kostela. Ten je velmi hezkou barokní stavbou a byl postaven mezi roky 1724 až 1725. Máme možnost nahlédnout i dovnitř, což se tak často nestává. Před kostelem je barokní socha sv. Jana z Nepomuku z roku 1857. Hřbitov u kostela byl zrušen a prostor je uzavřen. Skrze vrata jsou vidět sochy a torza několika hrobů. Kamenná zeď se pozvolna rozpadá. Mezi stromy nad kostelem je hodně zajímavý pomník padlým ve světové válce. Procházíme kolem západního průčelí zámku. Vchod hlídají dvě sochy a tak pokračujeme kolem jižního křídla zámku. V tomto křídle byla již zmíněná pamětní síň. Vcházíme do parku k uzavřeným vratům na zámecké nádvoří. Na vchodu je několik zákazů a tak se musíme spokojit jen s pohledem na nádvoří. Odtud procházíme parkem k muzeu České vesnice. To je umístěné v bývalé sýpce a zda je jeho součástí i další budova, jsme nezjistili. Bylo zavřeno.

Pokračujeme parkem pod severním křídlem zámku. Před východem z parku je nad zdí vidět malá věžička. Vycházíme bránou před park a směrovka nás navádí k oné věžičce. Jsme u Boženiny studánky, nad kterou byl postaven novogotický altán. Možná, že pod širým nebem by to bylo zajímavější. Odtud scházíme kolem radnice do údolí. Ta tu stojí od roku 1883 a je zdobena sgrafity a obklopena auty. Docházíme na dno údolí a po pravé straně se nám jakoby z dávných časů vynořuje obrovitý starý dub. Dali mu jméno Oldřichův dub a jeho rozměry i věk jsou obdivuhodné. Je vysoký 31 metrů, jeho obvod má 760 cm a v patě stromu dokonce 970 cm. Bohužel v minulosti nějaký lidský hlupáček strom zapálil. Jeho stáří se odhaduje na tisíc let. Dost možná, že by o Oldřichovi a Boženě mohl vyprávět. Nedaleko rostl i dub Boženčin, který ale již uhynul. Výlet Na Peruc se blíží ke svému konci a je také čas oběda.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když to zní hodně podivně, v samotné obci jsme žádnou otevřenou restauraci nenašli. A tak jsme tentokrát oběd nechali na nedaleké Louny a večeřeli v Žatci. Tam se nám dočasným domovem stal pokoj v hotelu Černý orel a byli jsme moc spokojeni.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Peruc, to je taková malá pohádka. Člověk tam může dát průchod své fantazii a když se třeba díváte do koruny starého dubu je možné přenést se do dávné minulosti. Nám se v Peruci moc líbilo a pokud se do těchto končin ještě někdy dostaneme, určitě se tady zastavíme.

Ostatní informace

Této oblasti se říká Dolnooharská tabule a je to skutečné rovina sem tam s nějakým pahorkem a údolím. Severně odtud se rozkládá České středohoří. Zámek, jak již bylo řečeno, je pro veřejnost uzavřen. Otevřené je muzeum České vesnice. Jinak celá vycházka se vejde do 3 kilometrů. Peruc je na mapě KČT č. 8 Lounsko a Džbán.