Pohádkové město Jindřichův Hradec.

Kam a jak jedeme?

Jižní Čechy, to je vlastně rozsáhlý souhrn jak přírodních krás tak i památek, které tu jsou, jak se říká, na každém kroku. Nás tentokrát zlákal Jindřichův Hradec a jeho okolí. Při rozhodování pro cestu vlakem nebo autem vyhrála druhá možnost, protože jsme chtěli poznat místa, jež veřejnou Dopravou během víkendových dnů prostě navštívit nelze. Navíc jsme si zvolili pro přejezd severní část jižních Čech. A tak jsme postupně projížděli Strakonicemi, Pískem, Týnem nad Vltavou a pokračovali přes Veselí nad Lužnicí a Kardašovu Řečici do našeho cílového města. V tomto směru se ještě dá jízda autem nazvat požitkem, provoz je minimální a silnice jsou z větší části v dobrém stavu. Zbývalo najít pension a zopakovat si, že město založili Vítkovci. Poprvé je o něm zmínka v roce 1220 a městem byl Hradec již v roce 1293. Večerní procházka kolem Nežárky, pohledy na zámek i město byly předzvěstí, že další den bude skutečně výjimečný, ale i docela náročný.

Za čím jedeme?

Kde jinde začít než návštěvou zámku. Ten byl původně hradem, byl postaven začátkem 13. století a současnou podobu mu vtiskla renesance. Již první dvě nádvoří zaujmou. Na druhém si kupujeme vstupenky a jdeme ke vchodu do zámku na třetí nádvoří. Krásné arkády na západní straně, Černou věž a kašnu v manýristickém slohu jsme si prohlédli ještě před prohlídkou. První informace od průvodkyně je o rozloze zámku. Ten je třetím největším objektem v zemi. Další patřila rodům, které měly zámek v držení a byly pouze tři a to páni z Hradce, Slavatové a Černínové. Zámecké místnosti překonávají jedna druhou, krásné obrazy, gobelíny i zařízení jsou jedinečné. Seznamujeme se i s Bílou paní, máme možnost vyhlédnout z okna na rybníky a projít se v poschodí arkádami. Posledním objektem prohlídky je Rondel. Ten byl postaven mezi roky 1591 až 1596 a manýrismus měl při jeho stavbě hlavní slovo. Další naše kroky patří okolí této zajímavé stavby, obdivujeme nádhernou borovici, ale i výhledy do údolí Nežárky. Krátké posezení u kašny a jde se dál. Kupujeme vstupenku na Černou věž, která je jedním z pozůstatků hradní gotiky. Po skoro 150 schodech se před očima otevře výhled na město a jeho daleké okolí. Je vidět i nejvyšší hora Českomoravské vrchoviny Javořice. Tohle se dá těžko popsat, to se prostě musí vidět. Ani se mně nechce dolů, ale čeká nás toho ještě hodně.

Jsme před zámkem na malém parkově upraveném prostranství. Do nedalekého domu gobelínů jen nahlížíme a zastavujeme se u vodníka nad odtokem z Malého Vajgaru a v mapě hledáme kam dál. Volba padá na městské museum a při jeho prohlídce nevíme, co dříve obdivovat. Snad střelecké terče nebo pozůstatky letadel z letecké bitvy za druhé světové války, ale vše vrcholí podívanou na Krýzovy jesličky. Ty jsou největším lidovým mechanickým betlémem na světě a je to prostě nádhera, při níž se tají dech. Zvolený způsob prohlížení seznamuje s detaily, kterých by si návštěvník těžko povšiml. Nejde se nezmínit o vystavených obrazech a nádvoří tohoto objektu. Muzeum se v Hradci prostě nemůže vynechat. Další objekt máme před sebou hned při východu z muzea. Je jím kostel sv. Máří Magdaleny a renesančně barokní jezuitská kolej. Dnes je v těchto prostorách muzeum fotografie. Jdeme dál ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Je to původně gotická trojlodní svatyně ze 14. století se 68,3 metrovou štíhlou věží. U kostela překračujeme 15. poledník a tady si musíme něco přát. Kostelní věž bude otevřena až zítra a tak se touláme uličkami v okolí kostela. V Kostelní ulici objevujeme synagogu, která byla postavena mezi lety 1801 – 1803 a posléze z uliček vycházíme u Husových sadů.

Hezký park se sochou Mistra Jana Husa má i pěknou vyhlídku na zámek a řeku Nežárku. Vracíme se parkem na Masarykovo náměstí a Klášterní ulicí procházíme ke klášteru františkánů s kostelem sv. Kateřiny. Před kostelem je barokní sousoší. Jdeme zpátky na Masarykovo náměstí a pokračujeme Růžovou ulicí na nábřeží. Pohled na 49 ha rybník Vajgar s ostrůvkem je více než hezký. Po pár desítkách metrů stojíme pod minoritským klášterem s gotickým kostelem sv. Jana Křtitele ze 13. století. Pokračujeme po nábřeží na most mezi oběma Vajgary a máme před sebou nejznámější výhled na zámek. Krátkou Rybniční uličkou procházíme na náměstí Míru. Mezi většinou renesančními domy, je barokní radnice z roku 1801 a barokní nádherou je sloup Nejsvětější Trojice z let 1764 a 1768. K severu vybíhající Panské ulici, která je pěší zónou, zacházíme do informačního centra. Bohatší o nějaké informace jdeme najít nějaké posezení. Volíme restauraci v hotelu Vajgar a v mapě města hledáme, co ještě musíme vidět. Středověká města měla brány a ve městě se zachovala brána Nežárecká, která je naším dalším zastavením. Nacházíme i pozůstatky hradeb a jdeme se podívat na druhý břeh Nežárky. Odměnou je hezký výhled na zámek. Přes Karlov se dostáváme k druhému mostu a je čas jít na večeři.

Další den věnujeme středu města, objevujeme místo, kde stál dům tvůrce jesliček a bránou se vracíme do starého města. Včera jsme nějak přehlédli klasicistní dům Landfrasovy tiskárny z roku 1827 a městem pokračujeme na nádraží. Vláčky není možné vynechat, navíc máme štěstí, že se můžeme dívat na přípravu parní lokomotivy, která poprvé vyjela na trať v roce 1953. Úzkorozchodná dráha má dvě křídla a to do Obrataně a Nové Bystřice a první vláček tudy projel v roce 1897. Hezká podívaná se protahuje a po posezení v jedné z místních hospůdek se jde na kostelní věž. Po 153 schodech jsme na úzkém kamenném chodníčku a máme pod sebou město jako na dlani. Navíc je velmi dobrá viditelnost, co si více přát. Jakoby přilepená k Ochozu sedí na vejcích holubice. Bez ohledu na to, že několik centimetrů od ní prochází desítky lidí. Přímo se vtírá myšlenka, že na ni některé lidské mámy prostě nemají.Čas se přiblížil k večeru a my se jdeme projít po proudu Nežárky. Na jižním konci města je židovský hřbitov a hvězdárna. Od řeky se vracíme Václavskou ulicí, ve které je starý gotický kostel sv. Václava z konce 14. století. V jeho okolí je starý hřbitov. Kolem zámku se vracíme do města a vycházka pohádkovým městem spěje ke svému konci. Zbývá dodat, že ve městě jsou na několika místech staré stromy a drobné sakrální památky

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni v penzionu U tkadlen, kde jsme měli zajištěnou polopenzi. Zašli jsme i do několika hospůdek a restaurací a můžeme jen chválit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jindřichův Hradec je městem, ve kterém je stále něco zajímavého. I když jsme „nakoukli“ i do nových čtvrtí, tím co člověka okouzlí je stará část města a zámek. Ale to bych se opakoval a zbývá jen říci, že se nám tohle město moc líbilo.

Ostatní informace

Vstupné do městských památek je přijatelné a v seniorské kategorii ani vstupné do zámku není vysoké. Otevírací doba objektů a ceny vstupenek jsou uvedeny na stránkách zámku a města. Během vycházky městem jsme ušli něco mezi 4 až 5 kilometry. Ještě k doplnění v Jarošovské ulici je původně renesanční kostel Nejsvětější Trojice, který dnes slouží jako výstavní síň. Západně od města je novogotický kostel sv. Jakuba, ve kterém je hrobka Černínů. Jedinou vadou na kráse města je objekt vyhořelého pivovaru. A to ostatní za mě dopoví fotografie.